| Majákova | 
 |
(13.5.2020 20:23:32)
Greto, tak ono je to učivo 9.třídy.
|
| Senedra | 
|
(13.5.2020 20:28:50)
Majáková, ale 2. SV se bere i v pátém ročníku.
Já jsem fakt nevěděla, jestli netlouct hlavou do zdi, když jsem se cvičně u sedmáků zeptala, co se slaví 28. října a věděla jsem, že jsem s nimi na prvním stupni o založení republiky mluvila každý rok, měli jsme projektové dny. Šli jsme celá škola položit věnec k památníku, děti u toho zpívaly...
Třeba mě takhle taky dostala dcera, když brala na 1. stupni různé stavební slohy, tak jsme si udělali rodinný výlet do Prahy, našli jsme kousek od Národního divadla rotundu, pak jsme šli do barokního kostela, obhlíželi jsme chrám Svatého Víta.. a ona pak ani netipla, v jakém období byl postavený Belveder.
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 20:32:24)
A to si někdo myslí, že si to budou tři roky pamatovat?  V dějepisu jako bych začínala vše úplně od nuly. Malinko si pamatují jen Karla IV. Dějepis je úzce, myšlenkově propojen s regionem, zeměpisem, bez znalosti časoprostoru si žáci cokoliv špatně pamatují, nebo vůbec. Potřebují dozrát myšlenkové operace a to vzájemné propojování, souvislosti.
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 20:41:52)
Greto, tak to se máš. Já mám doma iognorantku, která nechápe, co by ji mělo bavit na tom, co už bylo. To už přece nikoho nezajímá.
|
|
| TaJ | 
|
(13.5.2020 21:23:09)
Majákova - syna dějepis taky moc nezajímá a nebaví a to se učitel celkem snaží, když brali kelty, tak jim dokonce přes nějaké známé domluvil návštěvu přímo na nějakém nalezišti, kde probíhaly vykopávky...nebo je bere na vycházky po Praze na místa, kterých se týká to, co berou...sem tam ho něco zaujme, ale většinou moc ne...když jsme teď konečně ve vlastivědě dobrali první díl učebnice (končí to někde rozdělením na ČR a SR) a začali jsme dělat tu zeměpisnou část, tak úplně pookřál...daleko víc ho baví učit se o jednotlivých krajích ČR, krajská města, turistické zajímavosti...byl nadšený, že v učebnici je tolik obrázků míst, kde jsme s ním byli...spoustu měst si pamatuje, kde leží, hlavně podle toho, že ví, že tím směrem vede nějaká vlaková trať a vybaví si třeba i další města na té trase a dává si takhle do souvislostí různé věci... Ale ty dějiny mu prostě ničím blízké nejsou...já to teda měla ve škole taky tak, dějepis mě nebavil a zeměpis jo
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 21:31:12)
TaJ, tak to je zajímavé, když jsi vzpomněla tu vlastivědu. Dcera to měla naopak - nenáviděla učivo zeměpisné, kraje, průmysl. Ožila, až když začali dějepisné učivo. Říkala tehdy, že ji to baví, že jsou to takové příběhy. Teď v sedmičce ji ty příběhy o něčem, co bylo, o někom, kdo už dávno nežije, absolutně nezajímají. Přitom ji celou dobu učí stejný učitel - vlastivědu i dějepis.
|
| TaJ |
|
(13.5.2020 21:37:32)
Majákova, tak jeho ten průmysl taky moc nebaví, ale díky tomu, že s ním odmalička hodně jezdíme po Čechách, tak spoustu těch míst, o kterých se teď učí, zná ve skutečnosti, ví, jak to tam vypadá...a taky u něj to učení jde hodně přes ty jeho vlaky, takže i než začali brát ty kraje, tak věděl, kterým směrem přibližně je které město, nebo i řeka, protože jsme tamtudy jezdili třeba vlakem a pamatoval si zastávky po trase a tak...ty dějiny jsou pro něj právě něco, co bylo kdysi dávno a není mu to ničím blízké...
