| tři pifka | 
 |
(20.9.2012 16:10:14)
Je mi hodně blbé řešit takové věci dopředu, ale nedá mi o tom nepřemýšlet, když už moje mamka tu věc nakousla. Moc ráda si k tomu přečtu vaše názory, a pokud budou nějaké i od právníků, tím lépe.
Mamka teď přišla s tím, že až umřou, chtějí abychom se s bráchou vzdali dědictví ve prospěch prostřední sestry, která s nimi stále žije a je svobodná (38, má sociální fobii). Bráchovi je to jedno, je tak nějak po všech stránkách OK a nic neřeší. My sice dřeme ústy v zemi, po všech stránkách, ale naši se bojí, že kdyby na nás padla exekuce (hypo), tak by to ohrozilo sestry bydlení, pokud bych zdědila podíl. Chtějí ale, aby zároveň pak sestra zřídila na domě věcné břemeno na mě a na moje děti - právě pro případ exekuce u nás, nebo pro případ třeba rozvodu (člověk nikdy neví, je to u nás jak aprílové počasí), abychom měli event. kam jít. Oni sice vypadají, že tu budou ještě tak 10 let, ale člověk taky nikdy neví (náhle zemřel jeden příbuzný, proto má mamka potřebu to řešit).
Já předpokládám toto: pokud bych se vzdala podílu, tak strašně naštvu manžela (naše situace není růžová), dále pokud by na nás padla exekuce, tak to stejně sestře nepomůže, protože by to posoudili jako účelové - to se tak bere i nějak zpětně, tuším tři roky? A pak, sestra by stejně žádné věcné břemeno nezařídila. Navíc, obávám se, že není v tom domě schopná sama bydlet a postarat se o sebe, ve smyslu úřadů a tak. Sice pracuje, ale jinak bez mamky nevyjde z domu.
Můj návrh by byl asi takový: Pokud chtějí, ať to na sestru převedou sami. Mají na to právo, je to jejich. Ať udělají břemeno na sebe a pokud budou chtít, i na mne a děti. Ale co pak, až jí to začne padat na hlavu? Stejně nevím, jestli bychom tam v krizi mohli žít, sestra nesnese ani mne s bratrem, ani naše děti. Dá se nějak zařídít, aby to pak neodkázala nějakému útulku, ale aby to zůstalo aspoň rodině? Kdyby to pak chtěla prodat, dá se prodej nějak ovlivnit (třeba pomocí toho břemene), aby jí někdo nenapálil?
Ale ještě lepší by se mi zdálo to společně prodat a za peníze koupit sestře garsonku někde poblíž nás, zbytek pak rozdělit mezi mne a bratra (což by mi fakticky moc pomohlo - kdykoliv v budoucnu). (Doufat, že exe na nás do tý doby nepadne, že to nějak zpytlíkujem). Mamka také zmiňovala tuto variantu jako event. možnou, ale ve verzi, že se dědictví vzdáme a sestra to prodá sama, když to nebude zvládat, a po prodeji nám nějaké peníze dá - dá se toto event. nějak právně upravit?
Já se obávám, že sestra bude dost ztracená, cokoli s kýmkoli řešit. Že nechá všechno vyhnít. Ale možná ji podceňuju. Předpokládám, že my s bráchou se dohodnem, ségru nechcem rozhodně nějak vyšplouchnout, ale se ségrou je to těžší.
Co byste mi poradili jako právně rozumné řešení? Potřebuju to s našima probrat, aby nevznikly spory, až odejde první z nich a bude se dědit první podíl.
Fuj to je téma, nechce se mi na to myslet.
|
| veverkaa | •
|
(20.9.2012 16:32:52)
Nechala bych to tak, jak to je. Až by došlo k dědictví, tak by dědil pozůstalý rodič vše, děti (všechny 3 včetně sestry) by se všeho zřekly ve prospěch žijícího rodiče. Při dalším dědictví by dostali všichni 3 sourozenci rovným dílem. To mi přijde nejspravedlivější. Případně rodiče můžou dům prodat, koupit si byt a malý byt pro sestru a zbývající peníze ať si buď užijou nebo uschovají a budou předmětem dědictví.
|
| Kreaty | 
|
(20.9.2012 16:54:42)
kolik je mamince let?
|
| tři pifka |
|
(20.9.2012 18:07:36)
Rodičům je kolem 65. Mě je jasné, že se to může vyvinout všeljak, jak na tom kdo bude zdravotně, psychicky....
|
| Kreaty |
|
(20.9.2012 18:11:21)
v podstatě tobě jde spíš o to, aby se to neřešilo, takže to zvládneš psychologicky vždycky tuto debatu ukončit slovy, jasně někdy to uděláme, ale ještě mami neumíráš, ne? Ono je totiž tolik variant, jak všechno může dopadnout.
