| Kukurice25+Nik09+Seb12+Dom14. | 
 |
(4.2.2013 14:54:14)
Ja mam sice jen trimesicni, ale jist nebude, cele dny jeci jeci at je prebaleny, najezeny, hladovy, mokry, unaveny proste furt. Mam pocit, ze mi hrabne. Jeste, ze aspon v noci tuk, tuk, tuk, tuk, obe deti umi spat. Kdyby byla takova dcera, tak jsem si jista, ze dalsi dite uz by nebylo.
|
| Mapeon |
|
(4.2.2013 15:13:37)
kukuřice,
až ted vím, že můj první syn byl anděl a to nejhorší je, že jsem druhé dítě nechtěla, vím že nejsem zrovna mateřský typ ale podlehla jsem manželovi a do ted si to vyčítám, pořád se mi honí hlavou, že kdyby jsme ho neměli, tak bychom byli ted mnohem víc štastný. Měla bych čas na prvorozeného, nepřišla bych o super práci, měly bychom více peněz, máme problém platit hypotéku, žijeme s výplaty do výplaty a to ,že máme tak divoké mimino, se začíná dost hustě podepisovat na vztahu mezi mnou a manželem, je to fakt krize 
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(4.2.2013 15:20:01)
Mapeon, neboj, to si sedne - a pak budeš ráda, že ho máš.
Moje první dítě prořvalo rok v kuse (než se probudilo ze spaní, už řvalo, a vydrželo to prakticky furt), nespalo a mizerně spí doteď (je mu 3 a půl), vztekačky neuvěřitelný pořád (až do zvracení), neustálý zaklánění (takže nehrozilo normálně pochovat a pomazlit), později pro změnu venku zdrhání v širou dál...
Asi jsem toho ještě dost zapomněla (radši). Ale je to lepší a lepší, fakt, i když někdy ten pokrok holt nejde tak rychle. Krom toho mi pak mladší dítě připadalo a připadá celkem hodný, i když taky vůbec nechrápe a furt ječí 
Vážně se to zlepší 
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(4.2.2013 15:31:53)
Já si myslela, že dostanu za uši.Mě fascinuje, co si všechno matky nechají líbit a co nechají plavat omlouváním,že je dítě jen "takové". Co když má problém a dá se mu pomoct?
Já pár takových případů znám, ale na tomto serveru je vytahovat nemůžu.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2013 15:35:53)
Jo, je skvělý, když se problému dá pomoct.
U nás prostě nezabralo nic, a že jsme se snažili (vojtovka, kraniosakrální terapie, nespočet režimovejch opatření, neurologie včetně EEG, tradiční čínská medicína, homeo, dieta bez lepku, mléka, vajec a dráždivých potravin...).
Určitě stojí za to zkoušet. Když to pomůže, tak bezva, když ne, je potřeba to přežít.
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(4.2.2013 15:38:24)
Kopřivo, vidíš,ale zkusila jsi to
Bohužel pro vás nic nepomohlo,ale třeba by jim něco zabralo
|
|
|
|
|
| CPO |
|
(4.2.2013 15:23:08)
Diskuse začíná „kdyby byl větší už by jednu chytil, ale co mám dělat když je mu jen 11 měsíců!!!! Můj 11 měsíční syn jen řve,vzteká se, tahá za vlasy, kouše, nechce spát, každý den vstává ve 4:30 a odmítá jinou než tekutou stravu a mléko... neumí vůbec být v klidu nebo se mazlit, nebo dokonce spát vedle mě, pořád na mě leze, ...Nějak mi chybí ta radost s mateřství . Někdy mám i pocit, že ho nemám ráda, když nikdy není hodný. ...Jsem totálně nevyspalá, vyčerpaná a někdy si říkám, že než tohle dítě, tak žádné."
a teprve za hodně příspěvků pokračuje:
"a to nejhorší je, že jsem druhé dítě nechtěla, vím že nejsem zrovna mateřský typ ale podlehla jsem manželovi a do ted si to vyčítám, pořád se mi honí hlavou, že kdyby jsme ho neměli, tak bychom byli ted mnohem víc štastný. Měla bych čas na prvorozeného, nepřišla bych o super práci, měly bychom více peněz, máme problém platit hypotéku, žijeme s výplaty do výplaty a to ,že máme tak divoké mimino, se začíná dost hustě podepisovat na vztahu mezi mnou a manželem, je to fakt krize"
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2013 15:31:52)
Breberry, není nic snazšího než z toho udělat souvislost.
