| majik + nelik 11/09 | 
 |
(25.6.2010 14:36:20)
...je to už sedum let. ale pořád se s tím nemůžu srovnat. před tím, než umřela, jsme se hrozně odcizily - našla si o dost mladšího milence, kvůli kterýmu nám nastalo doma peklo. když se s ní chtěl rozejít, neodhadl její reakci a řekl jí to, zrovna když jeli v autě. a máma to s nima oběma napasovala pod kamion. ona zemřela, on přežil. nevím, jestli ho chtěla jen vystrašit (bylo to v zimě, jeli z kopce, prý dostala smyk), nebo jestli to byl opravdu záměr (ten kopec už měla skoro sjetej, když jí to řekl, vrátila se a pustila to dolů). on vypověděl, že mu řekla "když tě nemůžu mít já, nebude tě mít nikdo." jak z nějakýho stupidního filmu.
poslední půlrok s ní byl opravdu očistec - táta na to přišel, denně se pak hádali, ale nedokázali se rozejít. a dopadlo to takhle. táta si teď mámu glorifikoval, na místě nehody postavil pomníček, jezdí k němu s kytkama, se svíčkama. když o ní spolu mluvíme, nevím, co mám říkat. mám na ní vztek. hroznej. a moc mě to bolí. tím víc, že teď mám sama dítě a nedokážu si představit, že bych se na něj vykašlala kvůli nějakýmu chlapovi. nechápu to, dusím to v sobě a přemýšlím, jak z toho ven.
asi jsem se z toho potřebovala konečně vypovídat a naživo nemám moc komu. rodinný prádlo se pere před známýma dost mizerně...
|
| FialoFka | 
|
(25.6.2010 14:42:06)
majik, je mi to líto.
Je to hrozně těžký a člověk pak na to myslí celý život. Hlavně když se tvá maminka v podstatě rozhodla sama. Člověk to nedokáže pochopit. Mně maminka umřela, v září už to bude 9 let, na rakovinu kůže. Tehdy mi bylo 16 let, měli jsme pěkný vztah, celá rodina. Akorát že jsem byla v pitomém telecím věku a když byla nemocná, lítala jsem bůhvíkde, místo abych byla s ní. Tenkrát když umřela v pět hodin ráno v nemocnici, den před tím jí táta psal sms, ségra taky. Já ne. Nechtěla jsem ji budit, po celém týdnu kdy nespala, byla na dýchacím přístroji a konečně se mohla odpočinout. Nechtěla jsem jí budit, možná jsem byla líná. Nikdy si neodpustím, dneska bych se chovala úplně jinak.
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 14:51:24)
mě bylo 18 za dva týdny po její smrti. často přemýšlím, jestli by bylo něco jinak, kdybych si s ní třeba promluvila. jenže už to nevrátím
|
| FialoFka |
|
(25.6.2010 14:57:23)
Tak to jsme stejně staré.
Nemyslím si, že by se něco změnilo, byl to její momentální zkrat, v tu chvíli nemyslela a bohužel to už nejde vrátit zpátky a člověk takhle ani přemýšlet nemůže, to by se zbláznil.
|
|
|
| karoll |
|
(8.7.2010 19:21:20)
Ahoj,uplne te chapu!!! Me maminka taky umrela je to rok a pul. Mamca lezela v nemocnici rakovina a dva dny pred smrti mi neco rikala,ale ja ji moc nerozumela a jen jsem vystekla,ze ji nerozumim. Ja jsem nevedela,ze zemre furt nam rikali,ze uz je v poradku jen ma nejakou virozu a jak ma oslabenou imunitu tak ji to vic zasahlo.(nepoznali,ze to ma uz i na kostech) Do ted si strasne vycitam a vycitat budu az do smrti,ze jsem na ni vystekla.Bylo to naposled co jsem ji videla privedomi. Chapu,ze mas vycitku,ze si mamce nenapsala sms. Ja tech vycitek co jsem mela udelat a neudelala mam vic. Kdyby jen clovek vedel....
|
|
|
| Bibia | 
|
(25.6.2010 14:43:00)
Ano, tyhle traumata má člověk v sobě celý život. O to hůř, když není komu se vypovídat. Taky moc neumím mluvit o nepříjemných věcech (jak píšeš špinavé prádlo), ale občas je toho hodně a někdy to hold bouchne.