|
|
| Monika |
|
(13.5.2020 21:43:38)
Majáková, já mám pocit že ty "příběhy" jsou totiž spíš spojené se starší historií, kde se učí víc "povídání o tehdejším životě", kdežto v té novější se učí víc takových těch "výčtů" - samé letopočty, panovníci, války, politika (což právě většinou nutí k memorování, nemá to moc "logickou návaznost") - a ten život se už moc nestíhá ...
|
|
|
| Monika |
|
(13.5.2020 21:32:47)
TaJ, mě zase nikdy nebavil zeměpis, protože 1) jsme měli vždycky strašně nudné učitele a 2) se učilo moc takových těch "hospodářských" záležitostí, jako kde se co těží a vyrábí ... Cestování do zahraničí moc nepřicházelo v úvahu a o ČR jsme se snad ani z takového toho "turistického" hlediska nic neučili? Naši vlast jsem se naučila poměrně solidně znát hlavně díky cestování se sportem a celkem i s našima. Ale znám VŠ vzdělané osoby, které si pletou Prostějov s Přerovem, Hořovice s Hořicemi a Turnov s Trutnovem i ve 40 letech 
|
| TaJ |
|
(13.5.2020 21:40:36)
Moniko, teď jsi mi připomněla - "Trutnov není Turnov" - oblíbená hláška mého syna ze seriálu Comeback :-D, kde je Turnov, to taky ví, jeli tamtudy se skautem domů za toho strašného vichru a čekali tam x hodin, než něco pojede...Hořice a Hořovice taky rozliší, protože v Hořovicích byli na nějaké dopravní akci a v Hořicích byl na výletě se mnou a procházeli jsme tam "trubičkovou naučnou stezku" a dostal tam balíček trubiček, které miluje :-D
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(13.5.2020 21:27:38)
Majáková, já hlavně mám pocit, že naše dnes už starší generace, co ještě chodila do školy před rokem 1989, má takový ten základní přehled o průběhu 20. století hlavně díky věčnému opakování všeho, nejen v dějepise a taky díky nástěnkám, které se každý rok opakovaly a "vzdělávacím filmům", hlavně tedy o 2. světové válce ... Já takhle třeba asi už nezapomenu, kdy byla založena Pionýrská organizace SSM Kdo zná dějiny jenom z hodin školního dějepisu, tak si podle mého z 90% nezapamatuje skoro nic, jsou k tomu potřebné podle mého další asociace a okolnosti - literatura, filmy, vyprávění rodiny (u novodobé historie) atd.
|
| Federika | 
|
(13.5.2020 21:31:52)
Moniko,
to ale oni dneska přece mají taky, možná ještě daleko víc.
|
| Monika |
|
(13.5.2020 21:35:41)
Co mají, nástěnky? To jsem si tedy u našich dětí vůbec nevšimla, že by měly ve škole nástěnky s takovými událostmi, pořad to samé pravidelně každý rok. Mají občas nějakou výzdobu k významnému výročí (např. když bylo 30 let od listopadu 89). Možná ale jinde to bude jinak, nevím ...
|
| Federika |
|
(13.5.2020 21:38:05)
U nás mají milion nástěnek, neustále obnovujou, panely k jakýkoli události, děti si to dělají samy.
A když jsme byli na pár gymplech na DOD, tak tam měli k různým událostem, zrovna teda k 17. listopadu samostatný místnosti, výstavky a to obnovujou ke každý události.
|
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 21:42:21)
Moniko, já psala o nástěnkách před rokem 1989 Já měla funkci nástěnkáře. Zůstalo mi to dodnes  Miluju nástěnky a pořád je ve škole dělám, i interaktvní, úplně se v tom vyžívám. Děláme s žáky dějepisné, literární, vše. Ke Dni holocaustu jsme se úplně vyřádili, měli jsme tam i kusy ostnatého drátu, až jsem měla strach, aby se někdo nezranil
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 21:45:52)
Tak Lenin s melouny byl v čítance, stejně tak gruzínské rozinky...takové ptákoviny mi utkvěly v hlavě Továrny se zubatou střechou si taky pamatuji. Vystřihávat srp a kladivo byla fuška a na pěticípé hvězdy byla velká spotřeba špendlíků Lenin i Naděžda Krupská pak měli vypíchané oči.
