jentak | •
|
(17.1.2014 12:11:43) Ne? A co to je?
|
Ropucha + 2 |
|
(17.1.2014 12:16:20) Pokud Martina myslí velmi lehké symbolické plácnutí přes ručku např., tak není-li to na denním pořádku a nestupňuje se to, také bych to neřadila vyloženě mezi fyzické tresty. Ale mně se nelíbí ani to, pro mě už je to symbol, že silnější může slabšího uhodit.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 12:20:23) A je naprosto v pořádku, když to dítě stejně plácne maminku? - tedy třeba jako vyjádření - tohle nechci, to mi nedělej? Jestli je tohle OK, tak fajn - ovšem oplacávat se a brát to jako formu nesouhlasu, to mi přijde dost divný a pro mne osobně je to neakceptovatelný.
|
Ropucha + 2 |
|
(17.1.2014 12:22:18) "A je naprosto v pořádku, když to dítě stejně plácne maminku? - tedy třeba jako vyjádření - tohle nechci, to mi nedělej? Jestli je tohle OK, tak fajn - ovšem oplacávat se a brát to jako formu nesouhlasu, to mi přijde dost divný a pro mne osobně je to neakceptovatelný."
jentak, ano, souhlasím, já to tak také vnímám.
Díkybohu to tak vnímali i moji rodiče, i moji prarodiče.
|
|
|
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(17.1.2014 12:28:01) přesně tak. Naši kluci se vzájemně "plácají" za cokoliv (za půjčené pero)a rozhodně to taky neřešim jako fyzické násilí mezi sourozenci.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 12:32:41) Ne? A co je to? Jasně že to nebudu sáhodlouze řešit a vyvozovat z toho důsledky, ovšem nebudu se tvářit, že to je OK, ale zasáhnu a vysvětlím, jak příště postupovat. Nevím, jak by se Ti líbilo, když přijde Tvůj syn domů s tím, že nechce půjčovat spolužákovi pomůcky, jemu se to nelíbí a tak ho neustále oplacává. Dítě neumí dostatečně argumentovat, kdežto ruku má připravenou hned, tak uhodí. Když dáš najevo, časem jen tak neplácne, ale dá rovnou pěstí /já vím, je to nadsazené, ale je to tak/.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 12:34:32) pardon - v poslední větě chybí - když dáš najevo, že je to ok,........
|
jentak | •
|
(17.1.2014 12:49:13) No to určitě - dost často se z jednoho plácnutí časem vyvine seřezání. No a proč? No protože přes ruku se většinou plácá malé dítě - malé a bezbranné, každý to vnímá tak, že nemá rozum, jenže dítě vyroste a ten stejný rodič má pocit, že plácanec je pro srandu, tak přitvrdí a navíc - to dítě to jistě dělá schválně, protože už z toho má mít rozum. Neříkám, že to tak je vždy, ale děje se to.
|
Šešule |
|
(17.1.2014 12:52:24) "No to určitě - dost často se z jednoho plácnutí časem vyvine seřezání." Nebo taky ne.
|
Ropucha + 2 |
|
(17.1.2014 12:56:15) Šešule, já bych to nedramatizovala, ale ani nepodceňovala On rodič, který si u batolete zvykne, že vyřeší spor jednoduše jednou ranou, u toho může zůstat a nenamáhat se s vymýšlením jiných cest, jak to řešit, ani u větších dětí Ale souhlasím, že to tak být nemusí.
|
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(17.1.2014 12:54:35) Malé děti se plácají, aby věděly, že se to nedělá - na kamna se nesahá, pod auta se neběhá... apod. Jde o to, o jakém věku se bavíme.. Naši kluci nedostali hodně let. Vlastně vloni si starší otevřel ústa, a vyletěla výchovná. Od té doby je to anděl.
|
Ropucha + 2 |
|
(17.1.2014 13:02:05) cairo, ale což o to, fungovat to může, dítě holt se chudák bojí, aby nedostalo od tebe ránu, ale já bych tedy vážně nechtěla, aby se mě mé děti bály. To prostě není výchovná filozofie pro mě.
