| Slída | 
 |
(18.5.2015 15:36:17)
Dlouho váhám, jestli napsat, ale třeba mě někdo inspiruje jak vylézt z kruhu. Moje maminka je hodná ženská, všichni ji tak vidí, ale já si tak nějak nedokážu k ní srovnat vztah. Pořád mám pocit, že jsem zklamala, že nejsem dost dobrá, jako kdybych jí něco provedla. Ona mi nevěří, často mě sráží. Věty typu, to pro tebe není, k tomu ty nejsi, buď ráda za to co máš, ty můžeš být ráda... ale já nejsem ráda, chci víc a možná chci víc od ní, možná trochu citu nebo co já vím. Pořád se ptám, proč mě nemá ráda jako moje bratry? Proč jenom já jsem k ničemu? Pokud mi něco rozmlouvá, na just to udělám. Jako dítě jsem chtěla několikrát utéct, pamatuju si, že jsem to doma nenáviděla, byla jsem pořád v opozici, dobře mi bylo venku na vzduchu mezi dětmi. A i ted mám pocit, že mě to doma dusí, nebaví a zároveň se trápím, že neumím dětem vytvořit dostatečnou pohodu a zázemí... Plácám se v tom, třeba jen chci svoji neschopnost a nedostatečnost hodit na ní. V poslední době mi hodně pomáhala, ale musela jsem náš kontakt omezit, začala mě strašně lézt na nervy, pozoruji, že se cítím lépe. Ale stejně mě ten vztah trápí.
|
| holka anonymka | 
|
(18.5.2015 15:42:10)
mám to se svou mamkou stejně. Uvědomila jsem si, že je manipulátorka (nedělá to asi schválně). I ona se chce neustále zavděčit - mně, dětem. Ale pak jsem zase já ta nevděčnice. Nikdy mi nic nevěří. Musím se stále učit neohlížet se na její názor na mě.. (radila mi i psycholožka)
|
| Slída |
|
(18.5.2015 15:46:37)
moje máma není manipulátorka, je poměrně pasivní, ale když už se aktivně projeví směrem ke mně, tak jen negativně. Bud mě vyloženě shodí a nebo mi řekne něco kritického. Nechci, aby to vyznělo, že nesnesu kritiku, ale pořád přemýšlím, proč u nás v rodině jsem pořád jen ta špatná já. někdy mě chce povzbudit, tak mi řekne to neřeš, to neovlivníš, nech to být, ono se to nějak vyvrbí apod.
|
| Eržika. | 
|
(18.5.2015 16:02:16)
To neznamená, že není manipulátorka.
Psychoterapie, dobře vedené rodinné konstelace, práce s vnitřním dítětem... dle osobních preferencí, času a stavu financí.
|
| Rodinová | 
|
(18.5.2015 16:04:47)
Trochu OT asi, ale jak si tohle lidi resili v dobach bez psychoterapie, rodinnych konstelaci ... nechali si poradit od sousedu, od kneze, neresili to a nejak prezili ... zajimalo by me.
|
| Carollyn | 
|
(18.5.2015 16:10:54)
Asi podle naturelu každého... Někdo to hodil za hlavu, někdo se tím trápil celý život. V podstatě dneska je to stejné.
|
|
| radka | •
|
(19.5.2015 7:37:56)
takové dračky peří - to byla skupinová psychoterapie
|
| Hanina | •
|
(19.5.2015 21:18:41)
Nebo farář v kostele, to byl doslova psychoterapeut.
|
|
|
|
|
|
|
| Tante Bante | 
|
(18.5.2015 15:53:42)
Dobře to znám. Chodila jsem na individuální psychoterapii. Pomohlo to.
|
| Slída |
|
(18.5.2015 15:58:06)
toto řešení jsem také zvažovala, ale pokaždý když o tom mám mluvit, tak bulím. Bulím i když o tom píšu, pořád nad tím přemýšlím. ale nic jsem nevymyslela. Chvíli jsem zkoušela razit názor, je to jak to je, moje maminka udělala to nejlepší co mohla a uměla, ale nějak to nepomáhá. Ona mě opravdu vychovávala tak jak uměla nejlépe, třeba její máma moje babička, to byla tragédie sama. K té jsem našla cestu až jako dospělá. jako dítě jsem ji vnímala jako zlou ženskou.
|
| Ornelka | 
|
(18.5.2015 16:10:02)
A ona svoji maminku též vnímala jako zlou? Třeba se také snažila dělat všechno, aby se ji zavděčila a teď ten rodinný model přenáší na tebe. A přenáší to jen po té ženské línii, proto na své syny je jiná než na tebe.