Ale tak to není, spousta rodičů náročnejch mimin má prostě slabý chvilky.
A spousta dětí byla počata bez posvátného nadšení pro rodičovství, to z nich taky ještě nedělá nechtěný děti.
Vyčerpaný mámě uřvanýho nespavýho děcka hodit udičku ve smyslu "vidíš, to máš ZA TO" je hodně jednoduchý, a může jí to dost ublížit.
|
| štěpánkaa | 
|
(4.2.2013 15:33:40)
to není "tomáš za to", ale "začni u sebe" - odpočinek, uklidnit se a uvidíme  mě to tedy pomáhalo
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2013 15:44:53)
Štěpánko, ale Breberry seřadila příspěvky typu "je to uječený náročný mimino" a "vlastně jsem dítě až tak nechtěla".
To je rozhodně něco jinýho než "dej se do klidu a uklidní se i dítě".
Jasně, nenapsala to na plnou hubu, ale známe její zálibu v kosmickejch souvislostech (Breb, nic ve zlém.)
Ono i "hlavně se uklidni a uklidní se i dítě" může bejt dost na pěst, pokud měsíce a měsíce pečuješ o nespavý a uřvaný dítě. To nebude klidnej prostě NIKDO. Jo, třeba tudy cesta vede (odpočinout si, odreagovat se, uvědomit si časový ohraničení tý situace), ale bez pomoci jinejch lidí se to neobejde. Jakej má smysl totálně vyčerpaný mámě, která už ztrácí k děcku vztah, jak je vycucaná, říkat, že se má uklidnit?
Mně řekla naše bývalá doktorka, že se mám hlavně uklidnit já, protože syn je tak uřvanej kvůli tomu, v jaký jsem tenzi, a málem jsem jí skočila do xichtu. Já jsem nebyla v tenzi ani v těhotenství, ani při porodu. Ale po několika měsících nepřetržitýho řvaní, neprospívání, vojtovek a zdevastovanejch bradavek teda jo. Takže jsem na to trochu háklivá.
|
| Mapeon |
|
(4.2.2013 15:56:01)
Kopřivo, mluvíš mi z duše, jak se mám uklidnit, když to prostě nejde, jsem na pokrají svých sil, někdy mám hroznou chut utéct a už se nevrátit, ale to samozřejmě neudělám, miluju svojí rodinu. Zkusila jsem všechny možné relaxační techniky, jednou můj vztek odnesla i mikrovlnka když jsem trošku razantněji bouchla s dvířkama . To už mě manžel posílal k psychoušovi. Je to začarovanej kruh a musím to přežít. utěšuju se, že z toho snad vyroste. U brášky ve školce je jeden klučík, kterej je na všechny strašně zlým všecny bije a dělá jim naschvály a je totálně nezvladatelnej a toho se strašně bojím, že z mýho mimča vyroste podobné indiviuum . už ted ho nezvládám, tak co pak až bude větší.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2013 16:05:53)
Mapeon, já jsem třískala pěstí do matrace, taky jsem syčela v noci polohlasem dost nepěkný věci... A víš co? Fakt si to nevyčítám. Taky jsem mohla dítě zadusit polštářem a skočit z okna - k tomu nedošlo, takže to je v podstatě moje vítězství.
A hele, synek je už ve školce, s dětma vychází dobře, pančelky ho teda maj občas nad hlavu, protože je velmi svéhlavej, ale na druhou stranu ho chválej, jak je chytrej a empatickej a šikovnej... Vzteká se teda děsně, ale nechává si to zpravidla na doma Čili neboj, nic není ztraceno. Vyděržaj, vážně se to bude zlepšovat.
