Re: Děkuju a prosím

Moc zajímavá diskuse. Až mi je špatně z toho, jak se někdy chovám k synovi já. Kolikrát jsem mu vyhrožovala, že odcházím, když mimi brečelo únavou a starší bojkotoval vše... Když mu bylo kolem 2 let, tak byl tak zarputilý v neoblékání, že jsem ho musela oblékat venku před bytovkou. Když jsem chvátala na vyšetření k lékaři (40km od bydliště a měl na mě jen 10 minut,takže zpoždění nebylo možné), musela jsem vynést syna do auta polonahatého a oblečení jsem nesla s sebou. Nakonec měl zimní bundu a punčošky...kalhoty jsme museli koupit narychlo u Vietnamců :)
Ale zpět k tématu - nic mě nenapadá, jenom se mi hned vynořila v mysli kniha Sourozenci bez rivality (autorky Mazlisch, Faberová - inspirovaly čeké psychology k vydání RaR). Tam je docela dobře popsáno, jak řešit konflikty atd., třeba bys tam našla inspiraci. Kdybych to měla po ruce, už bych listovala, bohužel jsem to půjčila.
Taky mi přijde divné, když někdo přispívá do diskuse, o níž nemá ani páru (nechci tím nikoho urážet, jen mi to přijde trochu mimo mísu). Na slovní spojení "selský rozum" jsem už trochu alergická - opravdu to není výpad proti nikomu konkrétnímu v diskusi. Jen by mě zajímalo, kam na ten svůj selský rozum lidé chodí např. v otázkách výživy atd., když dají půlročnímu děcku třeba párek.
Nijak jsem do diskuse zásadně nepřispěla, snad jindy.