Děkuju a prosím

Děkuju všem za jejich názory a rady, zvláště za ty, které jsou v duchu respektujícího přístupu. Název sekce si s konkrétní knihou spojí jen ti, kteří ji znají. A tak se tu objevují příspěvky lidí, kteří o ní nevědí, a ty s ním potom často vůbec nesouvisejí nebo jdou i proti němu. A ještě mohou míjet podstatu věci, protože ji mají vytrženou z kontextu.

Popsala jsem jednu konkrétní situaci, ale jde mi obecně o to, jak nechat padat přirozené důsledky nějaké události jen na toho, kdo ji způsobil. Dochází mi, že to asi dost dobře nepůjde tam, kde je dětí víc. Že se možná často nedozvím, které z nich co způsobilo. A i kdyby ano, nejsem to jediné, co se nedá rozpůlit. A nakonec, že se asi děti tím, jak na ně dopadají důsledky jednání druhých, taky něco naučí - třeba právě chovat se ohleduplněji, ale taky odpouštět, pomáhat, poučit se z chyb druhých a tak.

Taky je docela zvláštní, aplikovat RaR na dvouleté dítě, které de facto ještě ani nemluví. Říkám si, že se mi to aspoň dostane pod kůži, než to bude mít opravdu smysl, a že je dobré, aby si na tento způsob komunikace zvyklo, že už i tak malé dítě potřebuje cítit respekt atd. Ale přesto je to zvláštní .

A tak prosím, jestli se někdo se situacemi tohoto druhu setkáváte, poraďte, jaké máte zkušenosti s jejich řešením, třeba i u starších dětí . Díky