Když není komu se vypovídat, jsou tu odborníci - doktoři nebo faráři - ti tě vyslechnou zcela jistě, neodsoudí... Třeba pomůže i Rodina a naše účast... Myslím na tebe
|
|
| Lůca+2 | 
|
(25.6.2010 14:47:16)
To je mi moc líto...kolik ti bylo let? Mamka to možná nechtěla udělat, nebo nedomyslela...třeba to bylo jen takové postrašení, určitě tě tu nechtěla nechat. Říká se, že smrt rodičů bolí, ale dá se zvládnout, jelikož člověk s tím počítá, že rodiče přežije, ale horší je smrt milujícího partnera, s kterým si plánuješ stáří, nejhorší smrt dítěte, to si ani nedokážu představit.
Přeji, ať rána co nejdříve přebolí a ať mamince odpustíš...a dál hodně štěstí do života a hodně radostí s tvojí ratolestí
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 14:55:20)
bylo mi necelých 18, mladší sestře 16. taky si myslím, že ho chtěla jen postrašit, ale asi neodhadla rychlost, dostala smyk a ten kamion byl prostě v blbou dobu na blbým místě. ta silnice je samá serpentina, takže tam není moc přehled. pár dnů před tím jsme si spolu povídali, a ona mi řekla, že "všichni toho, jak se k ní chováme, budeme litovat." měla pravdu. lituju toho. ale připadá mi, že trest byl neúměrný vině
|
|
| FialoFka |
|
(25.6.2010 15:02:00)
Lůco, s tím umíráním rodičů-partnerů-dětí je to určitě tak, jak píšeš. Dneska jsem četla zprávu o holčičce sražené vlakem, musí to být strašné, ani si to nedokážu představit. Jen s tou smrtí rodičů člověk počítá trochu později. Mrzí mě, že máma nezažila mé studium, nebudu jí mít na svatbě, děti nebudou mít z mé strany babičku (partnerovo maminka má rakovinu, možná nebudou mít ani jednu babičku, když to napíšu takto přímo) a vím, že maminka se na vnoučata moc těšila (mně a ségře bylo teprve 16 a 19 let) a ještě 14 dní před smrtí to říkala, s dodatkem, že to ale nemusí být tak brzy.
|
| Bibia |
|
(25.6.2010 15:07:21)
Jo, jo. Se smrtí příbuzných (babiček a dědečků) mám také špatné vzpomínky (dokonce nadpřirozené). Modlím se jen, aby až přijde čas a doufám, že to bude hrozně, hrozně daleko, moje máma umřela u nás (její táta, můj dědeček si těsně před smrtí rval hadičky z rukou a chtěl odejít umřít domů. A to už několik let jen ležel. Kde vzal v ten poslední den sílu, nikdo neví). Kéž by neumřela nikdy!!! A taky doufám, že umřu dřív, než můj partner a moje sestra - jsem sobecká, ale nechci je vidět umírat.
|
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:10:01)
taky mi při spoustě věcí chybí. třeba na maturitním plese, při narození dcery, ale i při normálních každodenních událostech. prostě jedno velký prázdno, který nějak nejde vyplnit. naše máma už jedno vnouče od starší sestry měla. asi jí chytla nějaká krize středního věku, nebo co. bylo jí 42, našla si milence, kterýmu bylo 25. nejhorší je pro mě myšlenka, že i když měla nás všechny okolo, stejně jsme jí nedokázali dát pocit, že má pro co žít
|
| FialoFka |
|
(25.6.2010 15:15:48)
Určitě ten pocit měla a milovala vás jako každá (nebo aspoň velká většina) maminek miluje své děti. Opravdu v tu chvíli nemohla přemýšlet, jinak by to neudělala.
