Re: reakce na vážnou diagnózu dítěte

Janinko, moc držím palce! Ono hodně záleží, o co jde. Já prošla klasicky odmítáním, vztekem, smlouváním a depresí, smíření se ješte asi úplně nepovedlo, ono se to ale do sebe různě přelévá. Dost mě jednu dobu ochromoval strach, že se to stane i dalšímu dítěti, bylo těžké naučit se na to nemyslet. Souhlasím, hrozně moc mi pomohl kontakt se skupinou rodičů dětí s podobnou diagnózou, kontaktujte organizaci nebo skupinu rodičů, jestli něco takového je. Hrozně moc to pomáhá, sdílet s někým, kdo má podobnou zkušenost, i když je to vlastně na začátku cizí člověk, lecckdy víc, než svěřovat se blízkému, který ale něco podobného nezažil. Ještě jednou, moc držím palce!