:-) zaregistrovaná |
|
(20.11.2015 13:14:27) a proč by ses chtěla do druhého vciťovat? Kdo Ti to řekl, že jsi neempatická? V jakých situacích se to projevuje?
|
Danyse |
|
(20.11.2015 13:24:30) Nechci sem psát problém se synem, ale stalo se, že jsem mu asi dost nenaslouchala a proto bych se to chtěla naučit a tím prospět těm mladším a i jemu. A taky sobě, nejsem ten typ s kterým je lidem dobře a chtěj se mu svěřovat. Proto se ptám, jestli to jde a jak?
|
:-) zaregistrovaná |
|
(20.11.2015 13:30:44) Danyse, ale to nevyřešíš tady, to by chtělo si o tom popovídat s někým, kdo rozumí tomu, co se v člověku děje, a probrat to téma v dalších souvislostech
|
Danyse |
|
(20.11.2015 13:35:17) Registrovaná, jestli tomu dobře rozumím, radíš mi jít k psychologovi. Dobře, to bych mohla, přesto otázka je stále stejná, je možný nějak trénovat ( nebo jak to formulovat ) empatii? Jestli ano, jak?
|
Danyse |
|
(20.11.2015 13:36:33) Nebo je to jako s inteligencí, je daná.
|
|
Kafe |
|
(20.11.2015 14:03:25) Dá se to trénovat. Základem je naslouchat (nikoli jen slyšet) a pak si představit sebe ve stejné situaci. Musíš si na toho člověka ale udělat i čas.
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(20.11.2015 16:34:44) dá se trénovat. hlavně to spočívá v tom toho druhého opravdu poslouchat, vnímat.
|
|
|
|
kosatka2 |
|
(20.11.2015 13:46:16) Možná, kdybys tu věc se synem nějak převyprávěla, mudrovalo by se konkrétněji.
Já si třeba myslím, že empatická jsem a lidi se mi svěřují. Nehodnotit, nebagatelizovat, nešťourat, když o to ten druhej nestojí.
Třeba mám v něčem neempatickýho tátu. On to o sobě trochu ví, něco někdy řekne nevhodně. Normálně mu to řeknu (např. že se o zdravotních problémech u oběda bavit nechci) a on to respektuje a ani to chápat nemusí a já to po něm nevyžaduju. A je to OK pro oba.
Naopak moje máma je celkem empatická, ale často má potřebu mi ty emoce vyvracet. A to mě štve.
Taky občas svoje dítě nechápu, ale třeba když se klepe hrůzou ze zubaře, řeknu mu, že mi to nevadí, že tam budu s ním, a že se může bát klidně až do stropu a do nebe a on se tím uklidní. Jako že ho beru a že on ani jeho emoce nejsou problém. Takže u poslední návštěvy zubaře bylo nakonec veselo.
|
|
Ruth |
|
(20.11.2015 13:51:54) Danyse, anonymně snad můžeš aspoň naznačit, ale to je na tobě. Proč, stalo se něco? Když se ti to jeví, žes nenaslouchala? Jsou situace, kdy není možné něco dělat. Třeba když se 16i letý trápí kvůli nešťastné lásce. Když se osmiletý trápí kvůli šikaně ve škole, tam se dělat dá.
|
Danyse |
|
(20.11.2015 14:08:07) Ruth, nebudu to sem psát, to vyřeším jinde, ale jde mi o to, že bych nechtěla tuto chybu opakovat. Proto maminky, které jste empatické a děti se Vám skvěle svěřují se svými problémy, jak toho docílíte. A možná nejenom děti i ostatní lidé. Chtěla bych to umět, ale nevím jak.
|
Monty |
|
(20.11.2015 14:11:20) Danyse, tak ono je důležité s JAKÝMI problémy... a jak staré děti.