Také mi chybí, že se jí nemůžu zeptat na věci z mého dětství, věci co tu denně čtu. možná právě proto to tu čtu, ačkoli nemám děti. Tenkrát mě to nezajímalo a teď mám smolíka pacholíka.
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:23:59)
máma byla hodně patetická, měla zálibu v teatrálních gestech. fakt nevím, jestli to byl záměr, nebo nehoda.
táta se snažil za každou cenu najít viníka. žaloval správu silnic kvůli neudržovaný vozovce. chtěl mluvit s řidičem kamionu. vyptával se lidí, který k nehodě přijeli, doktorku, která zasahovala. nechtěl a dodneška si nechce přiznat, že to možná byl úmysl. nebo to jen neříká nahlas, co já vím. mámu z ničeho neviní. i když jela někam, kam vůbec neměla, a navíc s milencem, vracela se schválně na ten kopec a jela dost rychle, a navíc neměla zapnutý pásy. možná je pro něj lehčí, když může opečovávat její památku a malovat si obraz, kterej s postupem času překrývá pravdu, než kdyby se spolu rozvedli a ona žila někde s jiným. zní to hnusně, já vím.
|
| Bibia |
|
(25.6.2010 15:28:26)
Myslím, že důležité je odpustit sobě, mámě a pochopit tátu (jemu také odpustit). Ten kámen musí pryč a ty musíš žít pro své děti a neopakovat chyby svých rodičů. Poučit se z vlastních chyb a ŽÍT!
Odborník ti jistě pomůže - ty si pomož a zajdi za ním! Pomůžeš asi nejen sobě!
|
|
| Annie01 | 
|
(25.6.2010 15:28:33)
Myslím, že tatínkův postoj jsi docela vystihla. Dost možná to takhle opravdu vidí. Je v tom kus snahy chránit sebe sama a vybrat si z tý kupy špatností ty nejmíň hrozný, což je přirozená, podvědomá reakce.
|
|
|
|
| Bibia |
|
(25.6.2010 15:17:34)
Maminčina maminka (moje babička) umřela v 77 letech. Byla už hodně nemocná a smrt ji asi i osvobodila. Osvobodila i její děti (máma je ze 4 sourozenců), trápily se jejím stavem, pečovaly o ní (hlavně tedy moje máma). Přesto se stane, že se mi máma rozbrečí, že jí její maminka strašně chybí, že i když jí bylo už 77, tak pro ní zemřela moc brzy.. Když umře milovaný člověk, je to vždycky moc brzy a člověk si pak vyčítá všechno to špatné a říká si, jak by dnes jednal jinak. Ale nejednal. Všichni víme, že jednou zemřeme, že zemřou blízcí, přesto se k nim chováme, jak se chováme.. Tak ten život chodí. S tím je dobré se smířit a jednat nejlíp, jak umíme a zvládneme.. Jsem přesvědčená, že blízcí, kteří nám zemřou, by si na ty horší chvilky nevzpomněli, ale vzpomínali by s námi na to hezké. Asi si to jednou stejně všichni řekneme..
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:26:46)
pravda, ale přece jen, u starších lidí se s tím asi smíříš jinak, stejně jako když je někdo delší dobu nemocný, a víš, že umře. neříkám, že je to lehčí nebo jednodušší, to určitě ne, ale přece jen - když někdo odejde takhle najednou, při nehodě, je to hrozná pecka.
|
| Bibia |
|
(25.6.2010 15:31:57)
To jistě, spíš mě šlo o ty pocity. Ti blízcí prostě budou chybět vždy! A taky mi šlo o to říct, že je důležité vzpomínat a myslet na to hezké a ne, si vyčítat a říkat: dneska bych to udělala jinak. Ano s těma vědomostma a zkušenostma určitě. Ale být znovu ve stejné situaci, tak neudělala. Zase by to bylo stejné a to se změnit nedá. Toho krásnýho je vždycky málo, i když je ho hodně. To krásné je důležité!
