| Katka a 2 výrostci |
 |
(6.12.2015 12:50:14)
Udělala jsi vše správně. Babička se holt nechala unést vlastní důležitostí a pocitem, že nejste dost vděční. BTW moje máti mívá podobné záchvatečky, jinak je zlatá a kluky miluje. Nech to vyšumět.....
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(6.12.2015 12:50:41)
tohle vynucování vděčnosti nesnáším 
|
| Pam-pela | 
|
(6.12.2015 12:52:32)
Ráchel, pokud (zdarma) využívám něčí služby, holt k tomu musím i něco skousnout...nesnášet to můžu....je to taková daň za pomoc, kterou přijímám.
Není od věci se někdy kouknout na věc optikou druhého.
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(6.12.2015 12:54:46)
JJ, je to tak.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(6.12.2015 12:55:51)
Pam-pelo, ne, nemusím nic takového skousnout. V rodině se tohle prostě nedělá. Moji rodiče i manželovi byli vždy schopní nám pomáhat nezištně, bez vyčítání - a velice si jich za to vážím. A vděčná jsem a dávám to najevo.
Kouknout se na věci pohledem toho druhého neznamená snášet manipulativní hysterické výlevy. To bych tedy těch "služeb" raději přestala využívat.
|
| Pam-pela |
|
(6.12.2015 13:00:21)
Ráchel, však nemusíš, ale pak ty věci prostě nepřijímej...buď tak, nebo tak.
Nedá se přijmout a následně se rozčilovat nad formou, že to nebylo dané "správně" a co by měl druhý udělat, nebo neměl..
O to jde - co je objektivně správné nebo ne...o tom se tu nediskutuje.
Jde o to, že to je tak, jak je a já se snažila vysvětlit, proč to tak může být.
Jak to je doopravdy, nevím, můžu si to domýšlet.
Osobně bych babičku uklidnila nebo to nechala vyšumět...stálo by mi to za to.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(6.12.2015 13:04:00)
Myslím, že objektivně je špatně poskytovat někomu pomoc a pak ho tím citově vydírat.
byla jsem vychovaná k tomu, že pomoc poskytujeme druhým proto, že to je správné a proto, že dotyčného máme rádi. nikoliv proto, abychom my sami z toho "něco měli" - třeba vděk.
Navíc v popsaném případě měla Koulička naplnit jakési matčino očekávání, které bylo opravdu těžko odhadnutelné.
|
| Pam-pela |
|
(6.12.2015 13:07:03)
Ráchel, ano...proto jsem spala, že každý má právo na přešlap...pokud to byl.
A kouknout se na věc z pozice druhého a jeho vnímání taky není od věc.
Holt jsme každý jiný...a já si myslím, že dokonalý v každé situaci není nikdo - minimálně emoce pracují spolehlivě (a nemusí být pro druhého pochopitelné a logické).
|
|
| maceška | 
|
(6.12.2015 18:06:39)
Ráchel, myslím, že je to o tom, jak to má člověk nastavené u sebe. Pokud pomáhá (komukoliv) rád, tzn. jemu samotnému to dělá radost, nepotřebuje už žádné další ocenění. Ale pokud pomáhá prostě z lásky, chce ulevit druhému, podat mu pomocnou ruku, ale není to primárně jeho potřeba, potom potřebuje ty endorfiny vyrobit nějak jinak - porozuměním, opětováním aktu lásky, apod. Mluvíte tu o manipulaci, vydírání, atd., ale babička si na poslední chvíli zařídila svůj život tak, aby mohla hlídat nedoléčenou vnučku (sama jsem babičkou, hlídám často, ráda, ale můj život není pustý a prázdný, takže vycházím z toho, že si babička zřejmě musela něco odepřít), což mi připadá přinejmenším hezké. Na místě Kouličky (neznám ji ani maminku, jen vycházím z textu, který napsala) bych mamince zavolala a zkusila jí poskytnout nějaké porozumění - "vím, že tě to mrzí, že tys hlídala, když se to tátovi nehodilo, ale snažím se dopřát dceři co nejvíce času s tátou a prostě to takhle vyšlo, ani já sama jsem nevěděla, že se tento víkend takhle vyvine. Mikuláše dostane večer, těším se, jakou bude mít radost. Potom ti zavoláme, jo?"
|
| Pam-pela |
|
(6.12.2015 18:33:03)
maceško, ano, takhle bych to udělala i já...
Protože to za to stojí - myslím ne výhody, ale lidsky.
Jenže možná, že na to člověk přijde někdy až v okamžiku, kdy v těch "botkách" už chodí sám  a navíc mu už třeba jeho máma chybí.
