Re: My všichni školou povinní - jak by dopadl Jirka Oliva dnes?

Jannullo,

nevím, jestli jsem přímo tvoje generace, ale já chodila do školy ráda. Milovala jsem učení a neměla problém s většinou učitelek. Vlastně jen ta jedna hudebkářka na druhém stupni, jinak si je pamatuju jménem a vzpomínám na ně ráda.
Na prvním stupni jsme měli v první třídě jedno takovou...no normální, nic, co by stálo za zapamatování, alespoň tedy ke mně. Vlastně jo, nechala mě chodit po třídě a pomáhat spolužákům, kteří si nevěděli rady.
Druhá, zástup tady za tu, v druhé třídě, si mě oblíbila i jako vzpomínku na mládí, učila mého bráchu. A taky nevím o tom, že by byla nějak zlá, spíš naopak. Milá stará paní.
Od třetí pak byla učitelka, co ty třídu měla až do osmičky. Já ji měla jen do čtvrté, pak jsem přecházela do matematické, ale zase si pamatuju dobrou učitelku. Někdy si brala do třídy dceru a ta se třeba věnovala mně a dávala mi příklady navíc, teda jestli to byla dcera téhle a nebylo to už v první. Ale myslím, že ne. Každopádně to byla ona, kdo mě poslala na tu soutěž, ze které vzešel ten přechod do matematické třídy...
A já to i tam měla hrozně ráda, jen mě neměli rádi spolužáci, moc se vybočovala (vzhled a sociální neobratnost) .

Jo a moji sourozenci, ti tedy o 10 a 14 let starší, chodili do takzvané experimentálky, na ségry třídě testovali osmiletou základku, jinak zkoušeli různé metody běžné dneska v alternativních školách...jednou brácha třeba zasuploval matikářku, když nepřišla do třídy, resp. přišla pozdě a on prý stál u tabule a třída poslouchala...zkoukla, co jim říká a pak ho to nechala dovykládat....i ségra, z nás asi největší sígr, vzpomíná na ZŠ ráda .

Jo a o okrajích jsem tu měla téma...moje dcery okraje rýsovat musí a to i přes to, že sama ředitelka tvrdí, že na to třeba v matice přeci stačí podložka. Jedna kvůli tomu měla zůstat po škole, protože si nenarýsovala okraje v době, kdy měla zlomenou ruku.