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:37:32)
Bibio, ano, vzpomínat na to hezký je důležitý, ale když žiješ půl roku v tom, v čem jsme žili my, je vzpomínání jen na to hezký dost těžký a taky trochu pokrytecký. já si asi potřebuju pojmenovat všechny pocity, který cítím. a byla bych ráda, kdyby to udělala celá rodina. srovnat se s tím a jít od toho. takhle to v sobě pořád řeším, a hlavně tehdy, když se vytáhne téma "jaká byla naše máma hodná a starostlivá". nebyla. začala blbnout, kašlala na všechno, nestarala se o nás, tátu chtěla umlátit v záchvatu vzteku pohrabáčem. nutila nás klečet na dlažbě a prosit jí, ať neodchází. tím, že umřela, tohle nezmizelo, aspoň ve mně ne.
|
| Lassie66 | 
|
(25.6.2010 15:40:07)
Majiku, myslíš, že je nutné to správně vše pojmenovat i pro všechny členy rodiny? Není lepší tátu nechat při tom, že byla hodná a starostlivá, když je to pro něj nejvíce přijatelné? Nebyla hodná a starostlivá předtím, než potkala milence?
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:45:37)
Lassie, když se táta chová tak, jak se chová, je pro mě osobně mnohem těžší si přiznat, jaký pocity opravdu mám. protože když mu ten jeho obraz začnu bourat, ublížím mu tím. jenže když přistoupím na jeho hru, ubližuju sobě. já nevím, kudy vede ta správná cesta.
každopádně když všichni svorně tvrdí, že máma byla málem světice, připadám si hrozně kvůli tomu, že já si to nemyslím.
moje máma byla dost komplikovaná osoba. zažili jsme skvělý časy, hrozný časy, ale to je asi v každý rodině. to, co se stalo za ten poslední půlrok, do jistý míry překrývá všechno ostatní, a ty hezký věci, který jsme prožili jako děti, vyplouvají postupně.
|
|
|
| Bibia |
|
(25.6.2010 15:41:58)
žila jsem taky v "nepříjemné situaci", ale chápu ten vztek, co máš nahromaděný - máš ji ráda, ale prostě si jí ještě nedokázala odpustit.. Držím palce, ať to zvládneš, ať to dlouho netrvá a ať to smíření je uzdravující!!!!
|
|
|
|
| FialoFka |
|
(25.6.2010 15:33:33)
Musí to být strašný, dozvědět se to takhle najednou  .
Pro nás to teda pecka byla taky, protože doktoři tvrdili, že se uzdraví, nevěděla jsem, že umře. Měla "jenom" pihu :-(
|
|
|
|
|
|
|
| Annie01 |
|
(25.6.2010 14:57:23)
Myslím, že je dobré, když o tom mluvíš (píšeš), možná takhle anonymně dokážeš svoje pocity i líp popsat. Ono není lehký přiznat sama sobě a okolí, že mám vztek, protože máma umřela.
Lidi obvykle očekávají, že budeš cítit lítost, smutek atd. Ostatní emoce nebývají zrovna akceptované. A je to chyba.
Jak to popisuješ, přijde mi, že to dokážeš dobře vyjádřit a pojmenovat.
Z pohledu dítěte, které takto "opustila" jeho matka, se to chování matky určitě v podstatě chápat nedá.
Taky mi její reakce nepřije správná, ale lidi prostě nejednají pořád správně a bohužel to mívá i naprosto fatální následky. Dost možná byla v té chvíli v takovém rozpoložení, že nebyla vůbec schopná reálně jednat. Neomlouvám ji, jen píšu svůj vlastní názor. Neschvaluju její čin, jen se snažím najít nějaký emoční podklad pro takové chování.
