Re: První dítě ve 29 letech

Ahoj,

děkuji vám za vaše názory. Myslím. že u nás dvou je vše na dobré cestě. Zatím tedy těhotná nejsem a pravděpodobně ještě nějaký čas nebudu, ale jak píše Jana, že si počkala, až se i její partner začne těšit na miminko, myslím, že i můj partner se už velice těší na miminko. Včera dokonce prohlásil, že náš syn se tedy rozhodně nebude jmenovat Dominik a chopil se kalendáře a asi po půl hodinové debatě jsme se dohodli na Matějovi. My už jen čekáme na svatbu, která bude příští rok 1.6. a hned po svatbě se budeme stěhovat, takže pokud se nám podaří přestěhovat se bez větších finančních nákladů, myslím, že tak v srpnu bychom to mohli poprvé zkusit. Pokud si budeme brát půjčku, půjde to o něco hůře, protože i kdybychom to splatili včas, já nechci být těhotná přes jaro. Mívám dost velké zdravotní problémy a kdybych ještě do toho měla být těhotná, asi bych to obojí nezvládla. Takže bych si musela zase rok počkat na konec léta. Mezi námi, nedokážu si představit, jak to vydržím do příštího srpna, natož ještě o rok později.
Moje kamarádka přišla teď do jiného stavu. Ona je asi měsíc rozvedená po jednoletém manželství, ale asi sedmileté známosti. Dlouho spolu chodili, než se vzali. Rozvod byl dosti dramatický, manžel vyhrožoval, sliboval, nadával, psychicky vydíral, takže nervy měla strašné. Teď má nového přítele, bydlí s ním v garsonce (asi tak od vánoc), jestli se znají rok, možná ani to ne a je sním těhotná. Když jsem se jí ptala, jak si představuje budoucnost a jestli to plánovala, řekla mi, že to nijak zvlášť neplánovala, prostě nepoužívali ochranu a ono to přišlo. Trošku mi zkazila iluze, protože my dva se na miminko nesmírně těšíme a ona to bere kolikrát mi přijde jako za trest. Tenkrát, když se snažili o miminko, byla na tom psychicky hodně špatně, tvrdila, že potřebuje nějakou duševní oporu, že když bude mít to mimčo, nebude si připadat zbytečná a méněcenná. Nevím, jestli zrovna mimčo byla ta "správná záplata". Teď je těhotná (konec třetího měsíce), s přítelem se dosti hádá, je jí hodně zle, přítel přišel o zaměstnání, teď si sice našel novou práci, ale za měsíc ji přinese domů něco málo přes 6.000,- Kč, ona dělá dost fyzicky náročnou práci. Tomuto se chci pokud možno vyhnout, mimčo je krásná věc, poslední dobou nemyslím na nic jiného, ale musí pro něj být vytvořena rodinná pohoda. A proto vím, že pokud nebudu mít přiznivé podmínky, vědomě do toho nepůjdu. Myslím, že nejsem sobec, ale starat se o mimčo je velká zodpovědnost. Moje jiná kamarádka mi na toto řekla, že když je mimčo na cestě, lidi dokážou hory přenášet.

Takže se zatím mějte a těším se na na vaše názory.

Lucka