| Hanka-1978 | 
 |
(14.4.2014 22:14:05)
Taky mám ten seriál moc ráda  Ta scénka, jak Jirka Oliva přinese soudružce učitelce vlastnoručně uhňácané barevné mejdlíčko mě vždycky dostane Obávám se, že takové Hajské pořád ještě existují...bohužel.
|
| Sara | •
|
(15.4.2014 7:23:29)
Moje dcera jednu takovou Hajskou má:-(( Od třetí snad budou mít někoho jiného..
|
| jentak | •
|
(15.4.2014 9:29:08)
Já jako holka si pamatuju první stupeň s těmi tzv. zkušenými učitelkami - všechno to byly dozorkyně - doslova. Pamatuju si v první třídě, jak jsme museli číst a počítat s rukama složenýma za zády - aby si náhodou někdo neukazoval ve slabikáři prstem a nepočítal na prstech. Ostatně celý hodiny jsme proseděli s rukama za zády pokud se zrovna nepsalo. Pamatuju si jen řev, neustálý třískání ukazovátka u tabuli, stále byly obsazený všechny kouty několika klečícími dětmi. Vše bylo na povel, na povel piš, na povel se dívej támhle, dívej se tady a drž pusu a krok. Nezakrytě jsem všechny učitelky z prvního stupně, který jsem měla, nenáviděla. Druhý stupeň byl oproti dnešku taky psycho, ale zase už tam byli i učitelé a tím, jak nás učilo víc učitelů, tak to bylo nějaký lepší - oproti prvnímu stupni o 1000% procent.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(15.4.2014 9:30:49)
To jsi chodila do školy za první republiky?
|
| jentak | •
|
(15.4.2014 9:37:04)
Ne, bohužel jsem chodila do nové a moderní sídlištní školy v letech 1973+. Samý Igor Hnízdo v sukních, jen na prvním stupni nebyly tělesné tresty, psalo se plnícím perem a měly jsme moderní lavice.
|
|
| Karel | •
|
(15.4.2014 11:45:48)
On byl komunista a komunista. My jsme měli na prvním stupni také docela milou paní učitelku a časem jsem si uvědomil, že určitá míra její zdrženlivosti v zásazích proti drobné šikaně u některých dětí dost kopírovala kádrový profil rodičů. A nešlo až tak o agresory, ale hlavně o oběti. Jako by si v duchu říkala, jen ať ti nandaj, synu zrádců...
A pak jsem v r. 1978 soutěžil se Seifertovou básničkou První dopis mamince. Vyhrál jsem školní kolo a postupoval druhý. Proč? Protože báseň nebyla vhodná. Proč? Protože podepsal Chartu 77, což jsme ale nikdo netušili a Seifert byl normálně v knihovnách...
|
|
| Kafe | 
|
(15.4.2014 15:24:22)
Učili mě komunisté i disidenti i bezpartajní a nic se z toho vyvozovat nedá. Nevypovídá to nic o jejich charakteru či schopnosti dobře učit.
|
|
|
|
|
| gloria | 
|
(15.4.2014 10:23:05)
Netřeba zacházet do první republiky. Obdobný režim panoval na pražské škole kam jsem chodila, do 1. třídy jsem nastoupila v r. 1978. Na první rozumné učitele jsme narazili až na druhém stupni, do té doby to byly hysterické jedubaby. V první a druhé třídě (stejná učitelka) nás zcela běžně bila ukazovátkem za každou hloupost. A nebyla to žádná stará ženská.
Naštěstí moje děti mají skvělé učitelky, pokud by měly narazit na takový exemplář jako já, dá se to dnes řešit nebo přejít jinam, tehdy se všichni rodiče báli pípnout
|
| Lída+2 | 
|
(15.4.2014 11:07:26)
gloria, manžel zase vyprávěl jak je ještě tahali za vlasy a házeli po nich klíče a že to bylo strašně bolestivý....,ale to má myslím zážitky druhý stupeň a střední.
|
|
| Yanull & 2 | 
|
(15.4.2014 12:53:26)
jj, bežná "výchovná" metóda našej triednej na 2. stupni bola "nastav ruku" a prásk pravítkom. Alebo spolužikovi "dole okuliare" a dostal facku ako delo. Státie v kúte bola bežná vec.
