Re: Umřela mi máma

Majiku, není zač
Víš, já si myslím, že by bylo dobrý, abys dokázala ty emoce prožít a dožít (blbej termín, ale jinej mě teď nenapadá), aby ses potom všem dokázala s mamkou opravdu rozloučit.
Těžko se mi to popisuje, sama bych to těžko dokázala (proto jsem psala o odborníkovi, který by tě vedl), on člověk ty všechny "Kdybych byl tenkrát..." "Kdyby se v tý době...." atd. často jede pořád dokola a není schopen najít východisko.
Každopádně to není snadná situace, dokone si troufnu tvrdit, že v tomhle případě je dneska už větší problém všechna ta "omáčka" kolem, to, co smrti tvojí mamky předcházelo, co ji způsobilo, v jaké situaci k ní došlo. To je to klubko zamotaných provázků, který potřebuješ rozmotat a vytvořit z nich úhledný klubíčko, který uklidíš na místo a už nebudeš tak často brkat a motat si nohy do příšernýho spletence bez začátku a konce.
Držím ti palce, ať se ti to povede a tvůj život nabere ten správný směr.