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(17.1.2014 13:16:03) nebojí plácaný byli za kamna a auta do cca dvou let, pak padla občas (1x do roka, možná ani ne) přes prdel za sakra přestupek. Ty si blázen
|
jentak | •
|
(17.1.2014 13:21:40) Cairo - tak máš štěstí jako většina rodičů /naštěstí/, že dítě nevběhlo pod auto proto, že netušilo, že to je nebezpečný, ale vědělo, že dostane na prdel. Po jistém věku jsi asi vysvětlování nemusela doprovázet bitím. No vidíš - a já dosáhla stejného, jen bez toho bití. Takže co? Kamna to samý - moje dítě nemá oškvařený prsty přesto, že jsme nedávali žádné zábrany a kamna máme taky. Prostě mělo šanci zjistit, že když sáhne, nebude ho bolet zadek od rány, nýbrž ta ruka proto, že kamna pálí. Chci říct - výsledek stejnej, jen cesta jiná. Takže jsem nepochopila, proč bych měla jít cestou fyz. trestů, když to jde bez toho.
|
radka | •
|
(17.1.2014 14:39:20) haha, nemluvíš o mém synovi?
|
|
|
1kulička |
|
(17.1.2014 13:59:34) No jo, ale to není tím, že dítě nemělo možnost si sáhnout na kamna. Já měla co dělat právě s dítětem, co rádo vběhne do silnice - ale tam opravdu nepomohlo nic, ani těch pár přes zadek. Prostě musela dozrát, ikdyž měla problém ještě v 6 letech - prostě chodila zasněná ve svém světě a auta si nevšimla.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 14:03:46) Tak proč jsi dítě bila, když ani bití nepomáhalo? Mne opravdu nepřesvědčíš, že díky bití Tvé dítě zůstalo v nižším věku bez zranění Je to totiž blbost.
|
1kulička |
|
(17.1.2014 15:09:38) Promiň, ale já tě přece o ničem takovém nepřesvědčuju - to bych si dost odporovala, když píšu, že to nepomohlo. Jednak je rozdíl mezi bitím a plácnutím a jednak jsem to nejdřív chtěla zkusit, než jsem zjistila, že to nepomáhá. Schválně - zajímalo by mě, jak bys situaci řešila, když jedno dítě běží na jednu stranu ulice(končící silnicí) a druhé do silnice (kratší cestou) a ani jedno nereaguje na volání.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 15:12:30) To nevím, nejsem v Tvé situaci. Já to řešila tak, že pokud jsem šla s dětmi podél silnice, držela jsem je za ruku - obě. Pokud jsme se blížily k silnici, zavolala jsem je s předstihem k sobě, aby mi neskočily do silnice. S předstihem proto, abych měla šanci ještě zasáhnout, pokud by byly rozjívené a nechtělo by se jim zastvit. Byly jasné podmínky - chceš jít na to vzdálené hřiště? No tak jo, ale za ruku, jinak ani náhodou.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 15:17:36) Když máš jen dvě děti, je to brnkačka: třetí ruku nevytáhneš.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 15:20:58) Tak pravda, nemám 3 děti věkově blízko u sebe. Nicméně - kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. I tady to platí.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 15:55:32) Jistě - pohybovala jsem se s dětmi jen v bočních ulicích s chodníky, abych předešla nehodě, i za cenu velké zacházky, ale pokaždé to nejde.
Našla jsem většinou způsob, jak zajistit jejich bezpečí bez konfliktů, ale opět - ne vždy se to úplně dařilo.
Nejhorší konflikty jsme měli ve chvílích, kdy dítě sice vědělo, co má a nemá dělat, ale nedbalo, situace se vyhrocovala a šlo o vteřiny, tam jsem pak občas sklouzla i k násilí, abych zabránila důsledkům horším.
S odstupem času mohu říct, že ačkoli jsem jim někdy dala na zadek nebo facku, náš vztah to nijak nenarušilo a děti tyto zásahy zpětně vyhodnotily jako oprávněné.
Na Matku roku jsem nikdy nekandidovala a ani jsem neporodila andělské bytosti, takže chyby a přehmaty byly na obou stranách.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 16:01:38) Blahopřeji. Každý má ovšem na výchovu svých dětí jiný názor, tudíž nikdy bych se svých dětí neptala, zda jim přišla opravněná ta moje neadekvátní reakce - prostě nepřišla, ano, taky máme hezké vztahy, chápou, že jsem člověk omylný stejně jako ony. Ale ptát se, zda fyz. trest vnímaly jako OK - no to bych se musela hanbou propadnout a nikdy nepochopím, opravdu nikdy, jak někdo může říct - ano, bylo to oprávněné a správné. Ale to je pochopitelně můj názor. Ovšem nepřestanu nadskakovat, kdykoli tohle jen uslyším
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 16:09:27) Prostě mým dětem občas přišlo adekvátní, že jsem reagovala silně, protože chápaly, čím mě vytočily - ne v té chvíli, ale zpětně, s odstupem.
