Re: Rozchod bez "vážného" důvodu

Bývalý taktéž, měl jen mě, neustále na mě čekal, až přijdu z práce, běda, že bych přišla o 10 minut později, jak já záviděla ostatním ženským, že můžou jít po práci třeba do města po obchodech nebo na kafe nebo jen tak se psem do lesa samy a nemusí se furt hlásit. Já nikam nemohla, přišla jsem o všechny kamarádky, s rodinou se viděla málo... Dusila jsem se hrozně. A teď mám svatý klid, přítel je zlatý, napíšeme si, kde kdo je, protože chceme a můžu si jít, kam se mi jen zlíbí. Ani rodiče mě jako malou tak nehlídali jako bývalý. A "otužit" a zvyknout se nedá, on to nedá. Vydržela jsem 11 let, ze zvyku, ze strachu ze změny. Ale jednou ten krok přijde a stojí to za to