Mám docela dost tak o 10 let mladších kamarádek a všimla jsem si, že rodiny a lidí v ní si začaly opravdově považovat, až když se dostaly do věku kolem 40tky, najednou viděly, že mít ty blízké s nabídnutou náručí a pomocí není samozřejmost.
(To není žádná výčitka k nikomu, ani hodnocení, jak to kdo má, nebo nemá, jen povšimnutí...a možná trošku postesknutí, že mi moje mamka moc chybí).
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(6.12.2015 18:36:37)
maceško, ale pokud jsem to správně pochopila, tak Koulička vděčnost mámě klidně projeví. Ale reakce babičky na prostý fakt, že dítě nedostalo nadílku "přesně daný večer", je naprosto nepřiměřená. Podle mne to je tak, jak tady psali jiní - že babička je vlastně naštvaná na něco jiného a po Kouličce se to takhle svezlo.
|
| Pam-pela |
|
(6.12.2015 18:55:42)
Ráchel, ty ses nikdy nedostala do takové vnitřní emoční pasti, naprosto neracionální, kdy ti najednou bylo něco líto nebo sis připadala ukřivděně?
Já myslím, že jsme jen lidi....všichni.
A pokud Koulička psala, že maminka je emotivně ode zdi ke zdi...tak to ona sama se sebou nemá jednoduché. přesto se asi snaží vyjít maximálně vstříc...a asi jí to někdy přemůže. je to vážně tak nepochopitelné?
Jo, stávat by se to nemělo, to je pravda - měli bychom být všichni vyrovnaní, empatičtí, vstřícní a chápaví, nezištní...to by se to žilo! 
Ono to chce určitou shovívavost na všech stranách - důležitý je vždycky úmysl.
|
| maceška |
|
(6.12.2015 20:10:04)
Asi tak - ideální lidé neexistujou, a ani to není možné. Chvála bohu!
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(6.12.2015 20:14:12)
maceško, ale tady nejde o dokonalost přece. ovšem Kouličky matka se jako dokonalá prezentuje - nikdy neuzná chybu atd. To je dost nesnesitelná vlastnost. Ale třeba to v Kouliččině případě není tak hrozné a jen si do toho promítám vlastní zkušenosti.
|
| maceška |
|
(6.12.2015 20:54:43)
No já Kouliččinu maminku neznám, a ani jsem to tak nepochopila. Asi si každý promítáme svoje zkušenosti, proto reagujeme každá jinak.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(6.12.2015 20:12:43)
"Ráchel, ty ses nikdy nedostala do takové vnitřní emoční pasti, naprosto neracionální, kdy ti najednou bylo něco líto nebo sis připadala ukřivděně?"
Pokud si připadám ukřivděně, tak se snažím si to zpracovat v sobě a ne to vylévat na ostatní. Když přece jen ulítnu, tak jsem to já, kdo se omluví.
Já samozřejmě netvrdím, že není zapotřebí určité shovívavosti a tolerance ve vztazích. Akorát, že z toho, co Koulička psala, mi to nepřipadá jako ojedinělý úlet. A že je maminka je emotivně ode zdi ke zdi? No a? Znamená to snad, že si to mají ostatní nechat líbit? To, že je někdo emočně nestabilní, nám může pomoci porozumět jeho chování, ale to ještě neznamená, že to musíme snášet a že si neurčíme nějaké hranice. Kde ta hranice toho, co chceme snášet, to je individuální.
Pro mne to, že někdo začne VYČÍTAT pomoc, je za hranicí slušnosti. Pomoc má být bezpodmínečná, jinak to není pomoc, ale mocenský nástroj.
|
| Pam-pela |
|
(6.12.2015 20:25:55)
Ráchel, jojo, má být...v ideálním případě.
Já se "nehádám", že nemá...realita je většinou docela někde jinde, než tam, kde to "má být".
Víš..mám výborný zkušenosti - jeden příběh je různými aktéry prezentován různě...každý prostě vnímá to svoje a neřekla bys, že posloucháš jednu a tu samou historku.
Kouliččina babička si určitě myslí, že je obětavá, snaživá, hodná, vstřícná, možná i nedoceněná...a třeba by řekla, že taky nečeká žádný vděk...že všechno dělá jen tak, ale že toho je na ní moc.
No, vztahy v rodině nejsou vždycky úplně idylické pro všechny.
Ideální ale fakt je, když se někdo dokáže omluvit, to může vyřešit všechna možná nedorozumění a křivdy.