Jako dospělí mají nadhled a chápou, že bylo náročné je nějak usměrnit, už vědí, že se občas chovaly nepřiměřeně a nebylo to s nimi lehké. Taky chápou, že mám jen jedny nervy - což platí i o jejich otci, který byl sice mnohem trpělivější, ale taky od něj párkrát na zadek dostaly.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 16:13:34) Já třeba pochopím ojedinělé ujetí rodiče /kdy pleskne/, rodič není anděl. Ale jedině v případě, kdy slyším - promiň, byla to chyba, neměl/a/ jsem to udělat. Ale nechci od svých dětí slyšet - zasloužil jsem si to. Nezasloužil, tohle si nikdo nezaslouží - aby bylo bito. Jo - mám tě rád i přesto, žes občas neudržela nervy na uzdě, taky jsem nebyl andílek. Ale ne - ano, zasloužil jsem si to. Znovu napíšu - chápeš ten rozdíl? - a není to výraz agrese, jen se chci ujistit, zda tam ten rozdíl vidíš.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 16:20:40) Rozdíl tu bude - tvoje děti se dokázaly zamyslet a pochopit nevhodnost svého chování ihned, moje děti až po letech, v dospělosti.
Proto jsme každá musela volit jiný přístup k nim.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 16:29:01) Martino - ne hned, to je jasný, bylo to s odstupem, dospělé dítě mám zatím jen jedno. Ale bavíme se o tom občas /o fyz. trestech/, protože ani z jedno mladších dětí to nemůže pochopit a občas chtějí, abych jim vysvětlila, co k tomu jiné rodiče vede a proč já to nedělám, když oni ano a i ty děti se tváří, že to je OK. Když jsem synovi řekla - ty bys chtěl být někdy bit? On zíral a prej - ne, to nechtěl. Ale stejně mi to pořád není jasný. Můj mladší syn se na tohle nikdy neptá, chodí už dlouho do školy, kde by se tohle netolerovalo a řešilo, tudíž - děti v jeho třídě bity nejsou stejně jako on a nemá šanci zjistit, že jinde je to naprosto běžné. Ten se zase upřímně diví dotazům svého staršího bratra.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 16:33:35) To mi připadá přirozené - které dítě by chtělo být bito?
Otázka je jiná: Divíš se, že ti matka dala facku, když jsi utekl na druhou stranu rybníka, odmítl jsi se vrátit a matka za tebou nemohla s kočárkem běžet?
|
jentak | •
|
(17.1.2014 16:43:01) Divím se, proč mě biješ, když neznám nikoho jiného, kdo by byl bit. Jenže malé dítě na takovou argumentaci nemá a tudíž se na to hřeší.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 16:50:07) Na to je odpověď jasná: Divím se, proč mi utíkáš, když neznám nikoho jiného, kdo by utíkal své matce.
|
Maugha |
|
(17.1.2014 16:52:32) To už taky můžeš lkát a argumentovat nad hrobečkem.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 16:55:43) "To už taky můžeš lkát a argumentovat nad hrobečkem."
Však jsem mu taky jednu vyťala, aby si pamatoval, že u rybníka se matce neutíká.
A moralisti mi tehdy i teď jsou u zadele - šlo mi o bezpečnost toho děcka.
|
|
|
Len |
|
(17.1.2014 16:53:33) Tak to jsem si mohla rikat leda tak sama sobe, on mi jaksi nerozumel
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Maugha |
|
(17.1.2014 16:20:45) Jentak, to klidně nadskakuj, já jsem se kluka taky kolikrát zeptala, jestli ví, proč dostal ten pohlavek. Nevím, proč by se o tom nemohlo mluvit, a nemám pocit, že bych někdy přestřelila. Od těch 6 let se pak dá víc vysvětlovat, než předškolákovi.
