| Štířice | 
 |
(26.10.2009 20:11:38)
Zdravím všechny, potřebovala bych radu ohledně knihy RaR. S dcerkou, které je tedˇ 28m. mám poslední dobou trochu problém. Nějak si nevím rady s tím jak s ní komunikovat,aby to bylo pro ní pochopitelné a zárověn učinné. Má svou hlavu a já pouze jedny nervy,které mě poslední dobou začínají ovládat. Zaujala mě kniha Respektovat a být respektován nebo Jak mluvit,aby děti poslouchali (myslím se to tak jmenuje). Zajímá mě zda mi jedna z těchto dvou knuh může něco nabídnou pro tak staré dítko. Stává se mi ted častěji, že místo vysvětlování vybuchnu a malá je pak ustrašená a uplakaná,ale já vůbec nevím jak na její výlevy a výmysly reagovat. Mohla bych i ted začít s metoudou RaR nebo už to nemá smysl? Máte někdo tip na knihu, která by mi pomohla a poradila jak s dítkem komunikovat. Snad jsem svůj problém a prosbu o radu popsala srozumitelně. Děkuju
|
| Amálie P | 
|
(26.10.2009 20:23:40)
Tak to nevím, já mám pětileťáka a jsem v posledních dnech už z něj zralá akorát na...O této metodě jsem přemýšlela taky, ale už je asi pozdě
|
| kaMyš | 
|
(26.10.2009 20:29:30)
Ještě jednou k tomu "pozdě" - on princip té metody není v nějakých úžasných tricích, které najednou zajistí, že dítě bude poslouchat. Já ho vidím spíš v tom, že se mnohem víc snažím vžít do dítěte a opustit zažité představy, že dítě prostě musí poslouchat, a že ho budu respektovat - a zároveň si ohlídám, aby ono respektovalo mě.
|
|
|
| kaMyš |
|
(26.10.2009 20:24:43)
28 měsíců mi připadá jako naopak poměrně brzký věk dítka. Ale začít se dá kdykoliv, to je jedno. V moc věcech se s ní možná ještě nedomluvíš, podle toho, co si pamatuju z kurzu, je v tomhle věku dobré stanovit hranice (ne že by to tam tak říkali, ale mě to utkvělo - teď ještě moc nejde vytvářet oboustranně přijatelné dohody, aspoň si to myslím). Nechtít po dítěti zbytečně moc, ale to, co chci, skutečně dodržet a neustupovat. U nejmladšího syna celkem brzo začaly fungovat možnosti výběru: Když dojíš tu housku, můžeš si vzít bonbon. Když jí nedojíš, budeš bez bonbonu (a podobně). Párkrát si zkusil, jestli bude skutečně bez bonbonu - byl.
|
| Štířice |
|
(26.10.2009 20:37:55)
To je právě ono,nějak ji neumím ty hranice nastavit, nevím jak na to. Malá toho využívá a já se pak vztekám. Poslední měsíc mám pocit, že na ni jen křičím. Dokonce se mi začala počurávat a já mám výčitky, že je to kvůli mě,že mám ted napjaté nervy. Ráda bych se naučila způsoby jak dcerće vymezit hranice,ale zároven aby věděla že ji miluju. Neumím si prosadit svou,nejde mi to, jsem vystresovaná a strašně rychle bouchnu. řeknu,jdeme ven. Málá, že nechce,že chce být doma. Říkám ok,budem doma. Chvíli klid a zachvíli řev,že chce ven a ne být doma. Já vysvětluji, že nepůjdem, že před chvílí nechtěla a ted chce,že to tak nejde. Malá řve Tím víc ven,čím víc já vysvětliji, že nejdem když prve nechtěla. Nakonec to dopadne tak, že bud jdeme, nebo já křičím a balá brečí. A mě to pak bolí u srdíčka
|
| kaMyš |
|
(26.10.2009 20:49:53)
No, dvouleté děti někdy brečej  I můj skoropětileťák někdy brečí a ječí na plný pecky. Nejde se tomu vyhnout, myslím si. Jde o to, proč máte jít ven. Protože je potřeba, aby se provětrala? Nebo je to potřeba kvůli něčemu jinému? Já bych asi nenechala dítě, aby si v těchhle věcech určovalo rytmus, v tomhle věku. Je-li to potřeba, tak se prostě ven jde. Nabídla bych empatickou reakci (příklad nedodám, ony mi moc nejdou ;-)) a ještě spíš než to nějaké odvedení pozornosti - nabídku, co bude venku zajímavého, na co se může těšit, třeba. No a pokud to fakt není potřeba a dáváš jí to jen jako návrh, tak bych zkusila dát vybrat (jestli to chápe - můj syn do 2,5 let jen opakoval poslední možnost, když dostal na výběr, ale spousta jiných dětí chápe rychleji), jestli chce ven nebo zůstat doma - a co je možné dělat venku a co doma. A možná, jak to tak vidím zvenku, potřebuje trochu čas, aby si to rozmyslela.