Protože tady budou asi ukřivděné obě strany.
|
| Z+2 | 
|
(6.12.2015 20:45:32)
A co se stalo babičce, že by měla být ukřivděná? Mohla nehlídat. Postarat se o desetiletou nemocnou vnučku fakt není hrdinství, ale samozřejmost. Že jejího Mikuláše si prohlídne o pár hodin později vůbec ničemu neškodí. Že ji vadí, že si užívá s tatínkem normální není. Je to zlé a nepřející chování. Nic jiného. Že za to nadává matce, které jediné to možná i trochu vadit může je už naprostá bezohlednost a snaha co nejvíc rozbíjet vztahy kolem sebe. Omlouvat to, je pro mně nepochopitelné. Proč?
|
| Pam-pela |
|
(6.12.2015 22:04:32)
z+2, psala jsem - mně to za to prostě stojí, o tom to je.
Mám ráda písničku Mosty od Zicha...a tak nějak se tím v principu celý život řídím (stavím mosty a snažím se je nepálit).
Je mi skoro 50 a zatím dobrý...i když někdy zemětřesení taky je, ne že ne, ale ty mosty vydrží.
Je škoda to rozhádat tam, kde to docela dobře funguje a kde se ti lidi mají rádi, jen došlo k nedorozumění.
|
|
| Hanka 75 | 
|
(7.12.2015 14:11:21)
babička to určitě nevnímala tak, že mohla nehlídat
prostě chce pomáhat dceři a vnučce, pomáhala za to něco očekávala, radost vnučky nad Mikulášem. Možná si chtěla vylepšit špatný den tím, že uslyší o radosti vnučky nad nadílkou a uznání a radost dcery nad tím, jak se minulý týden postarala o vnučku a tento víkend jí připravila Mikuláše.
Možná místo toho slyšela, že vnučka si užívá báječného Mikuláše u tatínka a ten její pro vnučku a dceru není tak důležitý... (co "slyšela" může být to co dcera řekla, nebo to jak si to babička "vyložila=slyšela"..
babička nemusí primárně vyžadovat vděčnost, ale prostě něco přece jen čeká (je to tak nepochopitelné) určitě přestřelila, ale není mi její reakce nepochopitelná
myslím, že babička (jestli je ode zdi ke zdi), tak o své vlastnosti také ví, a je snadné vše napravit, usmířit se
asi babička musí fakt ubrat u sebe, aby pak nebyla zklamaná z věcí, kde by být neměla (nebo málo a reagovat normálně), asi je toho na ní moc, jenže nedokáže dceři a vnučce odepřít, protože si říká, jak by si to dcera zřídila, když vnučka je v rekonvalescenci a otec se o ni nedokáže postarat..taky těžké rozhodnutí pro babičku říct (sobě, dceři), já ti ji nepohlídám, protože vím, že by toho pak na mě bylo moc (bude vypadat trochu jako sobec, ne ?)
|
| Kudla2 | 
|
(7.12.2015 14:38:27)
"taky těžké rozhodnutí pro babičku říct (sobě, dceři), já ti ji nepohlídám, protože vím, že by toho pak na mě bylo moc (bude vypadat trochu jako sobec, ne ?)"
Určitě to musí být těžké, a nevím, jestli bych to sama dokázala, ale pokládám v dané situaci za ideální, pokud babička pomůže, když může, a když nemůže/nedává to, že to NA ROVINU ŘEKNE, a ta dcera to bude zcela samozřejmě respektovat. Předpokládám, že je to vztah mezi dvěma DOSPĚLÝMA lidma, kteří mají pusu a měli by si jednak dokázat říct, co chtějí/potřebujou, jednak být natolik zralí, že vědí, že když nejde o život, tak nemůžou chtít po tom druhém, aby jim řešil jejich problémy zcela bez ohledu sám na sebe a když ne, tak by ho označili za sobce.
Řeknu to hnusně, ale přece ta máma nemůže za to, že si dcera vzala debila, a není fér chtít po ní, aby na svých zádech nesla důsledky cizích selhání, jinak je sobec. Vidím to tak, že je fajn, když je schopná a ochotná zaskočit, a že to té dceři vytrhne pořádný trn ze zadku a měla by to mamince dát patřičně najevo, ale na jedné straně by to nemělo sklouznout k tomu, že to ta dcera bude považovat za automatické, že ta matka na písknutí se vším švihne a přiběhne hlídat, na druhé straně by ta matka, pokud nemůže nebo nechce, to měla říct na rovinu a neprovozovat tanečky ve stylu urážení se a podobně.
