Re: Telefonát se synem - šílené chování vedoucích na táboře

Počkat do rána na rozhovor kamarádky s dcerou a případně pak jet. Oni děti, když jsou unavení, právě prohrajou či cokoliv jiného, rádi přehánějí.
Jezdím na tábor už léta, většina dětí s námi jezdí opakovaně. A stalo se nám, že holčina, co s námi několikrát byla, (11 let) měla mobil a každý večer si stěžovala mamince, a ta si pro ni přijela. Nikdo to netušil, nikomu si nepostěžovala, normálně se zapojovala spokojeně do činnosti. Nepochopili jsme to ani my ani děti v oddíle.
Loni odjel starší chlapec, tvrdil, že se mu stýská. Nechtěl mezi děti, držel se dospělých. Řešilo se to s rodiči a odjel.
Přesto si myslím, že máme super tábor a děti se na něj těší. Stýskání je problém v libovolném věku, jde o povahu dítěte, ne věk. Naopak bych řekla, že je mnohem snažší rozptýlit mladší děti. Pokud se nenudí, na rodiče si ani nevzpomenou.
Zákaz mobilů je ve stanovém táboře pochopitelný. My je nedoporučujeme. Spíš si pak děti popláčí. A ze stejného důvodu zakazujeme návštěvy rodičů. Pokud už někdo přijede, tak se aspoň snažíme, aby to ostatní děti neviděly. Jinak chce jet půlka tábora domů.

Pokud ale syn prosí, ať si pro něho přijedete, tak to chce alespoň prověřit, pokud to jen trochu jde. Jak tu už několikrát padlo, o prázdninách se má bavit, ne brečet.