Re: My všichni školou povinní - jak by dopadl Jirka Oliva dnes?

Trochu odbočím. Já jsem na to také znovu nedávno koukala a byla jsem z toho úplně dojatá. Všechno mi tam připomínalo dětství (1. tř. 83/84). Stejná tabule, stejné hračky, stejná kuchyňská linka doma u Olivů, jakou jsme měli i u nás. Já jsem byla naštěstí typická poslušná šprtka, takže učitelé mě milovali.
Ale je fakt, že problematické děti to v tè době měli dost těžké. My jsme měli třeba ve druhé třídě strašně problémového kluka (chodil s náma jen jeden rok, a přesto si stále pamatuju, jak se jmenoval). Nevím, co mu bylo, ale něco určitě: neseděl, běhal po třídě, když mu učitelka chtěla napsat do notýsku špatnou známku, chytil notýsek a zdrhal po třídě a ona - už starší paní - ho honila... Bylo to fakt o nervy pro všechny. Učitelka byla výborná (dost přísná, ale hodná a naučila...), ale s tímhle klukem si prostě nevěděla rady. Taky nás ve třídě bylo přes 30 a musela učit i ty ostatní, nebyli žádní asistenti. Takže kluk byl každý rok v jiné škole, aby si ho nějak mezi sebou rozdělili. Chudák.