Vůbec urážení se by do repertoáru chování dospělého člověka snad ani patřit nemělo.
|
| Hanka 75 |
|
(7.12.2015 21:34:05)
to je všechno jasné, já jen mylím, že babička nevěděla, že toho na ní bude moc
osobně si myslím, že měla den "blbec" a chtěla si (babička) zlepšit náladu tím, že uslyší, jakou radost udělal její mikuláš a když slyšela, že místo toho je holčička u táty, za kterého předtím hlídala (a asi jí to něco stálo: vlastní program, riziko, že chytí nákazu-třeba má nějaké zdrav. potíže, kterými nechce dceři přidělávat starosti nebo jen něco méně závažného...) tak nevydržela s nervama a dceru nemístně (to je jasné, že to bylo naprosto nepřiměřené situaci a vůbec špatně) seřvala za to, že vnučka nedostala jejího mikuláše na mikuláše. Možná na straně babičky jsou ještě nějaké nezpracované křivdy od nemožného manžela i od dcery, která možná nedávala na její rady nebo něco jiného a díky tomu to protrhlo hráz. Tím nechci babičku omlouvat, samozřejmě, že dcera to udělala dobře, ale nemyslím, že by nutně babička musela být manipulativní atd., jak tu někdo psal.
Příště si třeba babička už řekne a odhadne svoje síly lépe.
Dobře, že mají toho dětu, který asi chápe obě a obě mírnil - jak psala autorka příspěvku. Asi je toho na všechny dost. Možná babička i žárlí, myslím, že tu koulička psala, že dcera si naprosto užívá pobyt u babičky od táty, kteá se jí naprosto věnuje a nic po ní nechce. Možná ta druhá babička co tak pomáhá i trochu žárlí event. zkusila být rozmazlovací jako ta druhá, připravila rozmazlovací nadílku a měla pocit, že ona zase "pohořela", protože ona je tam na hlídání a druhá babička a táta jsou tak vzácní, že mají vždycky přednost a vždycky "nasbírají" body. Ona také vnučka může v dětské upřímnosti říct něco, co zralý člověk dobře zvládne, ale babičku to třeba zasáhlo a holt to nezvládla.
Jo dospělí lidé si mají říct co a jak, ale dopředu neodhadnout na co ještě mám a na co už ne může být někdy těžké. Ale dcera chce prarodičům oplácet jejich pomoc, oni chtějí pomáhat, tak to je ještě to neideálnější, kdy je možné se domluvit. Horší by bylo kdyby babička pomocí fakt chtěla manipulovat. Znám taky takového člověka z příbuzenstva, je sladký, když něco potřebuje a když děláte to co on chce, a jedovatý a zlý, když ne :-( a protože on to takhle má (a to, že je zlý a jedovatý není jen úlet, to je prostě způsob jak dosáhnout svého :-(
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(6.12.2015 23:42:23)
Maceško,
tohle řešení se mi líbí.
A i to, co říká Ráchel - pomoc nikoho neoprávňuje k citovému vydírání, ale je dobrý si uvědomit, že ten druhej, co mi tahá trn z pr.., nevisí na hřebíčku, aby mi byl kdykoli k dispozici a zaslouží si určitý ohledy, takže se mi líbí, co navrhuješ - mamince zavolat a říct "mami, chápu, že Tě to mrzí, ale situace se vyvinula tak a tak, nechtěla jsem kvůli dceři dělat vlny, Tvou nadílku dostane večer a dáme vědět, jak se líbila".
Myslím, že normální průměrnej člověk chce prostě jen uznání, že když se snažil, tak to druhá strana ocení, a to by dcera mámě za popsaných okolností poskytnout mohla a měla. Pokud je maminka nějak přecitlivělá, tak holt bude dělat vlny ona, ale jak říkám, myslím, že u normálního člověka by mohlo stačit dát najevo to uznání a lítost, že to nevyšlo podle plánu, a nebude už vyžadovat, aby si dcera kvůli tomu sypala popel na hlavu, když za to nemůže (a doteď mi není jasný, co vlastně "provedla").
Poděkovat a vyjádřit uznání, je-li za co, mi nedělalo problém nikdy, ale s omluvou za něco, o čem si myslím, že jsem neudělala, případně za něco, o čem vůbec netuším, co bylo, by mi taky moc přes pysky nešla.
|
| Ruth | 
|
(7.12.2015 0:33:49)
Kudlo, nejde o to co "provedla".
Neprovedla nic.
Takže?
