Re: Jak se vyrovnat se zradou a jít dal

Jas, obecně nebylo myšleno, že je chlap debil, když chce víc sexu. To bylo konkrétně na tuto situaci, kdy to zjevně spolu do té doby velmi neřešili (nebo o tom nic nevíme). On chtěl od ní slyšet, co JÍ na něm vadí, v době, kdy už měla dávno milenku a když u řekla, že ji často buzeruje a nepomáhá v domácnosti, tak se urazil a rozhodl se ukončit manželství. V každé větě, co tu zakladatelka napsala, se jeho povaha projevuje jako sobecká a bezohledná.
A když ona teda chtěla udělat vstřícný krok a zeptala se, co JEMU na ní vadí, tak vytáhnul A4, jejíž souhrnem je že málo šuká a nesportuje. To mě přijde naprosto absurdní - to nejsou kazy na charakteru, to je prostě ONA (byla taková 20 let) a jiná těžko bude, zejména když jí byl dlouhodobě nevěrný.
Jinak, pokud se partneři mají rádi, dokáží pochopit, že ne vždy je chuť stejná a dokáží se přizpůsobit. Pokud je to pro jednu stranu tak neúnosné a potřeby tak nesynchronizované, tak se má čestně rozejít a ne zahýbat a pak si myslet, že se konečně ta druhá strana chytne za nos.
U nás chtěl manžel vždycky víc a bohužel kvůli tomu bylo i někdy dusno, ale nikdy by mi nezahnul z důvodu, že "má málo". Taky jsem tu kdysi psala, proč jsem já neměla takovou chuť....No rozvádíme se, jsme od sebe už dost dlouho a jediné, co on na mou adresu řekne, je, že jsme měli harmonické manželství. A rozvádět se nikdy nechtěl. Tady je prostě jasný, že on si jí neváží a ani jí nemá obyčejně rád.