Osobně si myslím, že člověk, který udělá něco takového, prostě v té chvíli absolutně nemyslí na to, že má někde milující děti a rodinu. Je to zkratové jednání. Nejde o to, že by dala přednost milenci a tím pádem dobrovolné smrti před dětmi (tebou). I když je určitě obrovsky obtížné se na to takhle podívat.
Zkusila jsi kontaktovat nějakého terapeuta? Kamarádce jeden takový člověk moc pomohl vyrovnat se se smrtí tatínka.
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:05:43)
Annie, děkuju. o odborníkovi jsem přemýšlela, ale zatím jsem nikam nešla. je hrozně těžký říct to nahlas. jak píšeš, jiný pocity než smutek nevidí lidi v takovým případě rádi. u nás to na všech leží jako deka. věděla to celá rodina, vlastně celý město. všechny moje kamarádky, spolužáci, učitelé...bylo to hnusný. ale teď už je o něco líp.
|
| Annie01 |
|
(25.6.2010 15:22:01)
Majiku, není zač 
Víš, já si myslím, že by bylo dobrý, abys dokázala ty emoce prožít a dožít (blbej termín, ale jinej mě teď nenapadá), aby ses potom všem dokázala s mamkou opravdu rozloučit.
Těžko se mi to popisuje, sama bych to těžko dokázala (proto jsem psala o odborníkovi, který by tě vedl), on člověk ty všechny "Kdybych byl tenkrát..." "Kdyby se v tý době...." atd. často jede pořád dokola a není schopen najít východisko.
Každopádně to není snadná situace, dokone si troufnu tvrdit, že v tomhle případě je dneska už větší problém všechna ta "omáčka" kolem, to, co smrti tvojí mamky předcházelo, co ji způsobilo, v jaké situaci k ní došlo. To je to klubko zamotaných provázků, který potřebuješ rozmotat a vytvořit z nich úhledný klubíčko, který uklidíš na místo a už nebudeš tak často brkat a motat si nohy do příšernýho spletence bez začátku a konce.
Držím ti palce, ať se ti to povede a tvůj život nabere ten správný směr. 
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:32:26)
Annie, obdivuju, jak to umíš vyjádřit. u nás kolem tohohle tématu všichni chodí po špičkách. určitě by nám všem pomohlo, kdybysme si sedli a promluvili jsme si o tom, co kdo doopravdy cítí. takhle si s tím každý žije sám, má to někde zamčený a prostě se o tom nemluví. diskuze se omezuje na konstatování, že maminka umřela, byla mladá a je to hrozný, a tím to končí. zbytek je tabu. prožili jsme si společně smutek a bolest ze smutku, ale vztek a zklamání a další pocity zůstali v nás
|
| Annie01 |
|
(25.6.2010 15:37:34)
Majiku - vidět pokud možno objektivně potíže druhých není až takový problém, kéž bych to tak dobře dokázala u sebe a svojí rodiny.
Každý má nějakého toho kostlivce ve skříni. Mojí mámě umřelo miminko (já ještě nebyla na světě), NIKDY o něm nemluví. Dnes, když mám děti, je mi jasný, že to nemůže být tím, že na něco takového zapomněla. A já nedokážu přijít a zavést hovor na tohle téma. I když mám pocit, že bych to udělat měla....
to jen trochu mimo téma
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:41:14)
každá situace chce určitej čas, kterej musí uplynout, než o ní začneš mluvit. a čím větší rána, tím dýl. ztráta dítěte musí být hrozná věc, vůbec si to nedokážu představit. tvojí mamince se nedivím, že nechce jitřit rány.
|
|
|
|
|
|
|
| Dagmar Bartůšková | 
|
(25.6.2010 15:00:05)
Nedá se nic dělat, to je život, maminky odcházejí...moje umřela před rokem...a to je naživu její máma, moje babička, ještě...pro tu to muselo být ještě horší, než pro mě a sourozence...
|
|
| Lassie66 |
|
(25.6.2010 15:09:38)
Majiku, je mi to líto. Přestaň se hlavně obviňovat. Za to, co se stalo, nemůžeš. Ani tvou mámu bych nesoudila. Stalo se, těžko se s tím dnes něco udělá, čas zpátky nevrátíš.