A to vyšetření na ten reflux si vydupej, dělat cokoli je lepší než nedělat nic.
|
| Mapeon |
|
(4.2.2013 16:32:22)
tak ty pěstí do matrace už u mě taky byli a nepěkné slova jsem už řekla i nahlas , pak to vždycky obrečím, že se nedokážu ovládnout, ale co mám dělat, furt je lepší zmlátit matraci nebo mikrovlnku než ublížit dítěti, ikdyž někdy se horko těžko ovládnu a musím jít od něho pryč a vykričet se třeba do polštáře.
V léte jsem to jedno už nevydržela, to jsem s ním byla 14 dní sama doma, manžel byl na vodě se starším synem, po těch 14 dnech jsem úplně v amoku odvezla mimčo na chatu za manželem, vrazila mu ho do ruky, že už s ním nevydržím ani minutu a odjela k našim. Celou cestu k našim jsem probulela, manžel to evidentně nechápal, povolal svojí mámu, svojí ségru a půlku chatové osady, všichni mu pomohly chovat, nosit, krmit, jezdit a mě odsoudily jako matku psychopatku! A to jsem mu vysvětlila, že potřebuju být pár hodin bez něho, jinak to ho už odvezu do babyboxu, tak jsem byla zoufala. Jenže on druhý den přijel s celou rodinou k nám domu, mě náležitě vyčinit a mým rodičům vyčítat jak mě to vyychovaly, že jsem opustila vlastní dítě. Nikdo nepochopil, že jsem ho jen předala jeho vlastnímu tatínkovi a potřebovala pár hodin pro sebe. Tak jsem pro klid v rodině zase nastoupila do režimu přežití. prý mi stouplo mlíko do hlavy a to jsem ani nekojila  Matka prý musí vše vydržet, naslibovaly přitom jak mi budou pomáhatt a hlídat a do ted nehlídali ani minutu. takže do těd na mě koukají, jak na toho pošuka co nezvládá být matkou.
|
| Bouřka | 
|
(4.2.2013 16:38:18)
Hele, nevyčítej si to. U nás mi dítě párkrát v noci bral z rukou tatínek v obavách, aby mu nebylo ublíženo. Já teda jen ječela, abych to vyventilovala, tak daleko to nedošlo, ale vžít se do toho umím. Přečti si diskusi, co tu nedávno měla Ananta.
|
|
| Tante Ema | 
|
(4.2.2013 16:46:12)
Matka nemusí vydržet... s tím ať jdou klidně někam.
Ale ber to tak, že nemusíš vydržet ani od nich ani od mimina.
|
|
| 1kulička | 
|
(4.2.2013 17:19:53)
Tak to teda nechápu, jak může celá rodina být tak nechápavá? I tvůj manžel? Máš pravdu, co je na tom, že jsi ho předala tatínkovi? Péče o mimino je náročná i když je dítě hodné, když řve 24h denně není v silách člověka, aby to vydržel....střídání je nutnost!
Jinak se přikláním k názoru, že řvoucí dítě upozorňuje na problém, reflux, alergie, předrážděná nervová soustava, skrytý zánět.....vím o dětech, co se zklidnily po Vojtovce. paní doktorka může dítě shledat v pořádku, ale to neznamená, že je to absolutní pravda. Já bych pátrala.