|
| Štířice |
|
(26.10.2009 20:59:31)
Kamyš třeba s tím pŕoblémem jít ven či zůstat doma. Každé ráno plánujem co budem dělat. Když musím jít na nákup, tak ji prostě vezmu obléknu(což je šílenej boj) a jde se,ale pokud nepotřebuji dám jí vybrat. Chceš ven,nebo zůstat doma? Chci být doma a hrát si v pokojíku,mi odpoví. Já na to,dobrá budeme si doma hrát jestli teda chceš.Hraje si,ale třeba za hodku chce nutně ven,ale to už je nemožné, protože už potřebuji chystat oběd. Vím, že toho moc od ní nemohu očekávat,ani to po ní nechci,ale už mi nějak docházejí síly,připadá mi, že čím je starší,tím je pro mě složitější s ní vyjít.
|
| Štířice |
|
(26.10.2009 21:03:30)
Firsty, tak to je trefné. Přesně jak popisuješ nic nechce. Umýt se ráno,jít se večer koupat,čistit zuby. Vše děláme s řevem nebo uplácíme a jde to bez řevu. A já už jsem úplně na nervy. Už mě rozhodí a ječím i kvůli věcem,které by mě před pár měsíci fakt nevytočili.
|
| MM, 2 kluci | •
|
(27.10.2009 18:29:50)
Tak za prvé, v těch dvou letech a něco je dítě v klasickém "období vzdoru", nebo spíš bych to nazvala, že si děti ovědomí své jí, svou vůli a zkouší, jak co mohou ovlivnit. Zároveň se ale ještě neumí rozhodovat - stresuje je když zjišTtují že každé rozhodnutí PRO něco znamená i rozhodnutí PROTI něčemu. A z toho pak dostanou záchvat vzteku - takové to "chci tamto" a vzápětí naopak "chci tamhleto".... nevědí už co by a je z toho zásek! Moji oba kluci to v tom věku cca. od 2 let měli.
Já jsem jim vždy vysvětlovala, že když se rozhodli nějak, tak už to tak bude, ale že příště to mlžem třeba udělat jinak. Zároveň jsem vysvětlovala proč už např. je pozdě jít ještě ven apod. Vždy je ale dobré už při tm zůstat a nevnášet do situace další zmatek změnami na poslední chvíli. Oni se třeba chvíli vztekají, ale po párkrát zjistí že je v tom nějaký systém.
Obecně se mi osvědčilo (ale také mi to vždy nejde, jsem bohužel někdy dost netrpělivá a vzteklá :-/) hoooodně vysvětlovat, snažit se děti chápat a respektovat co ony chtějí a cítí, ale na druhou stranu v těch věcech které považuji za důležité, neustupovat (ale samozřejmě s vysvětlením, proč). Je dobré mít pro sebe jasno v tom, z čeho jsem ochotna ustoupit a z čeho ne, a zatím si pak stát.
|
| MM, 2 kluci | •
|
(27.10.2009 18:32:10)
... písu moc ve spěchu a tak to pak dopadá, že tam mám překlepy... 