Že bych je trestala mlčením nebo řvaním, na to zase nemám povahu.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 16:23:31) Tak však já vím, že to je jen můj problém. Nicméně kdo píše o tom, že dítě trestá mlčením či řvaním?
|
Maugha |
|
(17.1.2014 16:30:27) Asi nikdo nepíše, jen to vidím okolo sebe, že matky dost ventilujou zlost ječením na dítě. A to už je tak zvyklé, že jedním uchem tam, druhým ven. A pak se s ním nebaví.
|
|
|
jentak | •
|
(17.1.2014 16:31:44) Tak dítě není hloupé, dobře ví, co chceš slyšet a řekne cokoli, co tě odradí od opakování nepříjemného následku. Copak ty si nepamatuješ z doby, co jsi byla dítě, že se tě rodiče zeptali - a víš za co to máš - tys řekla jo a přitom jsi vlastně nevěděla? Prostě chtěli slyšet ano, tak jsi ho řekla, abys měla klid.
|
Maugha |
|
(17.1.2014 16:36:07) Ne, mne se nikdo takhle neptal, dostala jsem jen párkrát, a to se o tom pak už nemluvilo, protože tam ten průser byl jasný.
Ale ANO pro mě nebyla u syna odpověď, vždycky věděl, proč jsem se zlobila.
|
|
|
|
|
|
|
|
Jarmilka. |
|
(17.1.2014 15:19:00) " jasné podmínky - chceš jít na to vzdálené hřiště? No tak jo, ale za ruku, jinak ani náhodou."
No mám dysfatika, na hřiště chce, ale proč má jít za ruku, nechápe podmínkám nerozumí. Ani ve stylu nebude hračka, když to nesníš. Nesní a pláče nechápajíc, proč mu nedám hračku, proč nejsem na hřiště. Teď aspoň pochopil, zima, hřiště uzavřené, to je najednou úleva. Ale to je výjimka, co rozumí.
|
Len |
|
(17.1.2014 16:45:16) Jarmilko, to je tezke obdobi. Na moje dite jsem holt nepouzivala podminovaci vety, tomu zacal rozumet nekdy v sesti-sedmi letech, driv ani nahodou, do ctyr nepoznal ani svoje jmeno. Nastesti ta hriste ho nezajimala a nevadilo mu vozit se v golfkach. Z tech vylezl, az kdyz se narodila druhorozena a pak se hodnekrat stalo, ze zdrhal zdrhal, presne vedel, kam jde, ale samozrejme mi to nerekl, kdyz nemluvil. Ja za nim letela, kocar poskakoval na vsechny strany, to byla silnice nesilnice, proste bezel, ja bezela, chytit ho dalo poradnou fusku. Popravde priznam, ze jsem s obema detma najednou sama moc nevychazela.
|
|
|
|
Kreaty |
|
(17.1.2014 15:12:39) Kuličko, když ho zvládneš plácnout, tak ho zvládneš i chytit a do té ulice ho nepustit. Proto se všude, kde se pohybují děti, tak se jezdí hodně pomalu. Protože nikdy nevíš, kdy to dítě do ulice vběhne. To je lepší než děti "řezat".
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 15:19:23) No nevím, jestli bych experimentovala na téma, co udělá s dítětem střet s autem jedoucím 50 km/h.
|
Maugha |
|
(17.1.2014 15:23:41) Nesly by následky svého chybného rozhodnutí.
Ale nikdo je neplácnul.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(17.1.2014 12:59:04) "Malé děti se plácají, aby věděly, že se to nedělá"
Ne, neplácají.
Lze je to velmi účinně naučit i jinak. Ráda bych ti to předvedla, ale je to víceméně pantomima, takže tady to nepůjde a do složitého popisu se mi nechce. Ale funguje to výborně, možná lépe, než plácání.
|
Inka | •
|
(17.1.2014 13:09:12) Já jsem četla pojednání od nějakýho psychologa, že plácnutí hodně malých dětí nevadí, že to tak dělají i zvířata. U větších, že se to dělat nemá, že je to ponižující.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(17.1.2014 13:11:06) je to ponižující a výzkumy navíc ukazují, že lidé, co byli v dětství mláceni, se naučí v dospělosti řešit konflikty fyzickým způsobem a ( většinou) opět zase bijí svoje děti. Bití je takový primitivní způsob jednání
|
Inka | •
|
(17.1.2014 13:14:25) Asi to bude pravda, mně ani manžela rodiče nebili a že manžel, z mýho pohledu hodný holčičky byl gauner, a my kluka taky nebili.
|
|
|
|
|
LaDa_A (2 deti) |
|
(17.1.2014 15:07:37) "Malé děti se plácají, aby věděly, že se to nedělá - na kamna se nesahá, pod auta se neběhá... apod."