Největší oříšek prý bývá při dopravní nehodě, kdy zemřou oba manželé a mají dědit jejich děti z předchozích vztahů a je naprosto zásadní, kdo z nich zemřel první. Prostě život si s námi pohrává a ty máš výhodu, že pro tebe optimum je to neřešit horší je když to řešit chceš a druhá strana nechce, že je ještě čas a pak se něco tragtického stane
|
|
|
|
| nekázanka | 
|
(20.9.2012 17:18:44)
Zřeknutí se dědictví ve prospěch žijícího rodiče mi nepřijde jako nejlepší nápad. CO si vzpomínám, tak se tu párkrát řešily problémy typu "otec se znovu oženil a vše napsal na novou manželku". Navíc když se dědictví přepíše na pozůstalého rodiče, přecházejí s tím na něj také závazky plynoucí z majetku. A někteří staří lidé to pak nezvládají, mohou nemovitost nevýhodně prodat, nechat se ošidit... Nepodceňuju seniory, jen si myslím, že dědictví je závazek a když se ho děti zřeknou ve prospěch rodiče, mohou na něj navalit více, než je rozumné.
|
| Kreaty |
|
(20.9.2012 17:23:22)
Tethalko, to je docela blbost co píšeš, takže když já umřu, tak místo toho, aby se naše dospělé děti zřekly dědictví ve prospěch mého manžela a on mohl v našem domě dožít, tak protože se předpokládá, že jako starce ho někdo podvede, tak děti budou chtít hned vyplatit?
|
| nekázanka |
|
(20.9.2012 17:28:56)
Neříkám, že se dospělé děti mají nechat vyplatit, ale naopak, třeba se podílet na placení hypotéky a podobně. Dědí se nejen majetek, ale i závazky s ním související. O tom, co a jak bude třeba s domem nebo jinou nemovitostí, se dá přece uzavřít smlouva. Není úplně fér, aby opravy a daň z nemovitosti musel platit ovdovělý rodič.
|
|
|
| Insula | 
|
(20.9.2012 19:18:12)
Přesně. Tohle bych neudělala. Může se pak stát, že děti nedostanou absolutně nic a to ani ona sestra.
Já nevím, proč se tolik obáváš exekuce, ale já bych se svého práva na dědictví nevzdávala. Pokud to rodiče chtějí dát sestře, ať to udělají za života, je to jejich právo. Ale i tak mi to přijde jako šílené. Preferovat jedno dítě před dalšími. Ať už jsou její problémy jakékoliv. Navíc s touhle nemocí si neumím představit, jak se o vše bude starat.
Pokud dům dostane sestra, tak s ním může nakládat, jak chce a nikdo nemůže nic ovlivnit. Ani věcné břemeno ne. Nemovitost se dá prodat i s ním (pokud někdo koupí).
|
|
|
|
| :-) | •
|
(20.9.2012 17:34:37)
a co varianta, že dům bude napsaný na všechny tři sourozence, a invalidní sestra tam bude mít věcné břemeno dožití?
Je tam ale nebezpečí, že kdo bude hradit náklady na údržbu nemovitosti.
Jinak zatím se nedá ošetřit "co by bylo kdyby, a když by nebylo tohle, tak pak by bylo tamto".
Můj názor je, že partner má hlas poradní, tj. kdyby jej dědictví zatížilo výdaji, povinnostmi, může si vymezit hranice, ale že hlavní dohoda je o sourozencích a rodičích. Co je důležité? Jestli to dobře chápu, tak maminka se bojí, že sestra přijde o střechu nad hlavou. Otázka je, jak má ideálně zabezpečení pro oslabenou sestru vypadat.
Taky je otázka, v případě prodeje domu, jakou částku by jste obdrželi, jestli by adekvátní 1/3 pro sestru odpovídala hodnotě malého bytu pro ní třeba? Nebo jestli byste s bratrem byli schopní ze svého podílu slevit.
|
| tři pifka |
|
(20.9.2012 18:11:05)
Ano s tím počítáme, že pokud by se zvolila tato varianta, tak by se koupil pro sestru byt a teprve zbytek by se dělil. Otázka, zda se bude chtít sestra stěhovat, když by na to přišlo. Naši spíš se snaží dát dům trochu do kupy, aby jí to tu ještě nějakou dobu jakž tak vydrželo. Sami se určitě stěhovat ttaky nechtějí, starý dům opravují vlastně celý svůj život.
|
| :-) | •
|
(20.9.2012 18:33:11)
moje zkušenost je, že samým podmínkováním dojde k zacyklování a neřešitelné situaci. Zvládne sestra starat se o dům sama? Není za tím spíš strach rodičů, že by se jejich domov prodával a byl tam někdo cizí? Nakolik je sestra soběstačná? Jak bude ona zvládat život po odchodu rodičů?
Myslím, že je to opravdu všechno hodně předčasné, sestry stav se může zlepšit, zhoršit, může si najít vztah, rodinná situace u tebe i bratra se může změnit. Spíš zkuste mluvit o téma, jak sestru zabezpečit. Třeba péče rodičů je natolik ochranitelská, že nehledá řešení v rámci terapie a je pro ni výhodnější zůstávat v nemoci?