|
|
|
|
| Líza | 
|
(26.10.2009 21:03:31)
Veroniko, mně přijde, že problém je v tom, dávat dítěti vybrat jenom tam, kde je k výběru dost zralé. Takhle malé dítě podle mě není schopné pořádně si vybrat tak složitou věc, jako jestli bude další dvě hodiny doma nebo venku (a vzít v potaz to, že ten plán nepůjde změnit ani až ho to, co dělá, přestane bavit). Kromě toho, jak jsi psala níže - když řekneš, jdem ven, ztropí scénu, že chce zůstat doma, tak zůstanete, a pak začne, že chce ven - v takové situaci bych trvala na programu, jak jsem ho řekla, když už jsem teda tu oznamovací větu použila. Ona se taky docela dobře může vztekat proto, že potřebuje od tebe jasné slovo - něco bude tak a něco jinak - a ty ji mateš tím, že neustále měníš plány podle toho, co říká.
V tomhle věku bych základní program stanovovala sama, vybrat bych dala jogurt nebo pribináček, popřípadě krtečka nebo vílu Amálku. Rozhodnout se o programu na celé dopoledne bude schopná tak za dva roky...
|
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(26.10.2009 20:53:51)
Mám bohužel přesně stejnou zkušenost.
Taky máme potíže ve výchově, mám doma kupu knih, když to čtu zní to jednoduše, ale na syna to nefunguje. A nám tečou nervy, všem nejen mě.
Na možnost výběru reaguje tím, že si stále vynucuje další možnost, kterou jsem nedala.
Nechce se mít ráno po jídle, před jídlem, nechce se oblékat, nechce se vysvlékat, nepomůže ani finta-vy zkusím sám něco a já zbytek, nebo můžeš sníst jen něco. Vysvětluju, že si ruce musí mýt, aby nebyl nemocný, že tam jsou bacily, ne, vše s řevem. Bije bráchu, bere mu hračky-zase vysvětluju a stejně nic.
Jediné na co by fungoval bezvadně by bylo - když uděláš to a to dostaneš bonbon, na ten slyší i o půlnoci, ale to by jsme se dostali jen k tomu, že by za vše chtěl bonbon. Přitom občas bonbony dostává, babička mu je dává vrchovatě, my mu dáváme různé vitamíny ve formě bonbonu.
Zní to tak snadno - nastavit hranice - ale to je u nás kámen úrazu, nikde nenapíší jak je nastavit v konkrétní situaci - aby jsme se šli umýt ráno bez řevu a stihli včas školku. Nenechá se ničím motivovat, je negativistický.
Dneska jsem se ptala, jak by to řešil on, nebo co navrhuje - a to bylo jen NIC, NE, NIJAK, JDI PRYČ NECHCI O TOM MLUVIT ...
|
| Amálie P |
|
(26.10.2009 21:02:00)
Tahle to je i unás ž občas fakt neím jak dál.Manža mu zavádí vojenskou výchovu, prostě vydá rozkaz a běda, když neposlechne.A tím se dostanem do hádky i my dva, takže je to na ... vy víte na co.
|
|
| kaMyš |
|
(26.10.2009 21:04:07)
Firsty, mě pomohlo, že jsem se smířila s tím, že pětileťák prostě ječí, když se mu něco nelíbí. On si to vyvinul asi jako svojí strategii, když byl malej a ječel, tak jsme hned přiběhli a řešili... Tak to zkouší furt. I když je mu to dávno houby platný. Ale to, že ječí, nevnímám, jako že já dělám chybu. Já udělám svojí půlku práce: řeknu mu, co se po něm chce a proč, jaké má možnosti (ty, co jsou - nepřibírám ty, co nejsou, pokud nejsou v situaci vhodné - ale když jsou, tak proč ne). A on si může vybrat, jak na to bude reagovat. Zjistila jsem, že vysvětlování nefunguje. Když jsem moc vysvětlovala, cítil, jako bych měla "slabší pozici" a začal mě obviňovat (z čehokoliv, jen aby nemusel řešit to, co zrovna potřebuju řešit já). Takže jsem usoudila, že větší umění je přestat včas mluvit a dát najevo, že debata skončila. Nevím, jestli je to úplně RR - ale ani RR neslibuje, že prostě řev nebude. Nevěřím, že existuje vůbec něco, co by v domácnostech nastolilo stálý mír a klid ;-)
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(26.10.2009 21:10:09)
kaMyš, my nikdy placíčí haničce neustupovali a stejně i v pěti letech občas zapláče - časem mi došlo, že je to prostě rakce na tu frustraci, že něco není, jak si "vysnila" :) Takže souhlas.
