Re: Proč nelze "vyhodit" z vlastního bytu ex partnera?

Je to přesně tak, jak píše Monika.

A netýká se to jen bývalých partnerů-manželů, ale třeba i:

- sqautterů v různé podobě
- bývalých nájemníků, kterým skončila nájemní smlouva (uplynutím doby nebo výpovědí)
- v rámci dědictví třeba bývalých partnerů zemřelého, nebo třeba i dětí partnera zemřelého...
- ale i zletilých dětí, které už dostudovaly a "bivakují" u rodičů, i když rodiče by je už dávno raději "vypustili z hnízda" - může jít třeba i o problémové zletilé děti - feťáky, zadlužené s exekucemi...
- i bývalých majitelů, kteří o byt/dům přišli třeba v exekuci - čili v dražbě to koupil někdo nový, ale starý majitel - dlužník - tam furt je, odmítá se hnout...

Všechny ty případy spojuje to, že skutečně ta osoba nemá žádný přímý ani odvozený titul k užívání daného bytu/domu.

Není vlastníkem ani spoluvlastníkem, není manželem majitele bytu (právo na rodinnou domácnost), není nájemníkem.

Prostě někde jen fakticky bydlí, ať už to zpočátku bylo se souhlasem majitele nebo od počátku s nesouhlasem majitele (klasičtí squatteři).

Někdy je to "mravnější" někdy "méně mravné", ale právně jsou si ty případy všechny rovny.

Proč to nejde, vyhodit ho (kohokoli z nich) a vyměnit zámky? Protože obecně je v celém právním systému zakázaná svémoc.

Čili - i když mi osoba A dluží peníze, nesmím jen tak k ní přijít a vytáhnout jí je z peněženky...
I když mi firma namontuje domů dveře a já je nezaplatím, nesmí oni přijít a odmontovat si je a odvézt...
Stejně tak, i když někdo nemá u mě doma co dělat, nesmím ho vystěhovat a vyměnit zámek...

Samozřejmě v (já nevím) 75% případů se ti lidé odstěhují dobrovolně, dříve nebo později...

V těch zbylých případech je skutečně povinnost podat návrh na soud, aby soud nejprve rozhodl, že daná osoba je skutečně povinna se vystěhovat a zda já jí případně musím najít náhradní bydlení nebo náhradní přístřeší nebo se musí odstěhovat i bez náhrady. Je to proto, aby soud mohl zhodnotit individuální okolnosti a použít nějaké spravedlivé řešení... (on rozchod dvou partnerů skutečně může být takový, že je to chlap/kočka, se kterou chodím 2 měsíce, 14 dní u mě bydlí, nemáme spolu nic společného, neklape to, rozešli jsme se a teď chci, aby se zase odstěhoval/a x rozchod dvou partnerů, kteří spolu žili 15 let v bytě jen jednoho z nich, mají spolu 2 děti, ona je třeba na rodičáku s děckem, odkázaná na něj jen finančně, on si najde milenku a chce, aby se do 3 dnů od něj odstěhovala, protože přece byt je jen jeho a ona tam je jen z jeho "milosti". Zákon to nikdy nedokáže popsat do všech detailů, proto je nutné nechat to na soudu).

Nebo teď si vem, že nejsi vdaná, bydlíš s dlouholetým přítelem u něj v bytě/domě, a on umře... Děti spolu nemáte, byt/dům zdědí jeho děti z prvního manželství a ti tě patřičně nesnáší a dají ti 3 dny na odstěhování se... Byt je jejich (dědictví se nabývá smrtí, nikoli až rozhodnutím notáře), ty tam nemáš co dělat (vztah zanikl smrtí), tak líbilo by se ti, kdyby ti vystěhovali věci a vyměnili zámek? Jasně že chápeš, že už tam nemůžeš (a už vůbec ne zadarmo, jako doteď) bydlet, ale třeba potřebuješ čas na to, najít si bydlení, zařídit vše potřebné, sbalit, odstěhovat... A zase v 90% případů se ti lidi domluví, dostaneš 2-3 měsíce na odstěhování a ty se fakt odstěhuješ, ale co když jsi už důchodkyně, s nějakým podprůměrným důchodem, dětma někde v trapu...

Život je nekonečně pestrý, proto není možné do zákona napsat - každý, kdo nemá v bytě/domě co dělat, je povinen se odstěhovat do 3 dnů poté, co mu skončilo užívací právo a poté je majitel oprávněn vystěhovat ho i na ulici... Od toho prostě máme soudy, aby to posoudili...

A ano, není průšvih to, že to takto je. Průšvih je to, že soudy trvají strašně dlouho...

Soud určitě nakonec rozhodne, že je ten člověk povinen se vystěhovat, bohužel, otázka je, za jak dlouho...