Věnuj se miminku a blízkým. Řekla bych, že není nic důležitějšího, než pečovat o své blízké a naslouchat jim, dokud jsou zde s námi.
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:13:08)
Lassie, máš určitě pravdu. dneska bych se k tomu asi taky postavila jinak, než tenkrát, jenže bylo mi 17 let,a kdo má v tomhle věku nadhled a empatii k druhým, že? přimkla jsem se spíš k tátovi, měla jsem pocit, že mu máma hrozně ubližuje. a jí to vadilo a dávala mi to patřičně sežrat. přes to všechno ji miluju a mrzí mě, že jsem jí to neřekla.
|
| Lassie66 |
|
(25.6.2010 15:17:48)
Majiku, není to tvá vina. Pravděpodobně by se nic nezměnilo, i kdybys vše stihla říct. Nebo kdybys některé věci neřekla. V 17 lidi říkají různé věci, já řekla našim věci, které zde ani nemohu napsat. Netrap se. To, co tvá máma udělala, nemá s tebou nic společného.
|
|
|
|
| Insula | 
|
(25.6.2010 15:48:27)
Máma umřela, bylo mi 14. Táta si po dvou letech našel "přítelkyni" (nečekala jsem, že zůstane sám), ale bohužel to nebyla žádná slušná ženská, navíc těžká alkoholička. Život s ní se stal peklem. Otec si jí postavil na piedestál a mě (i bráchu) totálně "odepsal".  Myslela jsem, že tohle "umí" jenom chlapi.
|
|
| majik + nelik 11/09 |
|
(25.6.2010 15:48:39)
děkuju všem za povzbuzení. celý je to komplikovanější, než se dá vypsat do pár řádků na net. ale beru to jako první krok na cestě k usmíření s mámou i se sebou. pomohlo mi to, cítím se líp. a pomohli mi vaše názory. jdu se teď věnovat dceři, večer se sem ještě juknu. mějte se krásně
|
| Lassie66 |
|
(25.6.2010 15:51:00)
Majiku, hodně štěstí. S tím psychologem souhlasím, může to být pro tebe opt
opravdu očistné. A děkuji, že jsi se svěřila.
|
|
| Annie01 |
|
(25.6.2010 16:06:54)
Hlavně, že je Ti líp!
Hezký (nejenom) víkend!
|
|
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 | 
|
(25.6.2010 16:14:16)
Majiku zemřela mi sestra při autonehodě. Auto řídil bratr. Táta ji z toho auta vytahoval. Byla jsem první kdo to věděl, řekl mi to manžel. Táta volal radši jemu. Tou cestou, na které mi to řekl, jsem byla schopná projít až skoro po dvouletech a to po přepadení s policisty. Na hřbitově a na tom místě kde se to stalo jsem nebyla. Naši se o bráchu tak báli, že z něj udělali znovu děcko, které všechno může. Jen aby si něco neudělal. Babička co všech jen ryla. Já jsem byla vrba pro všechny. Postupem času se všichi začli chovat jako by se nic nestalo. Nejsem schopná o tom s nima mluvit. Je tak nějak ani nezajímalo jak jsem na tom já. Loniv létě jsem skončila na AD s depresemi a plácám se v tom doteď. Ikdyž si připadám přes den v pohodě, tak tam něco je a podvědomí pracuje v noci...
|
| FialoFka |
|
(25.6.2010 16:18:42)
Mish A řekla jsi jim to někdy, jak se cítíš?