|
| marketa | •
|
(26.10.2009 22:06:16)
souhlas, plac nebo vztekani neni primo pokusem si neco vynutit, proste je to ventil frustrace, ze neni po mem.
nevim jak vy, ale ja jsem taky nastvana, kdyz neni po mem a nekdy se i rozbrecim. jen si k tomu nelehnu uprostred obchodaku na zem.
ale zavidim tem detem, nekdy bych to s chuti udelala, jen by me odvezli do bohnic :-( ach jo. jen at si to uzijou, dokud muzou. tak prima se odreagovat, zarvat si, zabrecet si.
je to jejich vztek ne muj, takze pokud nam zrovna nejede vlak, tak si proste pockam, az je to prejde 
|
| Klára | •
|
(7.11.2009 12:16:40)
Jé, taky dětem závidím, jak třeba krásně ječí v tramvaji a je jim fuk, jestli je někdo vidí.......ale mě se teda podobný stav občas stává i teď v dospělosti, že se mnou cloumaj emoce a já brečím, v hlavě mi běží tisíc křivd, nadávám na toho kdo mi "ublížil" - i v dospělosti mám někdy problém sama sebe uklidnit, co teprv děti, který se moc neznají a nevědí, jak se uklidnit.....Mě hrozně pomáhá, když je vedle mě někdo, kdo mě neodsuzuje, ale ani se mnou nijak extrémně nezabývá a dělá si svoje - protože, když by se ten dotyčný z toho nějak "hroutil", tak mě to dává pocit (a vím že tak mi to dělala máma), že ty moje emoce jsou tak silný, že můžou zbořit svět...:( NO nějak jsem se do toho zapletla, chtěla jsem jen říct, že je možná dobrý si představit, co pomáhá nám dospělejm když to s náma cloumá a zkusit to třeba poskytnout tomu dítěti, když se vzteká.....
|
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(26.10.2009 21:15:30)
no řeknu vám, že ten neustálý řev,že něco nechce, nebo když brečí mladší, že ho starší bije, to je něco, jde mi z toho hlava kolem, nejradši bych chodila doma s klapkama na uších, špatně to plakání snáším.
|
| Jutka | 
|
(26.10.2009 21:48:26)
Já teda (skoro) pětiletou nechávám volit program pro ni, resp. nechám ji vybrat z pro ni známých variant, třeba jestli bude spát ve školce, nebo jestli půjde poo, ale bude muset s náma s mladší na bazén. Pak teda ale po ní vyžaduju, aby spolupracovala a hlavně nekvílela :D:D
|
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(26.10.2009 23:44:55)
ahoj, moc ráda čtu tyhle příspěvky. Jsem v psychologii kovaná, ale sama si občas nevím rady. U nás jsou strašný scény s jídlem, ale strašný. Úplně mi z toho hrabe, mě i celý rodině. Andulka vyvádí, zvrací, odmítá přijmout potravu. Nakonec do ní něco dostanu po půlhodinový scéně. Většinou nakonec taky ječím a strašně mě to potom trápí. A občas taky přes všechny učebnice a příručky a stovky hodin psychoterapeuického výcviku řeknu něco strašnýho, za co by mě kolegové pověsili na pranýř. Já jen nechápu, proč musí u toho tak vyvádět. To,ž e nechce jíst sama je pro mě už podružnost, klidně ji nakrmím, ale když už do ní něco dostanu, hodinu kousá jedno sousto, takže pak nestihneme ani kroužek ani nic. Když má jo svůj den, tak to taky nakonec vyhodí. Je ale velmi zajímavý, že ve všem ostatním máme hranice dost pěkné. kromě jídla den plyne v harmonii, adekvátně poslouchá, na všem se s ní domluvím, hodně jí toho dovolím, ale když řeknu ne a o něco jde, poslouchá jako hodinky. I k břáškovi se chová skvěle. Tak to s tím jídlem nějak nechápu. Asi musí něco mít aby se projevoval ten její vzdor.
