Re: Vydání Nečase

PROGNOSTICKÉ OKÉNKO: Srpnové události



Předesílám, že bych se rád v tomto "prognostickém okénku" mýlil. Ostatně se už přesvědčíme za pár dní. Pojďme se teď podívat na to, co by se MOHLO v Kocourkově udát v následujících týdnech a měsících.

Jiří Rusnok sestaví vládu, což je dnešním vstupem želatinového Fischera jisté, a do několika týdnů předstoupí před Sněmovnu. Důvěru podle očekávání nedostane, ale jen těsně. Do poslední chvíle nebude jisté, jak se vlastně zachovají poslanci LIDEM: jejich předsedkyně Karolína Peake bude licitovat a napínat až do okamžiku hlasování. Nakonec však její poslanci, třeba ze strachu z Miroslava Kalouska, ruku pro Rusnokovu vládu nezvednou. Podpoří ji ale všichni poslanci KSČM, VV a nezařazení.

To bude přibližně začátkem srpna. Ožrala na Hradě, kterého se od kauzy "málem poblité korunovační klenoty" zdráhám nazývat prezidentem, okamžitě pověří někoho z trojice Rusnok - Pecina - Benešová sestavením vlády nové, ve které se nezmění takřka nic, až na pár kosmetických úpraviček (např. bude-li pověřen Pecina, dostane křeslo ministra vnitra nějaká jiná Zemanova loutka, analogicky tak s Benešovou).

Do sledu událostí drasticky zasáhne soudní spor s Davidem Rathem, který odkryje obludné korupční mechanismy uvnitř ČSSD. Státní zástupce donese do Sněmovny žádost o vydání Bohuslava Sobotky, který pod tlakem rezignuje. Naplňuje se tak další část Zemanova plánu. Preference ČSSD začnou dramaticky padat dolů: uprostřed srpna se náhle ocitají na třetím místě. V průzkumech veřejného mínění vítězí komunisté, druhá je TOP 09, čtvrtá ODS. Její pozici začíná atakovat SPOZ, které naopak preference rostou, nárůst zaznamenává poprvé také Babišovo hnutí ANO2011, které začíná mít šanci dostat se do Sněmovny. Jan Keller se z nástupu komunistů raduje na stránkách Práva, Erik Tabery píše do Respektu komentář, podle kterého se KSČM už téměř transformovala v moderní levicovou stranu. Stačí jí už jen zbavit se "stalinistky" Marty Semelové.

Otěže v ČSSD přebírá Michal Hašek. Z čela poslaneckého klubu ČSSD odchází Jeroným Tejc, po bouřlivé sérii vyjednávání ho nahrazuje Jaroslav Foldyna. Jiří Rusnok (nebo Pecina, nebo Benešová) si už brzy půjde se staronovou vládou do Sněmovny pro důvěru. Hašek s Foldynou přesvědčí poslance ČSSD, že musí pro novou Zemanovu vládu hlasovat: argumentují tím, že třetí pokus náleží Němcové. ČSSD i Zeman ví, že tím by se dokonale znemožnili. Obratně vyjednává i Miroslav Šlouf, který v koaličním táboře hledá nového Melčáka a Pohanku. Ví, že bude úspěšný.

Úřednické vládě nakonec Sněmovna vyslovuje důvěru. Pro jsou komunisté, kteří nemají co ztratit, VV, nezařazení a ČSSD, ke kterým se nakonec připojí všichni poslanci LIDEM. Jednotliví ministři se předhánějí v populistických slibech: přidají učitelům i policistům, zruší sKarty, zvýší minimální mzdu a obnoví pastelkovné. Ve skutečnosti se snaží, aby ve svých úřadech nedělali pokud možno nic a jednotlivá ministerstva nechají řídit náměstky. O to častěji se však objevují na veřejnosti a v médiích, kde prezentují a vrší jeden populistický návrh za druhým. Popularita ožraly na Hradě závratně roste. Blíží se parlamentní volby, ale nikoho to vlastně nezajímá: na sociálních sítích typu Facebooku začínají vznikat iniciativy za zrušení politických stran a přechod na model "odbornických vlád". Jejich sympatizanti se počítají na statisíce. Senátor Tomio Okamura, sbírající body a preference s hnutím Úsvit, už v Senátu připravuje příslušné ústavní změny. MF Dnes a Lidové noviny se doslova předhánějí vyráběním investigativních kauz na různé politické představitele (v jejich hledáčku jsou především politici z ČSSD, na SPOZ si zatím takticky nedovolují), zatímco televize donekonečna ukazuje bitvy policistů s protiromskými demonstranty v Českých Budějovicích.

Jak říkám, rád bych se mýlil.