Re: Úměra investovaných financí a úspěšnosti/spokojenosti dítěte

Jinak také ti musím přitakat, co se týče sportování a vůbec podporování dětských zájmů "za nás". Nevím, kolik ti je, mě je lehce přes 30 a za mého dětství nebylo vůbec samozřejmé chodit na několik kroužků, dělat závodně sport apod. Ano, toto všechno bylo, ale nebylo zvykem, aby rodiče zájmu svých dětí podřizovali všechno tak jako dneska. Konkrétně u nás byl jeden úspěšný sportovní oddíl, tam chodilo hodně dětí, byl tedy závodní, takže tréniky, soutěže... Ale spousta dětí tam chodila hlavně proto, že jiný tu nebyl a na závody jezdili jen ti dobří, co se dostali na soupisku. Byl to kolektivní sport. Takže pár dětí. Jinak většina chodila tak jednou max. dvakrát týdně do zuš na výtvarku, či nějaký hudební nástroj a jiný kroužek neměli. Spousta mých vrstevníků nechodila prostě nikam. Maximálně jsme si zahráli "vybiku" na louce za barákem. Aby někdo vozil děti 3x i víckrát týdně na tréninky, neexistovalo. To by si ostatní klepali na čelo a považovali ho za blázna, který nemá nic lepšího na práci. Mám bratrance i kamarádky, kteří dělali závodně sport. Všichni skončili, když náklady na provoz vystoupali do neúnosných výšek pro rodinu se třemi dětmi.
I proto mě zaráželo, jak někdo mohl v diskuzi pod článkem tvrdit, že každý rodič by se měl kvůli dítěti uskromnit. Fakt by mě zajímalo, jak by to ti rodiče měli dělat, když fixní minimální měsíční náklady jsou třeba 30 000 a oni mají dohromady 40 000. Mají prodat střechu nad hlavou?