Re: Výchovné problémy 14leté dcery aneb jak přežít pubertu?

Kudlo, ale mně taky nikdo děcákem nevyhrožoval, to byl prostě daný fakt: nelíbí se ti náhradní rodina? Tak děcák, jiné řešení prostě není. I v té náhradní rodině musíš fungovat, a ne jim ještě přidělávat problémy, kterých mají sami dost. My si s bráchou uvědomovali, že tím, že si nás vzali, si přidělali další problémy, přece nebudeme tak necitliví a hnusní, že jim ještě zatopíme, že. A to jsme jako děcka měli hodně povinností, od dělání dřeva na zimu, na mně třeba spadlo prádlo, a protože ještě nebyly automatky, tak pěkně růčo fůčo v pračce a ještě k tomu špinavé montérky, poklízení domácí havěti, seno na zimu. Jo, mohla jsem truchlit, ale kdo by to seno nasušil, teta, která padala na hubu, nebo strejda, který jediný vydělával a ještě chodil po melouchách, aby domů přinesl peníze, kterých bylo zoufale málo? Jo, taky mi mohlo být líto, že jsem si nemohla koupit to nebo ono, holky na tom byly úplně jinak, tak jsem to už v 15 musela řešit brigádami.

Já tu kdysi napsala, že není povinností příbuzných si vzít do rodiny problémové dítě. Tenkrát jste se do mně obuli, že děti máme přijímat takové, jaké jsou. Skutečně? Takže máme rezignovat na výchovu a nechat děti flákat? Už tím, že na ně výchovně působíme, se přece snažíme je změnit a posunout někam v žádoucím směru. Holčinu je třeba si podat a vysvětlit jí, čeho tím dosáhne, když se bude stavět na zadní. Že fyzické ani psychické síly pěstounů nejsou nekonečné, a pokud oni padnou, tak je rodina v daleko větším průseru, než je teď.