Re: vztahovačnost a rozčílení nad každou maličkostí

Holky, vy jí tu teda pěkně drbete. Jasně, je vztahovačná a brečí, protože je zahnaná do kouta a má nervy v kýblu. Vydrbal s ní zaměstnavatel a jiná práce v dohledu není. To se to radí, psycholog a hoď se do klidu, když vám o nic nejde. Ona nepotřebuje psychologa a prášky, ona potřebuje zažít aspoň malinký úspěch, prostě vidět, že teda fakt bude líp a že se průser v dobré obrací. Snadno se to mluví ve dvaceti, kdy je svět ještě růžový a všechno před námi, jinak to vypadá v šedesáti, kdy přijdete o práci a nezbývá vám nic jiného než to mytí nádobí. A debata o podřadné nebo nekvalifikované práci je jen hraní si se slovíčky. Prostě podobné práce jsou málo placené a jetě na vás každej kouká, proč to neděláte s nadšením a jste přitom málo výkonná (mluvila jsem s paní, co byla zaměstnaná u Vietnamců. Říkala, že již nikdy více, že to byl doslova teror). A teď si vezměte, že se dostanete do práce, kde jsou jen Ukrajinci, Moldavci nebo Mongolové, všichni mizerně placení a v kleštích, myslíte, že to Čechům, kteří s nimi dělají tuhle málo placenou práci, nedávají sežrat? Jako kdyby oni byli nějací kingové nebo co. A nejhorší na tom, že když se podíváte na nabídky Úřadu práce, tak spousta firem už ani Čechy nehledá, jen Ukrajince a další cizince, prostě otroky za minimální mzdu. V této situaci by depresím propadnul každý. A řešení to bohužel nemá, cizinců se sem valí stále víc a víc.