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.11.2015 14:13:06) Myslím, že to člověk buď v sobě má nebo nemá.
|
|
Ruth |
|
(20.11.2015 14:28:16) Danyse, to nemusí být spojené nádoby. Lidé se mi svěřují dost, nějak asi vycítí, že jsem Antidrbna, fakt jsem nikdy nic nedala do placu. To je ale jen "technická" podmínka, myslím, že dovedu vyslechnout. Povzbudit. Nabízím i pomoc, někdy, ale už opatrně, často to ani nechtějí slyšet. Děti se mi moc nesvěřovaly. Máme dobré vztahy, ale nesvěřování bylo. A než se toho někdo chytne, je to prosté. Neměly větší problémy.
|
Hr.ouda |
|
(20.11.2015 14:38:04) přesto snesu nějaké soukromnější hovory jen od lidí , kteří jsou mi sympatičtí
u lidí, se kterými bych se sama nevydala se družit, mi je to doslova proti srsti. Odvádím řeč a pozornost , někdy možná až neslušně, ale prostě jsem se kdysi rozhodla, že nejsem vrba . Když nechci někomu naslouchat, a není jiné obrany, tak začnu hodně kecat o nesmrtelnosti chrousta. Totéž dělám, když mi nekdo, od koho to nesnesu, začně klást otázky osobního charakteru a na subtilní signály, že mi to není pochuti, nereaguje - prostě v krajní sebeobraně spouštím slovní průjem
Já chápu dotaz zakladatelky jako dotaz na dvě úplné jiné věci - empatie doma - někdo dával radu nad zlato, kterou je těžké dodržet, ale pořád se snažím - naslouchat, nehodnotit, neposuzovat , nedávat nevyžádané rady - bože, jak je to težké pro matku se udržet, když jde o vlastní potomky
druhá část - lidi se mi nesvěřují - no tak to bych brala jako pozitivum, pokud jde o cizí lidi, a nesnažila bych se to nijak změnit.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.11.2015 14:41:43) Já taky nestojím o to, aby se mi lidi svěřovali. A ještě ke všemu jsem drbna, takže je pro mě pak utrpení si to nechat pro sebe.
|
Hr.ouda |
|
(20.11.2015 14:47:36) já mám jako největší utrpení, když se někdo pokouší mi sdělovat drby, hlavně nějaký věci, o kterých vím, že by ten třetí, co není přítomen, fakt nechtěl, aby se šířili, a úplně nejvíc šílím, když u toho někdo nasadí takovek ten kospirační tón a nebo když dělá takový ty narážky, náznaky, nedořečený vety - proti tomu je pro mne škrábání nehtama po plechovým parapetu hudba sfér
to je asi jeden z důvodů , proč nemám facebook , hi podezřívám, že to je jedna velká líheň drbů a klepů
|
|
|
|
|
Gréta |
|
(20.11.2015 14:32:16) Jo a ke svěřování ostatními lidmi - myslím, že je to zase chleba o dvou kůrkách. Když tě druzí zatěžují svými stesky, nemusí to být vůbec dobrá situace. Sama mám kamarádku, která na mě bude házet své problémy tři hodiny, chce vyslechnout, ale mně pak nezvedne telefon a kdybych něco potřebovala já, nedovolám se. Ani si to neuvědomuje. Takže si hlídám, kolik cizích věcí na sebe nechám dopadnout, protože prostěžovaných deset minut mi ubere sílu, dostávám se na své někdy i půl hodiny.
Taky jsem dřív záviděla těm, co se jim každý svěří. Pak jsem zjistila, že to nemusí být dar důvěry, ale ti, co se lehce svěřují, si jen uleví. Je to velmi lehké, ale poslouchat to je zase jen volba a investice mého času.
Nejlepší je vybudovat si tu schopnost s dětmi, tam je to neocenitelné.
|
Hr.ouda |
|
(20.11.2015 14:50:57) uvědomila jsem si postupně, že tak napůl nevědomky jsem asi zvolila, že budu raději, když budu ta, se kterou se lidi zasmějou, než ta, které se svěřujou ...možná se mi to i povedlo, protože jsem ke svému šoku zjistila, že si mnoho lidí, kteří mne zase tak zblízka neznají, myslí, že jsem společenská, veselá extrovertka
|
Kudla2 |
|
(20.11.2015 14:53:26) Ano, ambice, aby se mi lidi svěřovali, už dávno nemám.