|
| Pruhovaná | 
|
(27.10.2009 6:25:46)
No našla si prostě něco, pomocí čeho s tebou prostě a jednoduše cvičí, jak se jí zachce. Tak proč by prudila ještě v jinejch věcech
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 |
|
(27.10.2009 7:57:15)
Zrovna do jídla bych teda nenutila, to nedělám.
Já bych taky nechtěla aby mě někdo nutil jíst. Pokud teda není nějak podvyživená. Kluci jedí taky spíše málo a jen některé potraviny, nabízím ale nenutím. A je fakt, že když jedí špatně nebo vůbec oběd, tak pak snědí líp večeři.
Co mi vadí, že starší nechce některé jídlo ani ochutnat. Nechce přijmout ani jako pravidlo, že jen ochutná a jíst nemusí, prostě na vše má jen ne.
A problém u jídla - že čuní, neuklidí po sobě, vysvětlení-kdo udělá nepořádek uklízí po sobě, pohodí jídlo na zem, na stůl- taky neuklidí. Když nad ním stojím a nutím, případně mu "vedu" ruku, udělá za řevu. Jojo
|
|
| MM, 2 kluci | •
|
(27.10.2009 21:51:52)
... - od nějakých 2 let výš to už jednoznačně nejsou mimina a můžou se najíst samy (podle mého názoru).
Proč jí prostě jídlo nenabídneš a když ne, tak ne - ale s tím, nebude ani nic jiného, až do dalšího jídla?
To často doporučují odborníci, pokud vím, a přijde mi to logické. Dítě si z jídla udělalo boj, ví že Vás tím "dostane". Tak bych mi to neumožnila. Dala bych jídlo prop všechny na stůl, vychutnávala bych si ho a moc si nevšímala dítěte zda jí či nejí. Prostě jako že měto nezajímá, ale MNE že to tedy chutná a zkazit si to nenechám. Myslím, že časem to dítěti dojde, že pozornost tím nezíská a že je lepší jíst a přitom si třeba s mámou povídat
Někde jsem četla pravidlo, že "rodiče mají určit, CO bude k jídlu (a mělo by to být pokud možno rozmanité a zdravé) a dítě si určuje, KOLIK toho sní." Přijde mi to v podstatě správné. Když nesní nic, tak nic - ale když se mu do bříška nevejde jídlo, tak se tam už vůbec nevejdou bonbony, sušenky apod., ani nápad! Kromě třeba jablka apod. by nedostalo do večeře nic, jen pití (vodu, čaj). Časem by si mělo uvědomovat hlad a začít normálněji jíst.
Máme v rodině případ, kdy matka krmí ještě přes 5letého, a každé jídlo je utrpení :-/! Je hrůza se na ně jen dívat - on se vyloženě vyžívá v tom, jak všichni napjatě sledují zda bude či nebude jíst, a když to sní tak se ještě tváří, kdovíco je to za zásluhu a že si zaslouží odměnu! jednou jsme byli spolu s touto rodinou na chalupě a on se mi chlubil, že to (po dlouhém dohadování atd.) snědl a chce za to bonbon - já jsem mu na to řekla, že mě to ani moc nezajímá, že jíst je normální a ne něco, za co se dostává odměna. Trochu udiveně koukal...