No ty brdo, to je zase jedna moudra!
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 13:03:06) Zas nemůžeš předjímat, že rodič, který dítě plácnul přes zadek, ho výhledově umlátí.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 13:06:13) To nepředjímám - ale zase když je schopen se od jistého věku dítěte ovládnout, tak proč to nejde dřív?
|
Šešule |
|
(17.1.2014 13:06:59) Od určitýho věku se s děckem domluvíš
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(17.1.2014 13:09:31) no s puberťákem někdy těžko, ale nakonec to nějak klapne a situace se zklidní
|
|
jentak | •
|
(17.1.2014 13:10:42) No právě - někdy bych dokonce řekla, že s pubošem je mnohem horší domluva než s batoletem.
|
|
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 13:15:17) U nás to bylo tak, že od určitého věku se uměly ovládat děti a nesnažily se mě vytočit - protože věděly z útlého dětství, že se bránit umím.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 13:17:17) citace:U nás to bylo tak, že od určitého věku se uměly ovládat děti a nesnažily se mě vytočit - protože věděly z útlého dětství, že se bránit umím.
No vidíš - a moje děti se snaží ovládat tak, aby mě nevytočili, protože vědí, že svýho pak stejně nedosáhnou, spíš naopak. Pokud mě budou prudit a vytáčet, nebude se mnou žádná rozumná řeč. Já je nemusím přesvědčovat, že mám větší sílu
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 13:27:36) Já bych je ani nepřesvědčila, že mám větší sílu - míněno fyzickou, ale mám takovou autoritu, že jsou ke mě velmi ohleduplní a něžní zhruba od těch 6 let, kdy dostali rozum a pochopili, že rozhoduji já a ne oni.
Neřezala jsem je nijak brutálně, to bych ani nedokázala, ale musela jsem se nějak prosadit, když jsem měla doma víc chlapců nezkrotných povah - dosáhla jsem toho, že jsem jen vešla do místnosti a přísně jsem se podívala, aby bylo rázem po mém.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 13:58:52) Ale jo - já taky mám autoritu a nechápu, čím jsem si ji zasloužila - na děti neřvu, nebiju je. Pokud cítím, že se mnou začnou cloumat emoce, otáčím se a odcházím a jen řeknu - takže teď se nad sebou prosím tě zamysli. Přijď, až si budeš chtít o tom promluvit. Ne že bych kolikrát nejraději neřvala, ale to je jen moje frustrace, ne jejich.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 14:12:38) To právě záleží na dětech - pro ty moje byly pojmy jako "zamysli se", "promluvit si" naprosto prázdné, vůbec by nechápaly, o co jde. Na to byly příliš impulzivní.
Otočit se a odejít by byl v mnoha situacích rozsudek smrti pro ně - ne všechny konflikty se odehrávají doma v obýváku.
|
jentak | •
|
(17.1.2014 14:22:15) Tak jistě, tady nelze popsat veškeré výchovné postupy, to byl jen příklad.
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 14:25:26) Souhlasím - právě proto není od věci někdy argumentům dodat na důrazu plácnutím, jakkoli je lepší se tomu vyhnout.
|
|
|
jentak | •
|
(17.1.2014 14:30:25) Tak jestli se domníváš, že mé dítě je v afektu, já řeknu - zamysli se - ono se okamžitě uklidní, sedne a začne přemýšlet, to opravdu ne Ale v afektu není celý den
|
Martina, 3 synové |
|
(17.1.2014 14:34:50) Moje děti se nedokázaly zamyslet ani v klidu - opět vztaženo na předškolní věk.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(17.1.2014 12:53:15) "děláš s komára velblouda - je rozdíl plácnout a seřezat prdel"
Rozdíl je v tom, že druhý případ fyzicky více bolí. Ale v principu rozdíl není.
Kde je ta hranice, kdy se spor mezi dvěma lidmi může řešit fyzicky a kdy už ne?
Rodič, který dítě lehounce plácne přes ruku, se sice nedopouští fyzického násilí, to si nemyslím ani já, ale může nastavit nezdravý vzor, že fyzické řešení problému je ok
|
|
|