Re: OBJEKTIVITA VE ŠKOLE

Milá Evo,
reaguji jako rodič (2 kluci - 15 let, 10 měsíců), psycholog a (VŠ) pedagog.

Reaguje ve mně také dítě s LMD - velmi nadané dítě s poruchou pozornosti, které dostávalo snížené známky za úpravu, zapomínání úkolů a mluvení při hodině. Moji rodiče, přísně vychovaní na vesnici, říkali učitelům totéž: jen na něho buďte přísní a nějakou mu vražte! Mám z toho ty nejmizernější vzpomínky, jak jsem byl celé dětství nešťastný.

Jaká ironie, číst jak vaši rodiče vyzývali učitele, že vám mají dát pohlavek, vedle Šárčina (oprávněného) hněvu, že učitelka děti fackuje prvňáčky! Chcete-li svému dítěti otrávit školu i sebe, jen tak dál!

Objektivita je pojem, který obstojí ještě v exaktních vědách. Ve škole se děje VZTAH žáka a učitele, tedy vztah dvou SUBJEKTŮ. Kde tu račte najít nějaký objekt, prosím? Objektivitu v lidských věcech hlásal pouze bezbožný marximus-leninismus, v jehož duchu byla bohužel většina našich učitelů vychovávána.

Vztah dvou lidí je INTER-SUBJEKTIVNÍ, nikoli objektivní věc. Z toho plyne, že záleží na tom, jak ti dva se DOHODNOU, oba a svobodně. Žádný objektivní soud mezi nimi nerozhoduje.

A propos, společenská autorita neodčinitelně umřela ve 20. století, když autority - VČETNĚ UČITELŮ - hnali miliony dětí ze školních lavic na válečná jatka a do vyhlazovacích táborů. Zkuste dneska vykládat mladým lidem, že mají věřit nějaké autoritě - nejsou sebevrazi.

20. století umřelo taky, zaplať Bůh. Uvědomte si, že vychováváme děti, které budou žít možná do roku 2100! Vy víte, co je potká, abyste za to mohla mít odpovědnost?

Jediné, co můžeme jako rodiče, je připravit je do života, aby byly samostatné, nezávislé, odpovědné, schopné se samy o sebe postarat, schopné učit se vždy nové věci a adaptovat se na změnu. K tomu potřebují svobodu a sebeúctu.

K tomu ale připravují úplně jiné školy, než je česká. Přál bych vám zažít základní školu na Kalifornské univerzitě v Los Angeles - je to dětský ráj. A všechno se děje hrou, tvořivostí, rozvíjením schopností každého dítěte.

U nás se jí podobá Škola hrou - tzv. modelová Zdravá škola Světové zdravotnické organizace pro ČR. Chodil do ní můj syn, takže ji znám zblízka. Opravdová komunita dětí, učitelů a rodičů. Učitelům se tyká a může se jim říci cokoli. Neexistují hranice hodin, natož zvonění. Při vyučování se sedí do kruhu, ale může se i válet na zemi. Hodnocení jen slovní. Děti se starají o své prostředí - každičké místo vyzdobené pracemi dětí. Zázrak.

Vděčně vzpomínám, že celých těch 5 let jsem neměl jako rodič jedinou starost se školou, že můj syn nikdy neplakal kvůli škole atd.
Jsem velmi vděčný, že můj syn, také s LMD, nemusel zažít ponižování a trestání za nepozornost, zapomínání, pravopisné chyby atd.

Děti Školy hrou už jako prvňáčci imponovaly jako samostatné, sebevědomé osobnosti. Naprostá většina jich šla na osmiletá gymnazia - a prosperují.

Bylo by toho víc, ale nebudu zatěžovat čtenáře.