Moja učiteľka na klavíri ma zasa ťahala za vlasy, keď som sa pomýlila 
|
| Yanull & 2 |
|
(15.4.2014 12:58:48)
Ešte si školáci musia sami robiť 2cm okraje v zošitoch? Aj za to bola 5.
Ruky "za zády" si tiež pamätám 
Je vôbec možné takýmto spôsobom u deti vytvoriť pozitívny vzťah k vzdelávaniu? Veď ja vlastne nepoznám nikoho zo svojej generácie, kto by do školy chodil rád. A nedávno ma na internetovej diskusii zarazil názor učiteľky na ZŠ, že je to predsa normálne, že deti do školy nechodia rady, takže nejaká motivácia na 1. stupni je podľa nej celkom zbytočná.
|
| jentak | •
|
(15.4.2014 15:31:37)
Někde si prý okraje rýsovat musí - ve škole u syna ne, naštěstí. A ano, na druhém stupni se házely klíče, taky žádná sranda dostat pořádným svazkem klíčů do obličeje. Jedna učitelka dokonce s oblibou vytáhla k tabuli nejslabšího žáka a při každé chybě ho ukazovátkem řízla přes zadek. On byl tak vystresovaný, že nic správnýho z něj ani vypadnou nemohlo a když v obraně si dal ruku na zadek, tak měl modrou šlicnu přes ruku se slovy - patří ti to, příště tam ruku dávat nebudeš. Nikdo si nedovolil se ozvat, i když všichni věděli, co se děje a že je to špatně. Nebyla jsem tehdy jediná, kdo jí přál, když jí jeden žák nafackoval - dle našeho názoru jí to patřilo. Nic víc se dělat nedalo.
|
| Kafe |
|
(15.4.2014 15:38:02)
Na některých soudružkách a paní učitelkách bylo vidět, že svoji práci opravdu nemají rády a děti jim lezou krkem.
|
| Binturongg | 
|
(16.4.2014 13:30:33)
Strašidlo - omyl, Hajské většinou svou práci milují. Bohužel. Ukájejí své mindráky a bídný osobní život na šikaně dětí a zbožňují ten pocit moci.
Velmi často bývají dobré manipulátorky, takže s přehledem zvládají i rodiče a vedení školy.
Boj proti Hajským není snadný ani dnes.
|
|
|
|
| Delete | 
|
(15.4.2014 15:54:58)
Jannullo,
nevím, jestli jsem přímo tvoje generace, ale já chodila do školy ráda. Milovala jsem učení a neměla problém s většinou učitelek. Vlastně jen ta jedna hudebkářka na druhém stupni, jinak si je pamatuju jménem a vzpomínám na ně ráda.
Na prvním stupni jsme měli v první třídě jedno takovou...no normální, nic, co by stálo za zapamatování, alespoň tedy ke mně. Vlastně jo, nechala mě chodit po třídě a pomáhat spolužákům, kteří si nevěděli rady.
Druhá, zástup tady za tu, v druhé třídě, si mě oblíbila i jako vzpomínku na mládí, učila mého bráchu. A taky nevím o tom, že by byla nějak zlá, spíš naopak. Milá stará paní.
Od třetí pak byla učitelka, co ty třídu měla až do osmičky. Já ji měla jen do čtvrté, pak jsem přecházela do matematické, ale zase si pamatuju dobrou učitelku. Někdy si brala do třídy dceru a ta se třeba věnovala mně a dávala mi příklady navíc, teda jestli to byla dcera téhle a nebylo to už v první. Ale myslím, že ne. Každopádně to byla ona, kdo mě poslala na tu soutěž, ze které vzešel ten přechod do matematické třídy...
A já to i tam měla hrozně ráda, jen mě neměli rádi spolužáci, moc se vybočovala (vzhled a sociální neobratnost)  .
Jo a moji sourozenci, ti tedy o 10 a 14 let starší, chodili do takzvané experimentálky, na ségry třídě testovali osmiletou základku, jinak zkoušeli různé metody běžné dneska v alternativních školách...jednou brácha třeba zasuploval matikářku, když nepřišla do třídy, resp. přišla pozdě a on prý stál u tabule a třída poslouchala...zkoukla, co jim říká a pak ho to nechala dovykládat....i ségra, z nás asi největší sígr, vzpomíná na ZŠ ráda .