|
|
| Ursus+3 | 
|
(4.2.2013 21:21:23)
matka vydržet nemusí. Možná by pro tebe oraz v Bohnicích byl příjemným řešením a manželovi by se konečně rozsvítilo, když nevidí, co se doma děje
|
| Mapeon |
|
(5.2.2013 8:51:20)
My bydlíme v Bohnicích 
|
|
|
| erika,2 děti | 
|
(5.2.2013 13:25:34)
Radu nemám, sama jsem se svým uřvancem uřvaným nespavým nosícím se a neustále na prsu visícím bojovala doslova o přežití s tím rozdílem,že jsem jako starší měla žárlící skoro sedmiletou dceru - autistku ment. retardovanou - to jest další mimino. V té době jsem myslela, že to fakt nevydržím. Okolí chápalo, ale nepomohlo. Kdybych to věděla jaký to bude, tak bych do toho fakt nešla. Tenkrát jsme s ním byli i na neurologii jestli mu něco není, že nedokáže spát - on spal např ve třech měsících dvakrát denně dvacet - třicet minut - jen na prsu a nebo v jezdícím kočáře. Jinak jen řval......Zlepšovalo se to pomalu, kolem roku a půl už vydržel spát třeba hodinku udrndanej v kočáře pak jsem zastavila a byl klid. Jinak v noci se budil teda několik let. Dodnes - je mu šest a půl je s tím spaním na štíru, ale ono je to i tím, že od pěti let má epilepsii. Obávám se, že ten jeho spánek od mimča špatný s tím souvisí (záchvaty má ve spaní, bere na to léky). Povahu má hysterickou, tvrdohlavou. V kombinaci časté nemocnosti a neustálým běháním po doktorech fakt záhul. V kombinaci s dcerou megazáhul. V kombinaci s finančími problémy a špatnými rodinnými vztahy giga záhul. Dnes už beru antidepresiva.Přeju, ať se to u vás zlepší.
|
|
|
|
| Horama | 
|
(4.2.2013 17:21:57)
Hele, toho se fakt zatím neboj. Kvůli tomu, že je mimino v 11 měsících uřvaný, se nedá rozumně dedukovat, že bude taky nevychovaný. Moje dcera prořvala první rok života, pak hned přešla do období vzdoru a do tří let to s ní fakt nebylo snadný, ale na ostatní děti nikdy nebyla zlá a nějak dokázala oddělit ty absolutně nejdůležitější pokyny od toho zbytku a plnit je. Učitelky ze školky ji popisujou jako miláčka, u babiček je skvělá, tety jsou z ní nadšené... Sveřepost si šetří pro maminku.
|
|
|
|
| Tante Ema |
|
(4.2.2013 16:42:18)
Jj,taky si to myslím.
Ony teda některé děti jsou doopravdy náročnější než jiné, prověří rodiče mnohem nemilosrdněji.
Nechala bych mrňouse prohlédnout, jesli mu něco nechybí či nepřebývá a to mu nezpůsobuje nepohodlí.
A jinak to chce tak, jak to jde, upravit systém fungování, aby mimino nevládlo a máma měla možnost obnovit síly.
Já bych osobně začal tím, že ve 4:30 by s šéfíkem nikdo nevstal. Ať si klidně pořve atd. Máma není otrok a děti to musí vědět.
Já mám taky pěkně temperamentní a energetickou batolici, je to rozdíl oproti sourozencům, neprojde mi nic. A opravdu nejvíc vyvádí, když já jsem unavená nebo stižená negativismem, což není tak úplně zřídka.
Ale fóry s jídlem mi nedělá (tátovi jo), protože ví, že mě tím, že nepojedla, nedojme a se spaním taky moc ne (a to nezkouší ani na tátu), protože tam už vůbec není obecenstvo.
|
| Kopřiva Dvoudomá |
|
(4.2.2013 17:34:44)
Tante, nojo, ale když řvoun ve 4:30 vzbudí celej zbytek rodiny, o sousedech nemluvě?
Teď už bydlíme v domě, ale dokud jsme byli všichni v jedný pidiložnici, tak nechat vyřvat prostě nebyla únosná strategie.
Teď to zas nejde z prostého důvodu, že tříleťák si všude dojde, všude vleze a bez dozoru něco vyvede.
Prostě ne vždycky je to tak jednoduchý.
|
| Tante Ema |
|
(4.2.2013 18:01:17)
My bydlíme v paneláku. Pravda, že situaci tu máme ulehčenu tím, že sousedé jsou mimořádně bezohlední a není s nimi domluva, takže sentiment vůči nim dávno nepociťuju.
S mužem jsme se dohodli a starší děti to chápou, ty naše teda i dokázaly ječení mrňavky přespat.
Teď, když je větší, dvouletá, tak se občas stane, že nemůže dospat a vzbudí se v hodinu typu půl sedmé, kdy táta vstává do práce i o víkendu. Tak s ní někdo jdeme, dáme jí župan, bačkory, mlíko a pustíme jí BBC kanál pro batolata. Kromě svojí bedny s hračkami nemá v obýváku kam vlézt, leda jsme líní a večer něco neuklidíme, pak je zpětná vazba jistotou  . Ještě má svůj malý stoleček na kreslení atd.
