Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění

Libiku, tohle o maminkách a dětech už fakt nikomu nevyžádaně neříkám, to jsem se tu poučila ...a pokud někdo přijde sám od sebe, je to všechno řečeno a uděláno tak, aby nevznikaly žádné dohady a pocity viny, ale naopak naopak ...
Učili jsme se to ale tak a plně s tím vnitřně souhlasím a vnímám, ale myslím, že už neventiluju .

Respekt k individualitě...ale tady u toho si myslím, že i mám...ale budu o tom přemýšlet.
Snažím se psát tak neutrálně, jak nejvíc umím, problém lidské psychiky je ten, že ty věci často vztáhne na sebe a bere jako útok nebo obvinění...ale budu se v tom cvičit ještě lépe a lépe .
Všichni sobě vzájemně poskytujeme určitou službu, i tady...takže jo, třeba jo...a i mně tu bývá různými způsoby poskytnuta, za což jsem vděčná.
A jestli myslíš jiné služby, tak vždycky je dobře, když se setkají lidi, kteří si rozumějí...myslím na různých úrovních.
Protože jinak to prostě nemůže fungovat, jak je vidět i tady na těch pár příspěvcích, někdy komunikace jako by se míjela...není pochopena a asi ani nemůže.
Taky nečtu některé knihy, neposlouchám nějaké rozhovory a nekoukám na nějaké filmy, protože mi nejsou blízké, spíš naopak. Dá se říct, že tvůrce nerespektuje individualitu člověka? Akorát já se tomu vyhnu, pokud znám autora, ani si žádný další film nepustím a nekoupím si jeho knihu.
Prostě poslechne nebo přečte si to ten, komu se to líbí...koho to přitáhne, druhý si řekne, to je ale paskvil, kdo to mohl vyprodukovat?

Takjo, taky ti přeju hezký večer a nejen ten ... A díky.