Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění

...a pocity viny nejsou na místě, podle mne to spíš dává určitou svobodu, že člověk není na nikomu závislý, ale může i sám.
Proč pocity viny? To je taky jeden z takových programů..."za všechno můžu"...někdo má jiný - "za všechno můžou oni, já nic"

Takže mě spíš místo pocitu viny dneska naskočí (taky jsem v "tom" jela, tak vím, o čem mluvíš) - "jé, to je super, já můžu udělat to a to a to...". Mám to I ve svých rukou. Je to strašně uklidňující - pro mě.
A kdo má z tohohle strach, tak nevadí, že se dá JENOM do rukou někoho jiného - lékaři, psychologovi, homeopatovi či co já vím....jde o to, aby s tím dotyčným souzněl a důvěřoval mu...když nedůvěřuje sobě.

Podle mne je ideální kombinace všeho, co se využít dá, ale nezříkat se vlastní odpovědnosti za sebe (to už ale zvládnou byť třeba zatím jen někteří).

Hrozně hezky píšeš o tom, že leccos je potřeba přijmout...i tu nemoc, bolest a tak...pak se otevírá hodně možností.