Jo a o okrajích jsem tu měla téma...moje dcery okraje rýsovat musí a to i přes to, že sama ředitelka tvrdí, že na to třeba v matice přeci stačí podložka. Jedna kvůli tomu měla zůstat po škole, protože si nenarýsovala okraje v době, kdy měla zlomenou ruku.
|
| Yanull & 2 |
|
(15.4.2014 21:32:28)
Delete, tak to je fajn, že aspoň niekto.
Dodatočne som si spomenula na spolužiaka, ktorý chcel byť od 1.triedy kozmonaut, bol premiant triedy, tak tipuje, že ten mal školu rád. Nemal ale kamarátov a mám pocit, že som ho ani nikdy nevidela hrať sa niekde na ihrisku. Celkom by ma zaujímalo, čo je s ním dnes, ale neviem si už ani spomenúť na jeho meno.
|
| Yanull & 2 |
|
(15.4.2014 21:47:16)
No ty brďo, to meno sa mi vybavilo, skúsila som ho nájsť na FB a podľa jednej fotky možno aj našla. Ak je to teda on, ubral sa tak nejak opačným smerom, ako mal v pláne, lebo je speleológ. A zdá sa, že z neho vyrástol celkom spoločenský típek a bavič 
|
| Delete |
|
(15.4.2014 22:01:40)
 , dobrá změna směru  .
Já jsem na prvním stupni kamarády měla, na druhém ne. Na prvním stupni jsem chtěla být učitelkou...a k tomu jsem přes různé okliky dospěla .
|
|
|
|
|
|
|
|
| Teríí+Kryštof 07+Emma 10 | 
|
(15.4.2014 10:34:03)
Já do 1. třídy nastoupila v roce 1992 a taky jsme museli sedět s rukama za zády.A naše třídní nebyla narozena za doby první republiky
|
|
| Lída+2 |
|
(15.4.2014 11:01:22)
Inka.zet, proč by musela, tohle se dělo v 80.tetech zcela běžně(co mám kamarády , vyprávíme si skoro to samé, s menšíma většími změnama)......znám něco podobného....a včetně toho, že se mi rozpadlo pero při pětiminutovce a dostala jsem ukazovátkem přes ruce a ještě 5 , protože jsem si obyčejku vzít nemohla...a na zbytek se mi vylil ingoust z těla toho pera a nebylo to čitelný....
)dodneška mám úplně traumatický zážitek, jak mi vypadl ten hrot ven....nerozumím tomu dodneška, jak to mohlo vypadnout....) dokonce při nákupu per pro syny jsem ta to stříbrné tahala, jestli to tam dost drží..... 
|
| jentak | •
|
(15.4.2014 11:54:12)
Ano - došel Ti inkoust, zlomila se tužka, nemáš vlastní náhradní? Máš smůlu, nedopracuješ test a máš za 5. Pokud to bylo v běžné hodině, kdy se zrovna test nepsal a učitel si toho všiml, taktéž máš za 5, protože přece nejsi připravená na hodinu, tak ti to patří. Soused Ti mohl půjčit, pokud nebyl příliš ustrašený - tajně pod lavicí. Dneska dítě řekne - dopsala mi propiska, nemám náhradní, půjčí mi někdo? A klidně z druhého konce třídy někdo půjčí. Tehdy - absolutně nemyslitelné tohle vyslovit.
|
| Lída+2 |
|
(15.4.2014 12:29:41)
jentak, při petiminutovce byli penály pod lavicíé, nebo na zemi, nemohla jsem si tam cokoliv vzít...5 bych měla za to, že jsem na něj položila ruku....
|
|
|
|
|
)tak by to zase bylo asi škoda.
, právě že v dosažitelném okolí bylo prakticky nemožné najít školu, která má menší počet dětí a příští rok to nebude jiné, takže jsem zajásala, když jsem se dozvěděla o téhle škole, atmosféra tam byla moc příjemná, paní ředitelka i učitelka taky a co bude později, to se uvidí, ta logo třída by měl být jen první stupeň, oni jí tam otevřeli teprve loni, takže letos tam budou druzí prvňáčci...jinak podobnou třídu by letos měla otevírat i další škola pro sluchově postižené děti v Holečkově ulici na Smíchově, kdyby se to třeba někomu hodilo, zatím prý snad neměli dostatek dětí...
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)