Kopretinka1605 |
|
(20.4.2011 9:31:07) Prosím touto cestou všechny, které mají zkušenosti s tím, jak odpustit manželovi po nevěre a vyrovnat se s tim, at mi napišou své zkušenosti. Rok po svatbě a narozenim dcerky začali u nas s manželem poblémy typu, že se citil manžel nedoceněný, odsunutý na druhou kolej a měl pocit, že jsem ho přestala mit ráda.Já měla 2 děti z prvního manželství, malé miminko a dost jsem nestíhala a nebrala na to zřetel.Chodila jsem si občas stěžovat ke kamarádce na manželovo chování a celá situace se začala zhoršovat.Po pul roce mě manžel postavil před hotovou věc, že odchází s tou kamarádkou, ke které jsem si chodila stěžovat,že s ní má pul roku poměr.Pro mě to byla šílená rána, začala jsem bojovat, vysvětlila jsem manželovi, že ho miluji,že je to jenom nedorozumnění a přetažení z děti.Začala jsem chodit k psychologovi, věnovat se hodně manželovi, chvalit ho,po celou dobu jsem nepřerušili sex. kontakt. Do toho jsem otěhotněla.Chtěla jsem jít na potrat, ale manžel tvrdě nechtěl,já to brala jako jeho rozhodnuti se mnou být. I přes mou veškerou snahu byl na mě dál hruby, dával mi najevo, jak pro něj nic neznamenám,nadával mi do hysterek, kdykoliv byl nejaký náznak meho podezírání. Situace se vyhrotila po porodu a ja mu ze zoufalství prohledala mobil a našla tam 2000 sms mezi nim a jeho milenkou, az do současnosti i sms, v ktere se definitivne rozcházejí.Nejvic mě ranilo, že v době mého pobytu v porodnici jí měl u nas doma.Manžel se přiznal se, že se mnou vubec byt nechtěl, ale čekal, jestli ona odejde od manžela, což se za ten 1,5 nestalo, tak to ukončil.Ted´se chce věnovat rodině,řekl,že si uvědomil, že to bylo špatně a chce zustat se mnou.Už 4měsíce seká dobrotu, spory máme jenom, když připomínám minulost. Věřím, že naše manželství může fungovat, ale nedokážu zapomenout, vždy chvili zvládám a pak zase ne. Do toho čtyři malé děti.Už se tím trápím 1,5 roku,nevím kudy dál,psychologové mi nijak zvlast nepomahaji.Třeba poradí některá z Vás, jsem už uplně na dně.Moc děkuji
|
Chrysantéma |
|
(20.4.2011 9:34:52) Kopretinko,
a co takhle poradnu pro rodinu a vztahy než jen psychologa??
|
Anča123 |
|
(20.4.2011 9:38:20) Těpic. No, poslala bych ho do ... Ale připravila bych si půdu, majetkové věci a tak. Máte babičky a dědečky, tj. budeš mít pomoc?
|
Kopretinka1605 |
|
(20.4.2011 9:47:24) Nemám nikoho, žádnou oporu, máma mě ještě obrala o byt, když jsem se vdala, tak nemám kam jít.
|
|
|
remus |
|
(20.4.2011 9:42:42) No tak hlavně by měl chodit i manžel ,ne jenom zakladatelka.
|
|
Kopretinka1605 |
|
(20.4.2011 9:42:55) Ano,chodim 1,5 do manželské poradny.Na individuálku a teď i s manželem.Bylo mi řečeno, že musím nechat historii byt.Manžel to potvrdil,že mu musím vše odpustit, jinak se mnou dál nebude.
|
Chrysantéma |
|
(20.4.2011 9:51:18) Kopretinko,
nelíbí se mi prohlášení,že "Ty mu musíš všechno odpustit,jinak s Tebou nebude"...Příjde mi,že je manžel staršěn nevyzrálá osobnost.Je to jako by tvrdil,že si az to můžeš sama a jak nebudeš dělat co chce on,máš smůlu... Tohle není přístup člověka,který by měl cítit alespoň minimální vinu a zodpovědnost za Váš vztah...
|
Kopretinka1605 |
|
(20.4.2011 10:12:54) Manžel má pravdu v tom, že, když jsem na všechno přišla a on řekl, že odejde a já to nechtěla, hlavně kvuli dětem, tak chtěl ujištění, že mu to nebudu připomínat. Byla to dohoda. Pro něj pohodlná, pro mě téměř nesplnitelná.
|
Chrysantéma |
|
(20.4.2011 10:16:27) Kopretinko,
právě,že mám pocit,že manžel jde cestou nejmenšího odporu pro sebe...ale v tom manželství jste dva a každý takový zádrhel je,pokud jde o vinu,50 : 50...Pokud se nebude snažit i on,aby nezavdával příčinu k tomu,abys neměla důvod mu to připomínat a nebude se snažit dělat taky něco on pro Vás...pak nevím,jetsli máte šanci na úspěch...
|
|
Elíláma |
|
(20.4.2011 10:30:58) Kopretinko, tím připomínáním ubližuješ sama sobě, buď se budeš snažit na to nemyslet a nepředhazovat to sobě i jemu, nebo to nepůjde... což by bylo sice nejzdravější, kdyby to nešlo, ale tak bych asi neměla na to odejít...
|
|
|
|
Annie01 |
|
(20.4.2011 9:51:35) Kopretinko, můj názor je takový, že mu NEMUSÍŠ odpustit. Že by on byl rád, aby to tak bylo? No jasně, to je v jeho situaci pochopitelné. Ale ty se s tím budeš vyrovnávat po svém. Potřebuješ to všechno zpracovat a vstřebat, uklidnit se, najít pevnou půdu pod nohama, ale v dané chvíli rozhodně NEMUSÍŠ odpouštět. Něco takového prostě může (a nemusí) přijít časem. Myslím, že je zbytečné, aby ses cítila jako v kleštích a žila s pocitem, že na tebe někdo tlačí.
Osobně myslím, že úplně nejhorší je v takové situaci vyhnout se kousavým poznámkám a ironii, té nepřekonatelné chuti mu to v dialozích předhazovat zpátky.
|
|
mabela |
|
(20.4.2011 15:03:56) ??? tyhle otázky fakt miluju, proč by si neměla vážit sama sebe, udělala snad něco za co si sama sebe nemá vážit????
|
|
|
|
|