Re: Rozdíly ve vzdělávání a domácí úkoly

Ono ale nejde o zákaz domácích úkolů jako spíš o zákaz povinných domácích úkolů.

A v tom je právě ten rozdíl. Když to přirovnám k té koze, tak dneska je to tak, že si některé učitelky vzpomenou, že všichni musí chovat kozu a kdo ji nebude chovat, bude potrestán. Mají tu možnost a rády ji využívají. A kdyby jen kozu, ale některé přidají ještě ovci a slepice, protože koza je jim málo. A musí všichni a je jim jedno, že někdo nezvládne ani rybičky, ať už časově, finančně nebo mentálně.

Myšlenka je taková, že ta koza je možnost, jak si polepšit. Ale nikdo ti její vlastnění nemůže přikázat, natož tě trestat za to, že ji nemáš.

A k tomu, co dělám....těm dětem, které nechtějí doma dělat nic, protože v tom nevidí smysl, se snažím dát to, co jim většinou chybí mnohem víc, tedy zájem o ně jako lidi, bez ohledu na výsledky ve škole. Uznávám jejich volbu, ale vždy jim poskytuju i svůj pohled. Říkám jim, že čím víc toho umí, tím víc si mohou dělat, co chtějí, tím větší mají možnosti. Snažím se jim pomoc dosáhnout aspoň minimálního úspěchu v těch testech. Ne, že jim testy nadiktuju, ale postavím test tak, že z něj prakticky nejde dostat pětku a přitom ani jednička není zadarmo. Během hodin se těmto dětem věnuju, podporuju jakoukoliv jejich snahu o činnost. Samozřejmě, že strašně záleží na tom, proč tu motivaci nemají. Asi to nedokážu přesně rozepsat. Ale v zásadě je to tak, že se snažím, aby ne/úspěch v čemkoliv, co je nějak hodnocené, záležel na něčem mimo školu.

Nejde o to, že všichni zvládnou všechno ve škole během výuky. Ale že i ti nejslabší a nejméně motivovaní mají možnost zvládnout to ve škole tak, aby aspoň prošli, aby se naučili alespoň to minimum, co potřebují skoro každý den. Že získají nějaké životní dovednosti, k nimž patří i vědomí, že musí sami chtít, pokud chtějí něco změnit, že to za ně nikdo neudělá. Ale že v tom nejsou sami, že existuje pomoc, jen musí vědět, kde ji hledat. Ale zase, musí to být oni, kdo ji vyhledají a musí si o ni umět říct.

Protože ono to, že máš něco povinně a někdo tě pořád kontroluje, jestli jsi to splnila, je vlastně strašně pohodlné, ale naučí tě to buď jen poslouchat, abys nebyla potrestaná, nebo naopak neřešit, i když následuje trest, max. se těm trestům zkoušet vyhýbat (klasické opsání úkolu od někoho jiného....máš splněno, ale efekt pro tebe 0).