Re: Co plánujete o víkendu?

Huso naprosto ti rozumím, ono to platí i v opačném gardu. Já si v žádném případě nemyslím, že lidé s nižším tempem než já by měli být líní, obdivuji schopnost věnovat se s naprostým zaujetím a klidem nezáživné činnosti. Ale pocitově bych vyskočila z kůže, když třeba čteme s manželem jeden článek na monitoru a já musím čekat, než on dočte na konec obrazovky, abych věděla, jak to bude dál. Unaví mne, když musím zpomalit - typicky práce se seniory, výuka, nebo když si třeba musím dávat pozor, abych mluvila pomalu na mikrofon. To tempo není moje zásluha, mám ho dané a ne vždycky se mi hodí. Nedělat věci na úkor zdraví jsem se musela naučit, když "vidím" řešení na první dobrou mnohdy slíbím (teď už teda ne mnohdy ale jen občas) i věci, které pak ke stihnutí v normálním režimu nejsou. Že bych mezi úkoly a projekty plápolala si úplně nemyslím, "vyřizovací" věci přepínám s minimální ztrátou pozornosti. Horší je časová slepota, než jsem dokázala pojmenovat tenhle problém, dost jsem si užila (a moje okolí bohužel taky). Vadí mi někoho obtěžovat tím, že by na mě musel čekat ale jít na každou schůzku o 30 minut dřív je mnohdy nereálné, tady jsem se fakt musela učit pomocné mechanismy a stejně občas uletím a zdrhám někam v poslední minutě. Plus neudržím "nepodstatné" věci, které udělám když mi hlavou letí něco jiného. Takže v neznámém prostoru (tam kde jsem často jsem se nadrilovala ke kázni) věčně hledám klíče, telefon, batoh, skleničku, diář, klíče od auta...v pět odpoledne zjistím, že jsem ještě nejedla. Ale za svých skoro 60 let jsem se naučila sama se sebou žít a vycházet, jiná už asi nebudu