Vydrží půl půl až třičtvrtě hodiny.
|
| daba+holčička | 
|
(4.2.2013 18:48:20)
jo, já jsem těžkej ranní spáč, malá si mě nikdy nedovolila vzbudit před 7, prostě brzo pochopila, že nefunguju. No a tak od 2 let jsem se ráno přesunula na gauč do obýváku, jí zabezpečila jídlem, pitím, pustila jsem TV a hlídala po tatínkovsku v polospánku tak do 10.00, jen jsem podle žádostí přepínala kanály :)
|
|
|
|
|
| Mapeon |
|
(5.2.2013 8:49:42)
velice ráda bych začala u sebe, ale jak??? to tady píše každej, uklidni sebe a pak bude klidné dítě..ok..nemám hlídání, nespím a musím fungovat, manžel mi pomáhá jak to jde, ale taky musí pracovat a uživit rodinu. v sobotu jsem si byla po 2 letech sednou s kamarádkou bez děti a bylo to moc fajn, ale vůbec se mi nechtělo domů, když jsem si šla orazit u prvorozeného, tak jsem se na něho těšila a chyběl mi, ale ten malej mi vůbec nechybí a fakt jdu zpět domu z odporem, že tam prostě musím. Jak tady někdo psal, ano mám to za to, neměla jsem jít do mateřství, které jsem od začátku nechtěla. Hodně těžko si k malému hledám citovou cestu a užírám psychicky sama sebe, je to na palici, starat se o někoho, když tam není ta bezmezná láska, doufám, že čím poroste a začne mluvit,tak ta láska přijde
Ráda bych se hodila do pohody, ale to bych potřebovala tak měsíc bez děti
|
| Markéta | •
|
(5.2.2013 9:46:10)
Mapeon, to je otázka, jak moc manžel ve skutečnosti pomáhá, nebo jestli si to trochu neidealizuješ.
Už z toho, jaké projevil "pochopení" a jak tě zesměšnil před příbuznými, když jsi byla na dně a svolal všechny, aby "viděli, jak jsi labilní, špatná matka" je něco patrné.
A druhá věc - že jsi byla po dvou letech s kamarádkou venku...to taky o něčem svědčí.
Proč? Proč po dvou letech? Jestli máš takovou frekvenci "venčení se", tak je manžel jiný, než píšeš, nebo si za to můžeš sama, že od dítěte nechceš jít nebo on prostě nechce hlídat uřvance.
Jestliže pracuje z domu, asi není zas takový problém přes den ho nechat pracovat, někam s dítětem nebo dětmi vypadnout a odpoledne byste se nějak prostřídali a každý se mohl jít venčit sám sólo.
Jestli chodíš ven takhle "často", tak se ani nedivím, že ti hrabe. Dítě je potížista, ale ty jsi ve skutečnosti na dně, pomoc nemáš žádnou, takže už se jen soustřeďuješ na dítě, jak dělá potíže. Čím víc se na to soustřeďuješ, tím víc dítě ty potíže dělá.
Bohužel děti cítí, když je rodič na dně a tím víc mu zatopí.
Nehledě na to, že je to bludný kruh, ty už jak jsi zhroucená neočekáváš, že se to zlepší a jak na to myslíš a i kluka takhle vidíš, tak se navzájem podporujete v tom negativním myšlení a problém roste.