Nerozhodnou-li se napsat rodiče dům přímo na sestru, a tím obejít vás dva se sestrou, ale jestli jsem pochopila, to udělat nechtějí, protože chtějí mít další dva sourozence jako záruku péče o sestřu. A nebo to nechat běžet v čase ...
|
| tři pifka |
|
(20.9.2012 21:03:17)
"Třeba péče rodičů je natolik ochranitelská, že nehledá řešení v rámci terapie a je pro ni výhodnější zůstávat v nemoci? "
Ano tohle je hodně přesné. Ale rodiče - vlastně mamka - to vůbec nechce slyšet. Snažím se jí to nějak vysvětlit už 15 let, kdy byla rozhodně šance, že se ségra takhle nezauzluje. Teď už rezignuju. Ale pochybuju, že se sestra, až tu rodiče nebudou, třeba v padesáti vzchopí, po těch letech.
|
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(20.9.2012 17:48:24)
Já bych radila nechat to být. Nepřepisovat na sestru, nezříkat se předem dědictví (mimochodem, myslím, že se to nedá udělat už teď právně, ale až v dědickém řízení, a pokud máte nezletilé děti, tak to nemusí projít, protože to soud může chápat jako ošizení tvých dětí o jejich budoucí podíl). Obzvlášť jestli vaši chtějí, abys tam v případě nouze mohla bydlet třeba i ty.
Těch variant, které mohou nastat, je příliš, aby se dalo vymyslet opravdu dobré řešení; každá z navrhovaných věcí má určité úskalí a vyžadují vůli domluvit se v tom potřebném okamžiku.
Až odejde jeden z rodičů, což, jak říkáš, třeba ještě může mít dost času, můžete se aktuálně znovu zamyslet a řešit. Ono se klidně může stát, že situace se radikálně změní (třeba bratr může mít problémy a přát si svůj podíl), druhý rodič třeba nebude soběstačný, bude svůj podíl potřebovat a bude potřebovat i prodej, aby mohl bydlet dejme tomu v domě s pečovatelskou službou... Myslím, že rodiče by se neměli svého domu za svého života nijak vzdávat, protože je to jištění především pro ně.
|
| tři pifka |
|
(20.9.2012 18:18:05)
Je pravda, že věci se musí řešit podle momentální situace, nicméně, mamka teď chce něco v tom smyslu, abych jí SLÍBILA, že stejně jako bratr se dědictví zřeknu ve prospěch sestry, až to nastane. A mě se do toho slibu moc nechce. Slíbím klidně, že ji nenecháme ve štychu, ale forma řešení věci se mi prostě spíš nezdá. Ať jí to daj rovnou, pokud chtějí. Mamce šlo hlavně o strach, že by na můj podíl šla hypotetická exekuce, barák by se prodal pod cenou, ségra by z toho vyšla hůř. Navíc, možná že není špatný nápad to řešit těď, pokud jsou zatím všichni při smyslech.
|
| Hanka | •
|
(20.9.2012 18:26:45)
Tři pifka,
slíbila bych mamince, že sestru nenechám ve štychu, přesně jak říkáš. A zkusila bych ji uklidnit, že hypotetická exekuce by asi hrozila v prvé řadě té nemovitosti, na kterou je hypotéka. Ono by se bance hůř prodával dům, který ti nepatří celý.
Konkrétní řešení bych raději neslibovala a spíš bych rodiče povzbudila, ať se s tím netrápí.
|
|
|
| štěpánkaa | 
|
(20.9.2012 18:30:39)
děti se zvažují v případě, že by nebyl dalšíé dědic. Pokud se jeden z dědiců zřekne svého podílu z dědictví, rozdělí se jeho podím mezi zbylé dědice. jestliže je jeden dědic, zřekne se dědictví, pak to přechází na jeho děti. aspoň tak nám to řekl právník
|
| Tragika | 
|
(20.9.2012 19:09:30)
Budeme řešit podobnou situaci. Máme 4 děti, které by měly v případě našeho úmrtí dědit.
Dvě děti již mají koupený velký byt v osobním vlastnictví v centru Prahy a předpokládám, že kdyby ho prodaly, budou mít každý menší byt dále od centra. Nebo byt potřebovat nebudou a rozdělí se rovným dílem.
Jedno dítě zdědí poměrně velký majetek po svém otci, který jiného dědice nemá a vzhledem ke svému věku už mít ani nebude.
