Re: Jak to chodí v chovatelských stanicích?

Po vlastních zkušenostech bych utekla jinam.
Kdysi jsem chtěla koupit kocoura modré britky, což bylo naprosto nedostatkové zboží, museli se zamlouvat již před narozením. PP jsem nepotřebovala.
Nakonec jsem sehnala jednu CHS, která zůstal volný kocour, tak jsem se tam rozjela. Už po telefonu jsem paní oznámila, že chci mazla.
Přišla jsem na návštěvu, paní nemile překvapilo, že jsem přišla asi o 10 minut dřív. Odvedla mě do kuchyně, a i když jsem naléhala, neukázala mi chov ani ostatní kočky. Prý ať počkám, že kocoura přivede - a odešla.

Nevím, co dělala, ale trvalo to asi 15 minut. Už jsem chtěla prostě odejít, když najednou přišla. Kocour byl starší, než je při prodeji koťat obvyklé (cca 5 měsíců) a tvářil se, že nás obě rozsápe a kuchyň rozmlátí. Řekla jsem, že to teda ne a chtěla jsem odejít. Chovatelka řekla, že se nemusím bát, ať mu dám chvilku, že je ze mě nervózní, a že se prý za chvilku uklidní.

Fakt, ještě chvíli bojoval, pak si najednou lehl a začal příst. Dokonalý mazlíček.
Nakonec jsem ho koupila, vezla jsem ho asi 1,5 hodiny domů, celou dobu mi seděl v autě na rameni a předl mi do ucha.

Po nějaké době se ale opět změnil ve štípače nábytku a trvalo měsíce, než se uklidnil. Dnes je to fajn kocour, ale mazel ani náhodou. Když jsem tu historku vyprávěla zkušeným chovatelům, řekli, že jim to připadá, jako by dostal diazepam...