Respektive snesu to od lidí, kteří jsou mi hodně blízcí, od cizích to do určité míry beru jako zajímavý zdroj informací, ale když to přesáhne určitou mez, tak mě to začne velmi otravovat.
|
|
|
|
radka | •
|
(20.11.2015 15:01:01) jsou děti, které se svěřují, a pak jsou děti, které se nesvěřují, nemají tu potřebu takže to není jen o tobě, ale i o synovi - okolnosti, dynamika vztahu, povahy, jestli si sedí nebo nesedí, jiné vnímání problémů atd. - to ale nemá s empatií až tak moc společného
|
|
libik |
|
(20.11.2015 15:11:33) Nevím, jestli jsem empatická, ale děti mi celoživotně říkají i to, co vědět nepotřebuji.
Měla-li bych dát recept, tak jsem středně liknavý rodič, co nevyvádí téměř nikdy. Není to vytrénovaností, ale mě ty děti fakt nerozčilujou.
|
Monty |
|
(20.11.2015 15:17:02) libiku, tak mne dítě občas rozčílí, ale takového výsledku jako ty jsem dosáhla spíš tím, že ho neberu jako podřízenou osobu, závislou na rodičovské svévoli.
|
|
7kraska | •
|
(21.11.2015 7:37:31) mne dite mi taky rika i to, co nepotrebuji vedet....prijde domu ze skoly a spusti....mam dokonaly obrazek napr o tom, co se deje ve skole, ostatni rodice se mne na to ptaji, protoze jim deti nic nerikaji
ovsem je to asi proto, ze pracuji z domova a jsem porad k dosažení a pak jdeme na krouzky atd.
|
7kraska | •
|
(21.11.2015 7:39:16) problemy cizich mne zajimaji spis jako indikace o dejich ve spolecnosti....aby za mnou nekdo chodil a sveroval se, o to fakt nestojim
|
|
Puma |
|
(21.11.2015 8:18:27) Máš dokonalý obrázek toho, co vidělo zrovna tvoje dítě a jak to zrovna tvoje dítě pojmulo.
|
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(20.11.2015 16:47:17) jsem dost empatická osoba, přesto se mi jedno moje dítě zásadně nesvěřuje. nesvěřuje se tedy v podstatě nikomu. dlouho jsem měla pocit, že jsem kvůli tomu špatná matka - ale tohle dítě má prostě takovou povahu. to jen, že být empatická neznamená automaticky, že se dítě svěřuje
|
|
MrakovaK |
|
(21.11.2015 7:24:56) já bych z toho nedělala takovou vědu. Vyslechni ho, zkus pochopit jeho problémy a proč to tak vidí a cítí, jeho pohled. Svůj názor si nech pro sebe, nesnaž se mu vnutit své myšlenky. Empatie se prý nacvičit dá. Já teda empatii nevidím jako negativní vlastnost, nemusí se při ní přeci plakat ani si brát ty problémy a starosti druhých domů.
|
|
|
1kulička |
|
(20.11.2015 21:50:51) jsem mepatická až moc, ono všeho je dobré tak akorát a chyby děláme každý..... Já to mám v hlavě od malička, pořád řeším, co by kdyby, přehrávám si v hlavě různé situace, vžívám se do různých rolí. Vždy mi záleželo na tom, co si o mne druzí myslí a co ode mne očekávají a snažila jsem se chovat podle jejich představ a mých odhadů, jak si to asi oni představují. Vycházela jsem při tom z vlastních pocitů, jak bych se v podobné situaci cítila, co by mi pomohlo, co by mi vadilo. je to ve velké míře vrozené nebo dáno povahou (jeddna dcera je taky taková), já se zase musím učit jak se nenechat "sežrat" a nastavovat lidem/sobě hranice...natrénovat se dá vše, to je právě na lidech dost zajímavý, ta schopnost se učit a přizpůsobit
|
|
Puma |
|
(21.11.2015 8:16:49) Nesvěřuju se lidem empatickým, svěřuju se tam, kde důvěřuju a je to bezpečné.
|
|
|
|
|