Re: Jak moc se věnujete dětem?

vím přesně o čem mluvíš, děti mám dvě a právě proto, že já jsem ze 4 a rodiče si s náma prostě nehráli tak jsem to chtěla dělat jinak. Jenže cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly že... takže moje dcery (zejména ta starší) jsou zvyklé na pozornost, ale pozor jakou. Jako hraní berou jen to, že si s ní sedneš, vezmeš dva panáčky z toho lega a jedete "ahoooj Maruško, já jsem Baaaruška, pojď na návštěvu", to že si dvě hodiny předtím stavěla ten domeček pro ty dvě nandy se za hraní vůbec nepočítá. Dodnes dávám k dobru hlášku mojí tehdy 4 leté - co chceš od Ježíška. No dva prince pro barbíny. A proč dva ptám se. Dítě mi s láskou odpovědělo, že přece jeden pro ní a jeden pro mě
Nikdo neví líp než já, že po dvou hodinách Marušky a Barušky si zralá na Bohnice a můj pohár je taky již vyčerpán. A tak jsem si jednoho dne s holkama sedla a vysvětlila jsem jim, že dospělí se nehrajou a dělám to jenom proto, že je moc miluju. Koukali na mě jako z jara a ptaly se co bych teda ráda dělala. Řekla jsem jim, že třeba film, knížka, sport a tak. Několikrát jsem jim to takhle i připomněla a občas si holky pravda hrají spolu, když se zrovna nehádají. Ale starší už je ve věku, kdy se zavírá do pokoje a mladší často otravuje. Někdy si hraju a někdy prostě řeknu ne. Ale je to boj. Zkus mu to prostě vysvětlit, že vojáčci jsou odměna pro něj a měl by být rád a ne ti vyčítat. Moje holky taky umí parádně vyčítat. A v tomhle věku už můžeš i dávat na výběr. Chceš uspávat? o.k. ale jdeš tedy do postele v tolik a tolik, ne že si vymíníš film do 22h. a pak ještě budeš chtít uspat - tak jedu já (holky taky uspáváme)