Myslím že není dobré takové dítě krmit, do jídla nutit a dělat z toho středobod.
|
|
|
|
| Jutka |
|
(26.10.2009 20:59:26)
Já mám stejně strarou dceru 28m, pozdě to určitě není, spíš bych řekla, že na hodně věcí je to brzo - dítě ještě není schopné (podle mě) vždycky domyslet ty důsledky.
Ten příklad s procházkou - to podle mě není ani o hranicích nebo RaR. Mně se osvědčuje mít plán, o kterém dítěti od rána melu. Pokud nastane situace, jak píšeš skoro vždycky to skončí problémem, a to i u starší dcery. Takže já spíš říkám, že třeba po obědě půjde spinkat a pak půjdem cvičit-plavat-na procházku. Volbu jí nechám spíš jako do parku-nebo do města? Krmit kačeny, nebo koukat na vlaky, atp. Hodně pomáhá ta klasika, říkat dětem s předstihem, co nastane, například odchod z hřiště, z bazénu, atp.
Tenhle věk chce asi hlavně pevné nervy, což já teda moc nemám 
|
| kaMyš |
|
(26.10.2009 21:06:27)
Jo, Jutko, to máš pravdu, to je přesný. Prostě dopředu informovat o všem, o čem informovat jde, to nám taky hodně pomáhá. Oni asi potřebují svojí jistotu, že se neděje nic náhlého, že se můžou připravit na to, co přijde.
|
|
|
|
|
| Zazi (1+1+1) | 
|
(26.10.2009 20:54:34)
Veroniko,
knížku jsem objevila, když našemu nejstaršímu bylo asi pět. Je ale fakt, že jsem se snažila podobným směrem jít i před tím, ale často jsem nevěděla jak. Navíc nejsem nijak "čistá", často zjistím, že něco, co dětem říkám, opravdu s principy RaR úplně nesouzní. Ale přesto mám pocit, že o spoustě věcí se se synem docela dobře domluvíme, já nemusím ječet a on vcelku chápe, proč něco po něm chci, nebo naopak nechci. A protože to chápe, je ochoten o tom i uvažovat a často nakonec souhlasí, že moje vidění daného problému nebylo úplně blbé
Podle mě nikdy není pozdě, ani u dospěláka.
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(26.10.2009 22:30:13)
Já doufám, že jo, začínám s tím u čtyleťáka a nejtěžší mi přijde přecvaknout sebe...
|
|
| Pruhovaná |
|
(27.10.2009 6:31:10)
Teda říkat dvěma a půl letům "pozdější věk", to je trochu legrační.
Co se týká metody RaR, připadá mi naopak vhodná pro MNOHEM starší děti, které jsou schopné víc chápat a nést zodopvědnost za své činy a důledky svých rozhodnutí.
Divili byste se, jak to funguje i na patnáctiletou, ač jsem o tom dříve neslyšla !
K metodě samé - mám výhrady k východiskům, ale ne ke všem jednotlivým metodám.
|
| marketa | •
|
(27.10.2009 22:38:31)
myslim, ze naopak i pro male deti tak urcite od 2 let se to velmi hodi. ja nechci mit doma poslusne dite, ale dite zodpovedne, dite ktere umi neagresivne a pritom ucine ventilovat sve pocity. umi se rozhodovat. umi vecne popsat situaci a bez vycitek ji zacit resit samo/spolecne s dalsimi.
a to se musi zacit od uplne mala. vzdyt kde by jako byla ta hranice (vekova), kdy najednou prejdu od prikazu k popisu a nabidce ruznych reseni apod.? 12 mesicu je brzo? a 18 ne a 24 uz jo a proc ne 20 ...?
***
na male deti se proste musi velmi strucne a vyber samozrejme vetsinou delam sama, ale i velmi male dite si dokaze vybrat treba jestli chce chleba s marmeladou nebo se syrem. je to jako otuzovani.