Nejmladší syn by měl zdědit náš dům s kompletním vybavením. Nechceme aby musel vyplácet ostatní sourozence a ani jinak se s nimi po naší smrti handrkovat o majetek. Jediná možnost je, napsat dům na syna ještě za našeho života.
|
| Hanka | •
|
(20.9.2012 19:23:27)
Tragiko,
v tom, co popisuješ, má převod ještě za života svou logiku (i když také určitá rizika). Ale v situaci zakladatelky je to IMHO celkem k ničemu, hlavní problém, tj. nesoběstačnost sestry, to nevyřeší, naopak se může zkomplikovat, protože sourozenci přijdou částečně o určité možnosti, jak "dohlédnout" na to, co se děje...
|
| Neznámá | •
|
(20.9.2012 19:35:09)
Nezdá se mi to, chtějí vás dva vyšachovat. Sice možná ošetří sestře bydlení, ale ona bude schopná z nějakého invalidního důchodu platit údržbu domu?
A rozhodně se nevzdávej po smrti jednoho z rodičů ve prospěch druhého svého podílu s tím, že další se bude řešit až po dalším úmrtí. Taky by se mohlo stát a stává se, že si zůstalý z rodičů najde jiného partnera, uzavřou manželství a ve hře budou úplně jiné faktory a jiní lidé. Anebo vy se vzdáte a pak proběhne darování sestře za podmínek, které nebudete moct ovlivnit.
Jsou to sice rodiče, ale tohle chování se mi zdá prapodivné - sestře majetek, pak ještě budou chtít slíbit, abyste se o ní starali - neřku-li jí dotovali a barák taky. Nebyla bych tak naivní a shovívavá, sociální fobie je dá řešit, nějak se mi nelíbí, že je důvodem, aby vás rodiče obešli. A to obhajování exekucí taky.
Rodiče ti to třeba neřeknou naplno, ale sestra zřejmě je jejich preferované dítě a pro to udělají cokoliv, nepůjde ani tak o to, že by se báli u tebe tvé exekuce.
|
| Neznámá | •
|
(20.9.2012 19:39:24)
V životě to chodí i tak, že rodiče někdy zaujmou k jednomu z dětí litující postoj: je to chudák, má sociální fobii, je to chudák, má hodně dětí a dluhy, Pavlíček není tak schopný jako ty Jiříčku...ale ty, ty si vždycky nějak poradíš, vid...ale Pavlíčkovi musíme pomoct a tak se pomáhá pořád dokola a další děti jdou stranou, protože ty pomoct přece nepotřebují
tak to běhá ve spoustě rodin a i to může být důvodem, proč mentálně zdravá sestra nebyla nucená svoji situaci nějak řešit - ona je chudák, ale vy, vy se vždycky nějak protlučete, že jo?
|
| Hanka | •
|
(20.9.2012 20:29:23)
Neznámá,
ano, stává se to, že rodiče z různých důvodů finančně dotují jedno dítě, ale tvůj příspěvek se mi zdá zbytečně zahořklý. Dopadla na tebe nějaká rodinná křivda?
V principu mají rodiče právo udělat si se svým majetkem, co chtějí, darovat ho jednomu dítěti nebo psímu útulku. Je to jejich volba.
|
| neznámá | •
|
(21.9.2012 7:34:44)
Hanko, obejití sourozenců je vždycky nic moc. Ano, rodiče mají právo darovat, stejně jako mají právo hlídat pravnoučata jednoho dítěte, druhého ne, jak tu vždycky zaznívá jako evergreen.
Ale to neznamená, že je to správné z lidského hlediska, navíc když druzí sourozenci nejsou žádní asociálové.
A to hledisko, že sestra je sice nesamostatná, nevychází z domu, protože svůj duševní problém nikdy neřešila, nemusela to dělat, protože měla poskoky, co všechno zařídí - rodiče, taky o něčem svědčí. Většina lidí by se musela snažit problém nějak postupně řešit a postupně zdolat - a to jde - protože by museli fungovat v běžném životě. Ale k ní byli rodiče ochranitelští, tak neměla důvod.
Já jen zakladatelku varuju, že se jí může stát cokoliv a i když barák bude mít nakonec sestra, aby neměli na krku břemeno starání o barák i o sestru, což pokud se sestra nějak nevzchopí, nebo si nenajde partnera, je dost pravděpodobné.
Za takového stavu věcí by mi přišlo krajně nefér, kdyby sestra požívala dědictví a ostatní požívali jen starosti - s ní i s tím dědictvím, které byli přinuceni odmítnout.
|
|
|
| tři pifka |
|
(20.9.2012 21:19:57)
Neznámá, je to jak píšeš, sestra byla odmama "chudák". Byla často v nemocnici, ale následnou úzkost nikdy neřešila, mamka ji pořád ochraňuje jako malou holčičku, svůj podíl na její situaci má, ale to už neřeším. Mamka už se nezmění, už to asi neprohlédne, už je to moc dlouho.
Já jsem tak nějak smířená s tím, že to mohou dát celé sestře, když budou chtít, bez hořkosti, i když je pravda, že finance by se nám hodily, i za 10-15 let, protože se nám naše fin. situace docela zkomplikovala a je to nadlouho.