Když jsem to vše dočetla, vidím to tak, že všechny postavy dramatu mají napsané role, které jsou v něčem jakoby "posunuté". (Čo myslítě takým slovom?) No myslím tím to, že každý by měl trochu ubrat, a to v zájmu toho dítěte, které jediné nemá na výběr. K čemu čokomikuláši, když je doma zbytečné napětí? Tata by neměl zakladatelku prudit a už vůbec ne tahat na ospod či kam, má novou rodinu a energii by měl věnovat tomu, aby obě děti měly co nejpohodovější život. Babička by se měla sklidnit a přečíst si, co je to danajský dar. Dává, statky i čas, ale to ji neopravňuje k tomu, vyvádět kdy se jí zachce. A Kouličko, už se na tobě, prepáč, trochu dost ten stav podepsal. Nemusíš se nechat mávat, jsi už velká. Za dary hezky poděkuj, buď k rodičům laskavá a vděčná, ale zůstaň pevná v tom, nenechat se jen tak okřikovat. Nikým.
|
|
|
| Hanka 75 |
|
(7.12.2015 14:25:07)
no zrovna se "peru" s tím, že jsem hodně pomohla svému bráchovi a on mi za to později když jsem (v mnohem menší míře potřebovala pomoci já) řekl, že je blbost, aby se mi revanšoval, vůbec mou pomoc neopětoval. Navíc okolí to porozumění a uznání také nedává, matka mlčí, sestra také... takže to na mne působí, že jsou rádi, že bratr tu pomoc dostal a nevadí jim, jak se ke mne zachoval a chová nadále. Musím se s tím vypořádat, protože problém mám já :-( on je spokojený, má materiálně to, co jsem mu přenechala, asi se domnívá, že "chrání" svou rodinu, aby sestra po něm něco nechtěla a něco pro ni nedělal, že si vymezil hranice a já cítím jen bolest a nepochopení. Přitom moje počínání nebylo zištné (že bych si ho tím kupovala, vždycky jsem měla radost, že jsem mu mohla pomoci, dokud mě neodpálkoval, že on mě nepomůže a že se se mnou o tom nebude bavit). Takže on se nebaví, je spokojený a já si foukám rány a lituju, že jsem mu pomohla a co bylo moje jsem si nenechala a mohli to dostat moje děti nebo jsme za to mohli jet tam a tam :-(
|
| Hanka 75 |
|
(7.12.2015 14:32:07)
trochu jsem díky tvému příspěvku rozklíčovala, co mě tak bolí. Asi hlavně to nepochpení a neuznání. Kolikrát jsem se ptala, zda je chyba u mě, že jsem za tu pomoc něco očekávala, vědomě nic, ale strašně to zabolelo, že mám bráchu (u kterého si mohu být naprosto jistá, že on by pro mě to co já pro něj-a o co si i zčásti řekl neudělal, a když jsem to pro něj udělala já, tak ani potom není schopen vzájemné pomoci. Prostě si to rád (velice rád) vzal a pak si vymezil hranice, že on pomoc neposkytuje.
|
| Kudla2 |
|
(7.12.2015 14:40:36)
Hanko,
myslím, že by moje city k takovému bratrovi velmi ochladly - ne proto, že "z něho nic nebudu mít", ale proto, že na moji vstřícnost zareagoval chladem a kousnutím do ruky. 
|
| Hanka 75 |
|
(7.12.2015 15:02:04)
moje taky ochladly, vlastně jsem přišla o bratra v tom smyslu, že je to "bratr"=opora, vzájemná pomoc a porozumění :-(
jako bych ho neměla, je to už jen strejda pro děti
a ještě teď u toho trochu brečím. a kromě toho mě mrzí, že jsem tedy ty peníze mohla využít jinak :-( kdybych je dala na charitu, tak bych se cítila mnohem líp
je to absurdní, já mu pomohla a nemám z toho žádnou pozitivní emoci, jen hromadu negativních :-(, on to má naopak a je spokojený
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(6.12.2015 13:03:04)
...a pokud je někdo hysterický a manipulativní stále, pak je to možná k odsouzení a k řešení.
Jinak každý má právo na ujetí a přešlap...i ta babička, co je pořád nezištně k dispozici, jak jsem vyrozuměla.
Ale vůbec nekritizuju zakladatelku, věřím, že ji to rozhodilo. Šla bych na to ale smírnou cestou nebo krátkým neutrálním odmlčením.
|
|
|
|
|
|
Nejsi už malá,jsi dospělá žena s vlastním rozumeme.
...jak to může trvat dva roky? no tak, že může. si najdi poměrně nedávnou (é) diskusi o rozvodech, kolik roků to může trvat.
. Totéž platí i o samotném dospělém děcku u mě a nemá to nic společného s tím,co jsem od rodičů kdy dostala nebo nedostala.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)