Rada by asi byla na chvilku se od ní odpoutat a všechno si v klidu sama v sobě ujasnit. Bydlíte spolu v jednom domě? Jsi opravdu závislá na její pomoci? Nešlo by to na chvilku zařídit nějak jinak?
|
| Slída |
|
(18.5.2015 20:35:09)
ne nevnímala ji jako zlou a když jsem jí to řekla, tak byla dost překvapená. babička se přivdala do její rodiny, kde nejdříve vládla prababička a pak děda (otec matky). Ona musela držet pusu a krok. Nebyla doopravdy zlá, ale taková furt naštvaná, nikdy se neusmála, moc nemluvila, když mi dala třeba čokoládu, tak ji přede mně hodila a zabrbrala, tumáš. Když jsem se ptala, proč mě babička neměla ráda, tak mi máma řekla, že jsem byla jiná. Nevím ale jak, byla jsem živější a výřečnější dítě, které řeklo, co si myslelo. Na vsi, kde babička s dědou žili, je to tak, že děti se moc neřeší, dá se jim najíst a večer se spočítají. Ceněné jsou jen ty, co neodmlouvají a dělají co se jim řekne, ten zbytek je tolerován. Když jsem dospěla, tak jsem si vztah s babi urovnala. Navíc se mě to její chování nedotýkalo tolik, jako to mámino.
|
|
|
|
|
| Carollyn |
|
(18.5.2015 16:17:53)
Podobně to měla moje mamka se svojí matkou (babičkou). Babička byla také hodná ženská, pro rodinu by se v podstatě rozkrájela, ale vždycky upřednostňovala syna před dcerou. Byla to taková ta klasika, hodná, dobře se učící dcera a rozjívený, flákající se synek. Synovi prošlo všechno, dceři nic (nadsázka). Ani v dospělosti mamka neudělala nic pořádně, normálně, babička vždycky věděla, jak udělit ťafku, i když to maskovala dobrým úmyslem. No happy end to moc nemá, sblížily se v podstatě až na babiččině smrtelné posteli, kdy byla babička vděčná za návštěvu a pomoc. To i uznala některé svoje chybné kroky v minulosti.
Takže radu asi moc nemám, snad jenom si říkat, že tvoje mamka udělala, co mohla třeba to lépe neumí asi si ani neuvědomuje, že dělá nějaké rozdíly mezi tebou a bratry. jsi dospělá, tak žij svůj rodinný život a nedej tolik na maminku  .
|
|
| Abigail* | 
|
(18.5.2015 16:55:41)
Moje máma je taky shazovací, ale netýká se to jen mě, ale prostě všech blízkých. Příjemné to není vůbec, já s tím kolikrát bojuju, ale teď se nevídáme tak často, tak se s tím dá žít. Co mi vadí je, že to přenáší i na naše děti. Díky tomu, co jsem s ní zažila jsem na děti nenáročná a neřeším kraviny. Tedy ve slabých chvílích najíždím do zažitého modu, ale naštěstí si to uvědomuju.
|
|
| Kafe | 
|
(18.5.2015 16:58:56)
Jo matky. Já se s tou svojí téměř nestýkám, protože se akorát zhádáme. Ona je extrémistka - buď mě nekriticky obdivuje nebo sráží do nicoty. Kdybych třeba dala na její rady ohledně partnerů, tak jsem skončila s prvním, co projevil zájem (dle ní přeci na víc stejně nemám).
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(18.5.2015 17:12:16)
"Jako dítě jsem chtěla několikrát utéct, pamatuju si, že jsem to doma nenáviděla, byla jsem pořád v opozici, dobře mi bylo venku na vzduchu mezi dětmi."
Slído, a co tatínek?