Zároveň rodiče chápu v tom, že chtějí, aby děti byly všechny nějak zabezpečené, třeba ale i odjinud... Brácha si slušně vydělal, jeho žena nebyla taky úplnej chudák, tak i kdyby se u nich něco zkomplikovalo, nezůstane na ulici. U nás je to takový všelijaký, něco mi v životě vyšlo, něco ne... proto chtějí pro mne a mé děti něco jako pojistku, že budu vždycky v domě moci bydlet. A taky mi už pár let finančně pomáhají, co mám děti, kdyby se to sečetlo, je to slušná suma. Předtím jsem byla od 18ti sama na sebe (a brácha taky - ten finance nepotřebuje, ale zase se nechce v ničem moc angažovat - pracovně vytíženej). Sestra sice s nimi žije doma, ale v invalidním není, má práci, kterou jí mamka zařídila přes známé. Je sama v kanclu, má svý čísla, cestu přežije. Ale jinak nejde bez našich ani na poštu. Nic našim neplatí průběžně, vše si spoří, ale zase třeba zadotuje nějaký větší opravy.
|
| tři pifka |
|
(20.9.2012 21:39:32)
A ještě k tomu domu, budoucí údržbě a tak - sestra má tedy docela našetřeno,nicméně podle mne není naprosto schopná si zařídit jedinýho řemeslníka apod., platit daně a tak, jednat s plynárnama... To by prostě a jednoduše padlo na mne, a později na moje nebo bratrovy děti - kdo bude ochoten a schopen tetě pomáhat (případně u ní bydlet, pokud to ona snese). Ach jo, já to nechci vidět.
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 7:56:10)
Tři pifka, hlavně si uvědom, že rodiče vlastně chtějí uvalit na tebe doživotní břemeno péče o sestru, aniž by to to natvrdo řekli, možná proto ti chtějí dát ve skutečnosti to věcné břemeno, aby tě svázali s barákem a sestrou, ne kvůli tobě.
Legrační tedy je, že sestra není zbavená svéprávnosti, je plně schopná, pracuje, mohla by svou situaci řešit, ale oni ti jí hodí na krk a předpokládají, že jsi taková hodná holka, že to bez řečí přijmeš a automaticky se postaráš, přestože to v ujednání nebylo.
Ještě poslední nápad - mohlo by to dopadnout i tak, že si sestra sežene v éře internetu nějakou známost přes inzerát, klidně nějakého vyčůraného týpka, kterému půjde o bydlení a ona zase bude ráda, že nebude sama v baráku a někdo zařídí technické věci...a tvoje věcné břemeno v baráku bude na dvě věci, protože tam k nim nikdy bydlet nepůjdeš, nebudeš tam vítaná.
Zvaž si všechny varianty,i to, co se ti teď zdá, že nemůže nastat, pro mě to zase není tak nepravděpodobný a nemožný vývoj.
|
| tři pifka |
|
(21.9.2012 9:10:48)
"oni ti jí hodí na krk a předpokládají, že jsi taková hodná holka, že to bez řečí přijmeš a automaticky se postaráš, "
Neznámá, vlastně jo, tak nějak. Dá se i říct, že jsem na to naprogramovaná  Od dětství nás vychovávali k tomu, že rodina drží při sobě i ve zlém, i za cenu nějaké oběti, že se dle možností pomůže slabším. Bylo to hlavní krédo i v původních rodinách obou rodičů, i se podle toho jednalo. Menší hořkosti tam sice někde vznikly, ale žádné šílené rozkoly. Když se tak zamyslím, mám to hodně hluboko v sobě, jsem s tím smířená v tom pokračovat. Samozřejmě ale ne pokud by se jednalo o něco vyložemě patologického (alkohol, násilí apod.)
Zároveň si ale taky říkám, že nechci úplně ostrouhat, že by z prodeje domu mohly mít někdy v budoucnu aspoň nějakou část naše děti, když už my s bráchou nic - takže se trochu i starat, aby nespadl
Sestra vždy před vším uhnula, co se jí nepovedlo, už nikdy znovu nezkusila. Trochu to beru tak, že do jisté míry zdědila ty nepružné a úzkostné geny (z mamčiny strany), kdežto já i brácha jsme jiné povahy. Ona nepůsobí navenek jako chudinka, spíš jak v sobě vše zametá pod koberec, působí trochu jak doutnající sopka.
Ale je jasné, že v budoucnosti může být vše jinak...
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 9:19:19)
i za cenu nějaké oběti, že se dle možností pomůže slabším.
Tři pifka, jenže v tomhle rodinném klimatu se vytvoří dvě skupiny lidí - tahouni a ležáci /nechci napsat tvrdě paraziti/. Jedna kategorie je prostě zaškatulkovaná jako hodná holka, která potáhne, i když nemůže, sama si na nic stěžovat nebude, druhá kategorie věčně nebude moct a nebude se od ní ani čekat, že se vzchopí.