***
napriklad moc se mi na RaR libi myslenka prirozenych nasledku misto trestu. tj nechat bud pocitit nebo odvratit, ale upozornit (tj nenecham dite hrat s ostrym nozem, ale muzu ho treba nechat sahnout na spicku, ze je fakt ostra apod.)
prirozeny nasledek ale neni placnuti pres rucicku, coz povazuje hodne lidi za jedinou vychovnou metodu u deti kolem roku.
|
| Luckaaa | 
|
(2.11.2009 14:28:49)
jen bych chtěla dodat, že není zárukou, že dítě se po přístupu RaR již odmala bude chovat neagresivně....
řekla bych že povaha dítě jde napříč (a navzdory) různými výchovnými styly...
RaR jsem si poprvé přečetla jak byly nejstarší holce dva roky. prostě se začala více prosazovat a mě chyběly modely jak k tomu přistoupit. věděla jsem, že to nechci s křikem a násilím...no a objevila tento přístup, který tak jednoduše popsal a doplnil(notně doplnil) jen to co jsem nějak sama vnitřně cítila, že je to ono. jen jsem to nedovela tak popsat, uvést v praxi. totiž u dospělých asi bez problémů, ale jak k dítěti, za které máš odpovědnost... u dcerky se mi vše osvědčilo. ovšem s ní nikdy nebyl problém se domluvit. ona je schopná přistoupit na kompromisy. jsou věci nutné udělat, ale může si vybrat kdy a jak je zvládne atp....
no ale můj druhorozený je tedy oříšek. přesto, že mám k němu víceméně stejný přístup je agresivní a i když se jeho agresivita mírní, přítomna je stále...jistě chápu, že přichází v moment kdy není úplně po jeho,ale někdy je třeba dělat ústupky. popis, informace, výběr,vlastní řešení....mám pocit že občas nic nefunguje. jindy zase ano. záleží jak je naložený..u něho vám nedovedu říci jak kterou věc třeba přijme. někdy naprosto v pohodě (bývá mé ocenění)jindy bengál. můžeme to mít vysvětleno horem dolem, ale stejně on chce pocítit tu sílu, naší převahu, moc. vážně to tak musím napsat. mě je to velice nepříjemné.
možná si říkáte to není možné ale kdybych to sama nezažívala....třeba empatická reakce, fajn. ale dál nás neposune. jen tedy slyším klidné ano pukud popíšu to, co chce on, ale pak stejně nepřistoupí na nic, sám nevymyslí nic jak věc řešit k uspokojení všech... někdy bych třeba čekala hodinu než se ze vzteku uklidní (ne vždy mám tu hodinu, často ho musím odnést). si člověk říká tak jednou dvakrát se vám bude válet po zemi až zjistí, že to nikam nevede,.....nenenene. říkávala jsem si, že to patří k věku...stačí důslednost. myslím, že opravdu důsledná jsem. pozoruji jak si s ním tedy poradí ostatní . buď zabere jen čistý fakt, že nejde o mně nebo také nic. často pak používají úplatky, vyhrožování , nálepkování atd.... no synkovi jsou pomalu tři a půl a jsme zase v období, že mám pocit to nikam nevede. před rokem se nám narodil další synek a na něm je od malinka vidět, že je jiný. všichni žijeme ve stejném prostředí, my s manželem se myslím moc neměníme. tedy co je prostředňák na světě tak je tu trochu více vzrůšo, ale dle Ra R jedeme dál respektive se snažíme. snažím se respektovat, že jde zřejmě o jeho osobnost, jen se přiznám, že někdy ztrácím tu trpělivost a někdy se zakřičí, ale nemám z toho dobrý pocit.
jen jsem chtěla opravut představy, že po RaR bude vše jak po másle. já si říkám ještě, že mám tu holku s kterou to tak prakticky je a to mě drží. tak doufám, že vydržím! snad si jednou řeknu, že se to vyplatilo. mě totiž každý jiný (mocenský)způsob přijde pod úroveň. ani jinak nemůžu.
|
|
|
|
| Žžena |
|
(27.10.2009 8:35:40)
Začít je možno úplně kdykoli, i u dospělých.
|
|
|
.
V její náručí
V létě oceníte rychleschnoucí oblečení
VědaFest 2024Praha 6 
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
VědaFest 2024
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)