Já se přiznám, že si to vůbec nedokážu představit, že rodiče takhle dusí své dítě 
Umíš si to nějak vysvětlit, proč vlastně tě maminka kritizovala? Co vlastně bylo špatně?
|
| Slída |
|
(18.5.2015 20:28:35)
tatínek byl a je strašnej cholerik a taková nevyzrálá osobnost. Když měl náladu, tak byla legrace, ale ta se mohla během vteřiny změnit v strašnej řev, případně pohlavek. Neuměl prohrátvat. Neměl trpělivost. U něj člověk nikdy nevěděl co bude v příští minutě. Dost často pracoval mimo domov. Ale pamtuju si, že jsem se na něj kolikrát těšila, protože když byl týden pryč, tak to o víkendu docela šlo. Jako dcera jsem s ním měla docela dobrý vztah, taky jsem ty jeho nálady snášela lépe než starší bratr, který je více introvert. Ale jak jsem rostla, tak hlavně v pubertě jsem to kolikrát nedávala. Dnes jakmile vycítím, že na něj jde rapl, tak mizím.
|
|
|
| withep | 
|
(18.5.2015 17:18:16)
Řekla bych, že se problematický vztah matka-dcera přenáší ve vaší rodině z generace na generaci. Ty máš dceru? Jak už tady padlo, hledej cesty, nějakou terapii... jak to zastavit. Rozumově si můžeš říkat (a je to tak dobře), že jako matka dělala, co mohla, ale je třeba, aby se k rozumu přidalo i srdce, a to je někdy těžká práce, to srdce přemluvit. Důležité je odpustit. To neznamená, že jí to přestaneš dávat za vinu, ale spíš že se nějakou vinou úplně přestaneš zabývat a užírat se tím. Dívej se dopředu, ne zpátky. Jestli máš chuť a sílu, zkus si s ní o tom promluvit nebo můžete terapii podstoupit spolu. Jestli ne, hledej podporu jinde, třeba v kruhu svých kamarádek 
|
|
| Tizi | 
|
(18.5.2015 23:07:22)
Taky jsem měla komplikovanější vztah s matkou, příliš mi nevěřila, že něčeho dosáhnu, více protěžovala sestru. A já nakonec zjistila, že to bylo dobře a že mi to vlastně v životě pomohlo. Protože, když jsem narazila na první neúspěch, nijak mě to nezdrtilo, máma přece žádné velké očekávání neměla  Šla jsem svou vlastní cestou, dělala jsem si věci po svém, realizovala jsem si sny postupně a nakonec se mi vyplnily.
Důležité je si uvědomit, že jakmile je člověk dospělý, bere svůj život sám do vlastních rukou. Nemá smysl lkát nad tím, že neměl ideální mámu, tátu, cokoliv, ono si každý může najít něco, co nebylo v jeho životě nikoliv vlastní vinou dokonalé. Moje máma si mě začala vážit, když jsem už o její uznání nestála. Nechci říct, že k ní nemám žádný vztah, mám ji ráda, je to stále máma, ale dávno jsem se naučila nepřikládat jejím názorům větší váhu. Pokud tedy máš děti, tak si na to dej pozor, to, co se pokazí v dětství, se sice v dospělosti dá trochu slepit, ale nikdy to už nebude bez kazů.
|
|
| Epepe | 
|
(19.5.2015 7:58:27)
To je na terapii.
|
|
| Kalali | 
|
(19.5.2015 9:09:02)
Slído a sobě matka věří? Možná do tebe jen promítá vlastní strach a komplexy, protože jsi holka. Vidím to dost často, že holkám se moc nedůvěřuje, rodiče se o ně bojí, víc je chrání a tím i víc sráží, odrazují od všeho. Moje mamka je založením pesimista a negativista, nikdy se sama do ničeho nepustila, nevěří si a mě od všeho odjakživa odrazuje, vypichuje jen ty negativa, sýčkuje, je to úplně v rozporu s mojí povahou, která je taková hrrr a ono to nějak dopadne. Měly jsme taky v tomto směru bouřlivý vztah, podle ní jsem si nedokázala vybrat ani správné oblečení, moje stravování komentovala, i když už jsem sama měla děti. Prostě vždy byla taková hyperprotektivní a s nejlepšími úmysly mi deptala sebevědomí pesimistickými předpověďmi. Teď s hrozně snaží, podporuje mě slovně, ale je vidět, že si stejně myslí, to dopadne blbě .