Paradoxně ti napíšu, že mám v příbuzenstvu dvě takovéto osoby se sociální fobií - matku, která v podstatě vše hraje tak, aby svojí sociální fobii skryla za jiné věci /výmluvy/, základní si mimo barák jako tvoje sestra obstará, ale u spousty věcí jsou těžké problémy - a pak nastupují ty výmluvy - ne já mám sociální fobii, ale já nemůžu....nemůžu pro....
Na svou dceru tohle přenesla slušným způsobem, úplně uzavřená rodina, dcera se ale nějak v ranné dospělosti vzchopila a došlo jí, kde je problém a doslova se urvala ze řetězu a utekla. Sice si nevybrala moc dobře partnera, ale postupně začala žít. Začala dělat to, před čím tvoje sestra úspěšně uhýbá. Ano, za cenu velkého sebezapření, práce na sobě, strachů a dodneška není úplně ok.
Je to moje sestřenice, takže její příběh znám. A taky mohla hodit flintu do žita a prokaučovat svůj život s výmluvami.
|
|
|
|
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 7:47:12)
Mě se tvoje sestra zdá docela vyčůr..., promiň.
Jakou má povahu? To je smířená s tím, že má sociální fobii, nikdy nechtěla žít jako ostatní, o něco se pokusit? To takhle prokaučovala mládí? Zvláštní typ, není i extrémně citově závislá na rodičích.
Zároveň mi napadá, že tam asi bude víc věcí, když sice přispěje na nějakou opravu, ale průběžně jim nic nedává na jídlo a bydlení, všechno si spoří, jestli v tom nebude i lakotnost...
No každopádně jste v nelehké situaci, ale stejně si nepomůžete, já bych ti ale nedoporučovala to ještě odkývat dobrovolně, oni jako kdyby si vás chtěli ještě nějak zavázat, tebe třeba tím věcným břemenem, které je ti upřímně řečeno k ničemu. Ano, je to technická věc, díky které bys tam mohla teoreticky žít, prakticky se ale se sestrou nemusíte, takže bys tam žila ztěží a věcné břemeno má daleko menší hodnotu než kdybys byla podílníkem na baráku.
Kdyby byli tví rodiče ok, tak by nechali dědictví proběhnout s tím, že při prodeji z podílu by si koupila garsonku, což by stálo méně nákladů a starostí než barák.
To jak si představujou, že se bude starat pak o barák a sebe sama ti řekli? Já typuji, že to tak dopadne - nebudeš mít nic, ale dvě břemena na krku a ještě asi dost velký stres, až se budeš se sestrou dohadovat a rozčilovat, pak bys mohla taky v určité fázi dospět k tomu, že jí ponecháš svému osudu, protože ti to za to nestojí.
Snaž se uvažovat hodně do budoucna, jak by se to mohlo vyvinout a podle toho reaguj. Já na rozdíl od tebe bych se spíš snažila zahrát řeči o dědictví do autu, že času dost a pak by nárok na podíl neodmítla, ani když by se dědila ta první polovina.
|
|
|
|
|
|
| Kreaty |
|
(20.9.2012 19:28:51)
Tragiko, počkej na nový občanský zákoník, tam bude víc prostoru dědictví řešit dle přání než je možné dle současného, jinak mě stále udivuje, jak máme podobný osud i z tvých dřívějších příspěvků, také máme 4 děti a jedno bude dědit poměrně rozsáhlý majetek po svých prarodičích,
|
|
| Walerie | 
|
(20.9.2012 20:31:57)
Tragiko, podle nového občan. zákoníku by měla jít udělat už za života dědická smlouva a ta by Vaši situaci řešila.
|
|
|
|
|
| pega | 
|
(21.9.2012 7:03:01)
Pripomina mi to nase zname a jejich story. Byly 3 deti na velikem statku. Nejstarsi se ozenil, postavili na pozemcich statku dum, dcera se vdala,odstehovala se do mestskeho bytu a posledni dite, v te dobe cca 40 lety mamanek, svobodny a lidi se stranici doma, zustal ve mlyne. Zemrel otec, dedila matka, ktera pozdeji uprosila ostatni deti, aby sve podily prepsaly na chudaka svobodneho syna. Vzdyt mozna kdyz bude mit majetek, jeste se ozeni??? Neozenil, dnes je jim vsem okolo 70. Ten "majitel" se o nic moc nestara a nezajima, pole "pronajima" zadarmo, netusi, jakou ma vse hodnotu, prodat nic nechce, je to preci rodinny majetek, mlyn mu pada na hlavu. Neozenil se, dedice nema, cas travi zavreny doma ci s kamarady v hospode. Jeho planem je majetek odkazat statu.
|
|
| Lupus | 
|
(21.9.2012 8:13:37)
A nebylo by možné vytvořit občanské sdružení či jinou právnickou osobu, v níž by byly angažovány všechny tři děti a na tuto právnickou osobu převést dům buď teď nebo závětí?
