Re: vztahovačnost a rozčílení nad každou maličkostí

Doporučuji několik kroků:

1.Zajímej se o lidi kolem sebe. Když se s nimi budeš bavit a budeš projevovat zájem o to, co trápí je, zjistíš, že je dost lidí, kteří jsou na tom ještě hůř než ty.

2. Objednej se k psychologovi. Jestliže si uvědomuješ, že máš takovou povahu, ztěžuje ti život a chceš s tím něco dělat, psycholog ti pomůže najít cestu, jak s tím bojovat. Jseš-li tak přirozeně nastavená, určitě z tebe nikdo a nic neudělá veselého optimistu, ale je možný, když budeš chtít a budeš se snažit, to zmírnit, tak, abys byla spokojenější ty i lidi kolem tebe.

3. Přestaň fňukat nad tím, že musíš absolvovat pohovory. Všichni, kdo pracujeme, jsme je absolvovali. Neznám nikoho, koho by vzali jen na základě papíru.

Takže si místo toho nacvič stoje chování. Ideálně, jestli máš kamarádku nebo kamaráda, který má trochu rozumný přístup, tak si to spolu sehrajete. On bude dělat protistranu, pak ti řekne, co děláš špatně, co dobře.

Nebo, jestli nikoho takového nemáš nebo se stydíš, tak si to sama nahraj na mobil. Připrav si svojí "řeč", kde řekneš, co umíš, jaké jsou tvoje klady, jakou práci by sis představovala, jaký plat a podmínky. A taky si připrav, když se tě zeptají, jaké máš špatné vlastnosti. Mělo by to být něco, co je pravdivé, ale zase ne tak strašné, aby je to odradilo Můžeš třeba říct, že snadno vyletíš a pak tě to mrzí. Že se snažíš na sobě pracovat, ale někdy to nezvládneš. Ale že to v sobě nenosíš dlouho, že tě to neužírá a umím se dotyčnému omluvit nebo s ním pak bez problémů spolupracovat, pokud to skousne i on.

Velmi dobré je to, že si tenhle svůj postoj/vlastnost uvědomuješ. To je obrovský krok k tomu, abys s tím něco mohla udělat.