|
| Slída |
|
(19.5.2015 12:59:30)
asi máš pravdu, protože u mamky v rodině byl kluk vždy více ceněný a ona měla jen sestru. takže od toho se může odvíjet spousta věcí. Já navíc nebyla typická holčička, jak říkáš ty, do všeho po hlavě a ono to nějak dopadne. Sice jsem měla ráda sukýnky, ale jak vždycky vypadaly , to moji mámu málem trefil šlak. pro mě je důležitý znát nebo přijít na kloub věcem proč tak jsou, protože pak je mi líp a už nemám tendence to řešit dál nebo se tím trápit. Chápu, že se v tom nemůžu vrtat do nekonečna, ale z jistých důvodů je to pro mě teď důležité. Tak děkuji všem za názory.
|
| Winky | •
|
(20.5.2015 0:45:15)
"se v tom nemůžu vrtat do nekonečna" - tím jsi na to kápla. Přesně tak. Probrat si to v sobě, ujistit se, že minulost vyřešit nelze, že jsi dospělá a máš jen dvě možnosti - buď se tím dál a dál trápit, nebo udělat za tím c nejde změnit tlustou čáru a už se nenechat ovlivňovat tím co bylo, jednat sama za sebe.
Já to měla takhle komplikovaný s tátou, taky v tom smyslu, že mě nikdy nepochválil a tak, dobré věci byly samozřejmost, špatné se rozmazávaly, vyčítaly apod. Poté neuznával mou potřebu jednat samostatně, taky mi předhazoval svoje vize jak to nezvládnu. Mého přítele (nyní manžela) nemohl vystát, byl megakritický i k němu. Přišlo mi,že nikdy snad neměl radost. Jednou jedinkrát jsem se odhodlala jít ke kinezioložce (původně teda s trochu jinou potíží, ale skončila jsem u tohohle), a docela mi to pomohla rozebrat v tom smyslu, abych v sobě neživila to ublížené dítě, ale sama jednala tak, jaká mám očekávání. A ono to v podstatě zafungovalo, jen jsem se musela přestat bát. Dřív jsem se bála, co řekne táta (i máma) na to či ono moje rozhodnutí. Pak jsem přišla na to, že se jich nemusím ptát, ani jim to třeba sdělovat, pokkud zrovna nechci a jich se to bezprostředně netýká. Poprvé asi v 26 letech, jako vdaná, máma jednoho dítěte.
|
|
|
|
| Elwing |
|
(20.5.2015 12:49:05)
Prostě emocuc a ani si to neuvědomuje. Bude nutné asi kontakt opravdu minimalizovat
|
|
| Hana | •
|
(30.7.2015 22:45:57)
Příspěvek mi připomněl můj vztah s mojí matkou.Byla hodná,ale bohužel jsme si nerozumněly.Měla mne po čtyřicítce a generační rozdíl byl příliš velký.Její rady,názory a poučování jsem nesnášela.Velmi často jsem si říkala,že já taková nebudu.Nerozumněly jsme si v ničem.Dnes jsem v podobné situaci já.Mám dceru se kterou jsme měly hezký vztah.Dnes vím,že dokud mne potřebovala.Jsem ráda,že je samostatná a nepotřebuje mne.Snažím se žít naprosto samostatně.Je mi sedmdesát a mám spoustu zájmů,přátel i ve věku dcery se kterými si rozumím,ale vztahy v rodině mne trápí.Nevím jestli je to tím,že dcera je jedináček a nebo se vzory chování předávají.Možná je to obojím.Je mi líto,že v přítomnosti dcery cítím odtažitost a chladnost.Čtu různé články i knihy o vztazích v rodině,snažím se v hovorech držet zpátky a přesto z naší komunikace nemám dobrý pocit.Nezbývá než se s tím stavem smířit.Někdy cítím takovou negativitu,že si říkám,že je mi lépe,když se nepotkáváme. Diskuse s ní není možná. Radit tedy nemůžu,ale snad jen to,že vztah mamkas dcerou bývá složiý a radu by přivítalo více dcer i matek.Hana.
|
|
|
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)