A v rámci té právnické osoby pak uspořádat věci tak, jak byste si přáli? Včetně nákladů na údržbu, toho kdo a jak dlouho tam bude bydlet?
|
|
| Jenda00 | 
|
(21.9.2012 8:25:44)
Tak rozhodně by mě bylo šumák jestli se manžel naštve. Proboha co je mu do toho? Tím spíš, že to evidentně tak nějak pytlíkujete. Tohle vůbec nespadá do jeho věcí. Jinak se mi líbí názor který je psaný jako první, netuším te´d kdo to psal.
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 9:09:58)
Jendo, tím spíš, když jí to s manželem neklape, dědictví by se vzdávat neměla, protože jednou by se objekt dal prodat, rozdělit peníze na dva až tři díly, podle toho, co bratr a obě i se sestrou s fobii by měly samostatné bydlení, zakladatelka jako případně rozvedená.
Takhle zakladatelka nebude mít v podstatě nic a ještě si jí chtějí zavázat, aby za to nic starala o sestru /pardon, za věcné břemeno/, se kterou se nemají moc v lásce a která by se o sebe mohla postarat sama, kdyby chtěla sama se sebou něco dělat.
Vůči zakladatelce mi to prostě jaksi smrdí, oni zdaleka ne vždycky rodiče nebo i jiné blízké osoby v duchu míní opravdu to, co nahlas říkají. Jestli preferují sestru, je možné, že jim ve skutečnosti o zakladatelky situaci /věcné břemeno/ až tak nejde a předpokládají, že si nějak poradí, kdyby se rozvedla, navíc ještě že asi potáhne na zádech sestru.
Ale já bych ani nepodceňovala to, že si sestra může najít přes internet toho partnera, aby nemusela vycházet z domu a někdo se staral, jako se starají rodiče. Spousta patologických parazitů by hmátla ráda po ženě, která na nich bude plně závislá.
A pak do takové domácnosti zakladatelka po rozvodu stejně nepůjde a bude se ještě divit, jak si sestra, kterou rodiče tak litovali užívá majetek s cizím mužem. Vycházím z toho, že se sestrou moc nemusí a těžko budou vztahy harmoničtější, až do toho vstoupí nějaký muž.
Docela bych ale takový vývoj předpokládala, je-li sestra normální inteligence, může jí takové řešení snadno napadnout. On člověk se sociální fobií se sice bojí mezi lidi, ale být sám v baráku, taky by mu mohlo brzo hrabat, takže to může pořešit i takhle.
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 9:12:08)
argumentace exekucí - no, tak kdyby zakladatelka měla nějakou čtvrtinu, třetinu, za dluhy manžela odpovídá za jejich polovinu, typuji, že třetinu baráku by těžko někdo dražil a někdo reálně koupil, nezdá se mi argumentace hypotetickou exekucí, která ani reálně nenastala jako pravdivá
|
| tři pifka |
|
(21.9.2012 9:29:47)
Jo, takovou nějakou argumentaci potřebuju pro mamku.
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 9:49:15)
Pifko, já ti nevím, jestli by nebylo lepší neříkat matce nic otevřeně a zahrát dědictví do autu s tím: ale mami, vždyť tu budete ještě dlouho.
Jestli řekneš otevřeně to, o čem tady píšeme, riskuješ, že jí to dají darováním, bez jakéhokoliv věcného břemene /i když na nic moc není/ a ty do toho nebudeš mít co mluvit a možná ti to třeba i zamlčí, abys nenadávala a dozvíš se o tom až při dědickém řízení. I takové případy jsou.
Kdybys byla v situaci, že manžel, zajištěný podnikatel zbožnuje i zem, po které chodíš a i kdybyste se rozvedli, náleží ti slušné odstupné z majetku, ze kterého pořídíš aspoň bydlení, řekla bych třeba - buď grand, nech všechno sestře. Ale jak jsem pochopila, u tebe se jedná o to, že manželství nic moc a neměla bys ani kde bydlet. Tady je situace diametrálně odlišná.
Polož si otázku,jak by při věcném břemeni vypadalo, kdybys najednou stanu za dveřmi sestry s kufry a dětmi - jestli by tě přivítala s otevřenou náručí, jestli by ses nemusela svého práva domáhat a kdybyste spolu nakonec v baráku byly, jestli by to nebyl očistec kvůli vašemu vzájemnému vztahu /to pominu, že bys měla na krku další dítě v podobě sestry, mluvím jen o tom, že spolu moc nevycházíte/.
Až si odpovíš, tak hodně uvažuj.
|
| tři pifka |
|
(21.9.2012 10:20:01)
"manžel, zajištěný podnikatel zbožnuje i zem, po které chodíš"
Aspoň jsem se upřímně zasmála
Ale jinak, kdybych stála u dveří s kufrem, ségra by mi asi před nosem nepřibouchla. Nicméně, očistec by to byl.