Relaxace a úporné pozitivní myšlení, že i když tomu teď nic nenasvědčuje, že se to ZLEPŠÍ, ZLEPŠÍ, ZLEPŠÍ - URČITĚ, třeba už za měsíc nebo dva. Nepřipustit si opak a možná že to malému potížistovi vsugeruješ už jen tím, že se uklidníš a zlepší se to fakticky.
|
| Mapeon |
|
(5.2.2013 12:10:44)
Markéto,
děkuji za názor a máš pravdu moje venčení je opravdu jako šafránu, je to ale taky bohužel tím, že jsem se často stěhovala a přicházela tak o kamarádky a nejsem zrovna extrovert co jsi najde kamarádku na počkání, neumím náhodně na ulici nebo na dětském hřišti oslovit maminku zda se se mnou bude kamarádit , ted jsem si ve školce našla novou zatím známou a doufám, že mě bude tahat ven častěji. Manžel mě pořád někam posílá at si jdu odfrknout, ale další věc jsou peníze, nemůžem si dovolit chodit do kina nebo na večeři a když už jo, tak bychom chtěli s manželem jít spolu a trochu si užít taky té romantiky bez děti, ale není nikdo kdo by pohlídal.
a to s tou aférou v létě ,manžel opravdu přehnal, hodně jsme se pohádaly a do dnes mě to žere, že si na mě poslal celou rodinu, on to zdůvodnuje tak, že byl bezradný a nevěděl co se se mnou děje, hlídal mimino poprvé, (můj prvorozený není jeho). chtěla jsem aby poznal jaké to je celou noc nespat a chovat, ale on to vyřešil opravdu jako chlap  , pozval ségru a ta celou noc chovala a nadávala na mě jak jsem si to mohla dovolit. Od té doby jsou naše rodinné vztahy napjaté a mě to velice mrzí, jelikož do té doby jsem se švagrovou měla super vztah. Ona totiž měla před lety předčasně narozené díte ve 24.týdnu, vše zvládla a je to prostě světice, tak nechápe, že někdo má problém se zdravím miminkem. Manžel se od té doby víc pomáha, když je nejhůř tak se v noci střídáme u malýho, jednu noc já druhou noc, ale je pravda, že když bych chtěla na pár dní od mimina oddych, tak to fakt ne!
|
| Markéta | •
|
(5.2.2013 13:02:55)
tzv. super vztahy prověří jen zátěž, takže asi super nebyly
švagrová sice měla předčasně narozené, ale ty máš extrémně uřvané, prašť jako uhoď...no a kdoví, jestli ta světice neměla ve skutečnosti dopomoc matky nebo tchyně, o tom se možná ani nedozvíš, protože každý se dělá lepší, než je...a tobě zřejmě nepomůže ani tchyně, ani vlastní matka, takže jsi závislá jen na manželovi
naopak ať ti říkají co chtějí, že jsi slabota, měla by sis říct, že jsi ve skutečnosti fakt dobrá, že tohle vydržíš - a nenechala bych se srážet od nikoho, ani od manžela, který notabene s uřvancem sám moc být nechce...to je vlastně jeho první dítě, to tvé z předchozího vztahu poznal až jako větší, ne?
na na romantiku ve dvou se vykašli, je to ideál, ale když to nejde, tak to nejde...jdi třeba i do knihovny, zaplavat si, projít se po obchodech - něco, co nestojí moc peněz, ale abys měla od uřvaného dítěte klid, když ti to manžel nabízí
prostě ideální představy nech být a snaž se zařídit v rámci možností alespoň něco pro sebe - i o samotě, kašli na to, že zrovna nemáš doprovod...no i to kino jednou za měsíc sama bys mohla zvládnout, nebo nějaké cvičení jednou týdně, to moc nestojí a je jedno, že nemáš parťačku
|
| Mapeon |
|
(5.2.2013 19:02:16)
Markét,
děkuji za podporu a pochopení je pravda, že švagrová měla na pomoc tchýni a dvě starší dcery. Manžel poznal mého prvorozeného až ve 3 letech a to už je bezva věk. Se starším synem jsem byla sama a proto jsem už do dalšího děcka nechtěla jít, vím co to je, když je vše a vše jen na tobě a jede se na plný plyn.
Představ si, že Dneska jsem měla v rámci možností super den!! Malej spal dokonce až do 6:30!!!, přes den spal 3 hodiny, všechno jídlo co jsem mu dala, tak snědl, teda kromě čaje, ale to bych už chtěla moc a dokonce se vůbec nepozvracel . Jsem z toho tak vyjukaná, že se mi to ani nechce ani věřit. Kdyby to tak už zůstalo, tak bych snad skákala radostí!
