Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění

Autoimunitu vnímám jako agresi vůči sobě, je to obrácení zbraní těla proti vlastnímu tělu.
Taky jsem řešila u sebe, už jsem v pohodě několik let, možná deset, možná víc, přesně nevím. A taky vím důvod, proč to vzniklo...nevím ale přesný důvod, jak to zmizelo, těch věcí bylo víc...práce s psychikou jednoznačně, a dobře doma reagujeme na homeopatii, ale vzala jsem to širokým záběrem .
Nedávno jsem četla o souvislosti homocysteinu s autoimunitními onemocněními, srdečních, revmatických onemocnění, takže pokud bych potřebovala, asi bych zkusila i to, kdyby bylo třeba.
O Bicomu jsem už psala, ale je těžké sehnat někoho, kdo s ním vážně umí. Ti, co umějí, mají plno dlouho dopředu. Ta "moje" paní pracuje jen s ním bez doplňkové léčby, prostě nějakým způsobem to fakt suprově ovládá a výsledky má pozoruhodné. (ale zjistila jsem, že si tenhle přístroj kupují i lidi, co nemají o fungování těla a souvislostí ani šajn, asi neublíží, ale moc nepomohou).

U nás jsem ale tahle byla nemocná jen já.
Pokud by to bylo rodinné onemocnění, brala bych to jako hlubší a opakující se problém, jak tu někdo psal...jako něco, co je potřeba zkoumat v té rodové linii v souvislostech.
Člověk na to úplně sám asi nepřijde, protože není schopný se na to podívat jinýma očima, ale bude tam asi nějaké rodinné téma. Podle mne je dobré to najít a ten řetěz přerušit...i pro další generace .

Pokud by tě třeba zajímalo, můžu opsat z knížky, co tu o tomhle onemocnění píšou...bez záruky pravdivosti, knížku jsem já nepsala , navíc si taktéž nemyslím, že by to bylo pro všechny lidi totožné... ale třeba pro zajímavost jako nadhození možnosti k úvaze.