|
| Mishaczek+Tygříci 07+Daník 10 |
|
(25.6.2010 16:24:09)
Fialovko neřekla.Nemůžu. Je mezi náma nějaké vakuum. Dřív to bylo tak, že jsem doma uklidila, vyžehlila, udělala úkoly se sourozencema a pod. Když jsem se odstěhovala tak byl doma brajgl, nebo nám to tak s manželem přišlo. Všichni se mi ozvali jen když něco potřebovali, ale nikdo jen tak. A to mají internet doma od doby co tam nejsem...Tak je to tak nějak do dneška... Když něco potřebují tak se ozvou, jinak ne. Když volám jen tak, že bych je chtěla slyšet tak první co je se ptají, co chci... Prakticky rok jsme se neviděli a oni se sem ani nehrnou.
|
|
| ne | •
|
(31.1.2011 22:55:38)
|
|
|
| hrošík+Em 8.9.08+Hani 4.10.201 | 
|
(25.6.2010 16:24:35)
umřela mi sestra v necelých 21letech na drogy.... měla epileptický záchvat a udusila se zvratkama....její parta "kamarádů" ji nechali ležet u garáží a utekly....
je to 10 let....
rodina se tím rozpadla ještě víc... má matka si sestru vymalovala v nej světle a všechni ostatní jsme byli špatné(mám ještě jedn sestru, ta je nejstarší) ....
máma se upnula na vnučku nejstarší sestry(dcerku sestry) a nikdo jiný ji nezajímal. DoteĎ má doam urnu, na velikonoce má vajíčka, na vánoce ji zdobí malý stromeček.. rvn ídva roky matka pozdravila urnu a popovídala si s ní a mě pak řekla jen ahoj.... 2roky jsem žila v pokoji, který býval společný se sestrou a ona odmítala její věci odnést...i jehly tam zůstavali....
když mi náhodou něco koupila, řekla to, že to nemůže koupit segře, proto to kupuje mě....a mnohem hnusnější slova jsem od ní slyšela... já v tý době furt naivní člověk trpící velmi samotou a toto mě tehdy odrovnalo.... nebýt mého manžela, kterého jsem poznala, nevím, kde bych byla(nebyla..)
tot jsou věci, které mě velmi dlouho, x let trápily.... vztah z mámou je stále špatný, ale nějaký je.... a já o tom konečně po letech dokážu mluvit...
je to těžké, ale pokud se od toho neodprostíš, budeš do toho padat dál a dál.... musíš to "hodit za hlavu" .... říct si, to bylo a žít přítomností a ne minulostí, jinak tě sežere!!!!
Hodně štěstí
|
|
|
| Maťa. | 
|
(25.6.2010 17:23:16)
Majik, Insula, Mishaczku, Hrošíku a všetky ostatné...je mi to moc líto Ja som taký blb, čo má držku, ale pritom je schopný si pobečet kvoli druhým, ktorí si prežijú niečo tak strašného
Posielam pohladenie a nech čo najskor zase ten najhorší splín odozneje Ja viem, zabudnúť sa nedá...
A tu máte odo mňa hubana
|
| Tabitha+2 | 
|
(25.6.2010 21:29:39)
Za jistych okolnosti je kazdy clovek schopen vseho..
Je to iluze, myslet si, ze ja bych to nikdy neudelala...
Ale to bys musela mit vuli verit i v to, co fysickyma ocima nevidime...A ze prave "to" muze mit na cloveka ohromny vliv, aniz by to clovek sam tusil..Pak muze clovek udelat i vec, kterou nikdo s jeho zivotnimi okolnostmi, nepochopi..Tezko se to dava do slov..Proste neveris v to, ze existuje i silny vliv z "venku", ktery casto podnecuje cloveka k "iracionalnim" aktivitam ci chovani..Tento vliv ale neni "vsemocny" a clovek se ho muze zbavit, pokud vubec nezatrati myslenku v jeho existenci..Nevim, jestli jsi me pochopila..Jinak zdravim kvetnatka..Od doby co damujete vas uz "nevidam"..
Majik / i vsichni, co si prozili ztratu v uzkem rodinnem kruhu /
- tve ztraty je mi lito, zvlast, kdyz zustala nevypovezena bolest ve vzajemnem vztahu s blizkym clovekem..
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)