Asi bude fakt nejlepší nechat to plynout.
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 10:28:08)
já to napíšu trochu potvorovitě, tím, že jim odkýváš, ano, budeme to řešit už teď si vlastně nezajistíš žádné hodnotné právo, naopak přistoupíš na rodičů taktiku, hru...ale ty můžeš mít jinou hru a hrát to do autu: mami, tati, vy tu ještě budete dlouho, to není třeba řešit /ano, můžou jí to mezitím darovat, ale stejně nepřijdeš o nic, podle jejich návrhu bys taky nic nezískala/ a čas vyřeší sám
já myslím, že s tebou to rodiče až tak dobře nemyslí, spíš se sestrou, chtějí jí zachovat její život na obláčku a ve výšinách a ještě ho pojistit majetkem
Takže sestra jednou může být za vodou a ty se můžeš tlouct někde v pronájmu s dětmi a ještě tě bude bombardovat, ať jí něco zařídíš. Budeš pak vyšťavená a zničená.
Kdyby byli rodiče realisti a sestra taktéž /a ne tak trochu lempl/, už dávno by jim bylo jasné, že jestliže je mentálně normální a nemá papíry na hlavu, dokonce je schopná fungovat v zaměstnání, bude se jednou muset postarat sama o sebe a tedy pracovat na tom, aby se postarat dokázala.
Tohle, co tvoji rodiče předvádějí není vůbec hezké, ona je normální, ale zaškatulkovali jí jako chudáčka, které chtějí zabezpečit lehký život a ty? postarej se sama...kdyby to mysleli dobře s vámi oběma, když máte finance na hraně a s manželem ti to neklape, tím spíš by chtěli zabezpečit obě /všechny tři/ své děti s tím, že každé by mělo podíl a při problémech by mělo alespoň na nějaký malý byt
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 10:30:28)
A nepodceňuj to, často to vypadá, jak mají lidi v příbuzenstvu dobré vztahy, DOKUD nedojde na majetek nebo na zajištění problematické péče o seniory.
Pak - jak se říká HYN SA HUKÁŽE - pravda v plné nahotě.
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 10:34:36)
ještě mi napadá jedna věc, jestli ti rodiče trochu finančně pomáhali v minulosti /sestru zase dotují tím, že ona neplatí doma žádné životní náklady/,možná by sis měla zhodnotit, jestli věříš vašemu partnerskému vztahu do budoucna, jestli by nebylo lepší finance si ulít pro sebe
to jen technická, abys bezhlavě nedotovala manželovy dluhy, kdyby to s partnerstvím vypadalo nahnutě, ale spíš si udělala finanční polštář
|
|
|
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(21.9.2012 12:50:42)
Neznámá, na druhou stranu, spousta starších lidí má z exekucí celkem panický strach a média nás denně přesvědčují, že v exekuci je "možné všecko", a pokud je zakladatelčina maminka úzkostlivá (a asi je, když zakladatelka píše, že sestra je úzkostlivá po mamince), tak se toho nejspíš zcela reálně bojí. Nevím, jestli tím "argumentace je nepravdivá" chceš říct, že maminka zakladatelce lže a vymýšlí si náhradní důvody nebo že by to tak asi nedopadlo. Já bych řekla, že maminka se takové situace opravdu bojí, takže je jí třeba spíš vysvětlit, že se toho bát nemusí.
|
|
|
| tři pifka |
|
(21.9.2012 9:23:31)
Upřímně, neumím si sestru představit v jakémkoliv vztahu. Ona jen čte červenou knihovnu a sama v sobě možná žije nějakým paralelním životem (můj dohad). Ale je pravda, že se někdy dějí nečekané věci
|
|
|
| tři pifka |
|
(21.9.2012 9:18:01)
Jendo, mě to jedno není, protože by to zase dopadlo jen a jen na mne a naše děti, nechci zhoršovat, co už tak není ideální (byť ne úplně v háji). Ano, na jednu stranu mu do toho nic není, ale v naší fin. situaci cokoli odmítnout by viděl jako nebetyčnou blbost. Na sestru by se klidně úplně vykašlal. U nich v rodině jsou si jak cizí lidi. Já to takhle prostě neumím.
|
| Neznámá | •
|
(21.9.2012 9:21:49)
Pifka, starej se především o sebe a vlastní děti. Nevím, čí je vaše bydlení /manželovo, tvoje?/, jestli opravdu nemáš své bydlení, s manželem to neklape, kopej především sama za sebe, abys neskončila jednou někde v azyláku. Možná se třeba budeš divit, jak se o sebe sestra jednou postará, protože sice má asi sociální fobii, ale hloupá a naivní zjevně nebude.
Slušní lidé většinou dostanou v životě dost na frak, teď zrovna myslíš hlavně na ní, přitom ona tě nemá moc ráda a nemyslíš na děti, o které by ses měla postarat především.
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)