Jen jedna chybička se vloudila, v naší lékarně mi řekli, že distributor už nebude dodávat Nutrilon A.R, který malej jediný vypije a nepozvrací se po něm. Tak jsem zvědavá, kde ho budu schánět, no snad bude ještě nějakej na netu.
Jdu uspávat, tak přeji krásný večer 
|
|
|
|
|
|
|
| Horama |
|
(4.2.2013 17:17:47)
Já měla uřvaný chtěný mimino. Teď mám kliďáska, do kterého jsem se prakticky bála jít.
|
|
|
| štěpánkaa |
|
(4.2.2013 15:32:41)
brebery, taky myslí, že tma je zakopanej pes
|
|
| Katsue | 
|
(4.2.2013 16:45:53)
Brebberry, taky jsem si toho všimla a narozdíl od Kopřivy si myslím, že v tom souvislost je. Jen není snadný si ji přiznat.
|
|
|
| štěpánkaa |
|
(4.2.2013 15:31:42)
aha, tak v tom případě bych ti poradila psychologa - pro tebe. myslím, že nejsi s mateřskou rolí srovnaná a svůj neklid samozřejmě přenášíš na syna,. dejs e do kupy a uvidíš, že bude líp. Moje děti byly jako mimina vždy nejnesnesitelnější, když já byla z nějakého důvodu mimo. když jsem byla OK, byly mnohem klidnější
|
| Ananta | 
|
(4.2.2013 15:36:56)
Já si to nemyslím, takové dítě tě rozseká psychicky na maděru chtěný, nechtěný... zajímalo by mě, jak to dělali dřív s takovýma dětma, pochybuju, že se jim někdo věnoval nonstop. Navíc v 11 měsících to už podle mě zkouší, zkouší to mnohem menší mimina. Mě napadlo, jak jsem tady měla včera to svoje téma, že to prostě taky tím, že se dnes řeší každý "prd" a to dítě si cokoliv vydupe, vyřve, vyknourá ....
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(4.2.2013 15:37:26)
štěpánko,souhlasím.
...ale někdy bez zásahu zvenčí nelze tu spirálu nervozity rozetnout.Já měla tři měsíce nespavý, neodložitelný, ubrečený mimino. Přibývalo, tak to bylo podle ostatních "jen" povahou.Byla jsem vyřízená já, mimino i sourozenec.Sourozenec navíc neuvěřitelně zlobil.
Až moje máma přišla s dokrmem, ve 3 měsících jsem jí utnula naočkovaná,že plný kojení je Svatej grál. Ve 3,5 měsících jsem kývla a moje miminko se během jednoho dne úplně změnilo.Začalo si hrát, začalo se smát, začalo spát. I sourozenec se vyklidnil a má ho rád.O sobě psát nemusím.
Chci říct, že někdy musí zasáhnout Deus ex machina a najít nějakou příčinu
|
|
|
| Ifka | •
|
(4.2.2013 16:11:08)
Mám naprosto stejné pocity a stejné dítě! Akorát našemu zlobidlu jsou už dva roky a čtvrt, a že by nějaká změna k lepšímu to se říct nedá. Je ze mně fyzická i psychická troska. Po první MD jsem odcházela do práce odpočatá, naplněná, s elánem a jiskrou v oku, za to teď budu ráda, když se tam nějak doplácám a nebudu mít tiky v oku ;o) O tom zda bude líp už nějak nepřemýšlím, moje heslo je: PŘEŽÍT!
|
|
| Ursus+3 |
|
(4.2.2013 21:16:44)
možná tady je kořen - nechtěla jsi ho od začátku, možná se u tebe necítí dobře, je zoufalý. Zkusila bych zapracovat v první řadě sama na sobě a na přijetí dítěte.
A pak na vztahu a pokusit se dítko alespoň jednou za týden udat na pár hodin a ty mít pro sebe, nebo společně s mužem.
Musíš to mít moc těžké, to přesahuje standardní vyčeprání s miminem...
|
|
|
|
.....
, ale naštěstí na to hned přišel a stihnul ho zrušit.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)