|
| TaJ |
|
(13.5.2020 21:49:51)
Majákova, tak já si tyhle věci vůbec ze školy nepamatuju, už si nevybavím, jak vypadaly jednotlivé učebnice, nebo co v nich bylo za obrázky...jen si tak matně vybavuju, že jediné, co jsem z dějepisu poslouchala se zaujetím, bylo období příchodu Slovanů..., nebo celkově ty nejstarší dějiny, měla jsem ráda Řecké báje a pověsti apod...ale cokoli pozdějšího už mě vůbec nebavilo...na rozdíl třeba od map v zeměpise apod.
|
| Delete | 
|
(13.5.2020 22:15:09)
TaJ,
tak to já si učebnice ze svého dětství pamatuju hodně dobře. A některé i mám (ne svoje, sehnané až v dospělosti v různých antikvariátech nebo skladech škol).
|
| Federika |
|
(13.5.2020 22:17:41)
Já si taky pamatuju některý učebnice z dětství-ale jen ty, co mě bavily
Vždycky jsme je dostali v červnu a já si je hned přečetla, naučila, z toho,co mě bavilo, jsem už všechno znala předem. Co mě nebailo, to jsem nečetla, ani když jsem číst měla
|
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 22:18:53)
Delete, vždy, jak někde vidím starou učebnici, vždy se mi vybaví, že je to ta "moje". Kdybych ji neviděla, nikdy bych si už na ni nevzpomněla.
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 22:22:04)
Když se bávíme o tom dějepisu - zemepisu, čím to je, že to někoho baví, jiného ne? Já jsem vyrůstala v rodině, kde oba rodiče hodně četli. Táta vyloženě historickou literaturu. Odmala jsem s ním sledovala historické filmy. Moje dcera má úplně stejné prostředí, ale dějepis neeee, to ji absolutně nezajímá. Co tedy utváří zájem o něco?
|
| rišulka | 
|
(14.5.2020 0:26:27)
Majáková - "Co tedy utváří zájem o něco?" to by mě taky zajímalo!
Když vezmu tvůj příklad, u nás to bylo podobně, otec samouk, člověk s velkým přehledem, ke kterému dospěl víceméně sám, doma hora knih, hlavně historických (Loukotková áá, nebo o Komenském), mamka četla furt a cokoliv, já četla a všechno mi zůstalo v hlavě, internet je pro mě blaho, furt něco hledám, něco zaslechnu, zahlídnu, učím se s Ríšou a dohledávám si k tomu další "odnože" atd - nám v dějepise uč řekla, že Komenský "sepsal veškeré vědění tehdejší doby", tím si mě získal navždy :) (plus mé nyní dospělé spojení s Fulnekem ) - a když něco hledám a pak mě to odvádí dál a dál, tak nastupuje pocit až frustrace, že dneska je těch vědomostí tolik, že je nelze pojmout.
A proti tomu moje sestra nemá zájem o nic, chodí do práce, z práce, uvaří, podrbe se v zahrádce, nakupuje - a chodí do knihovny, ale jinak nic, žádný zájem, tehdy ani teď. A obě jsme vyšli ze stejného prostředí.
A totéž lez vztáhnout i na život celkově, na postoje - my jsme zažili revoluci, já byla vždycky problémová, rebel, chodila jsem tehdy na koleje za studentama, co s námi jezdili na výlety (ha! turistický oddíl) a díky nim a s nimi se účastnila celého dění, to je jen příklad, ale i v jiných obdobích jsem měla za to, že svůj život směřuju a ovlivňuju, kdežto ona má celou dobu přístup "co naděláš".
A stejně teď vidím na Riškovi, jak ho něco nebaví, dokud nechápe, jak to upotřebí a jak to s něčím souvisí. Proto si už dávno myslím, že ve škole by se nemělo učit po předmětech, ale více v souvislostech.
|
| TaJ |
|
(14.5.2020 2:02:32)
Rišulko, tak co utváří ten zájem, to je pro mě taky záhada...syn má svého životního koníčka - vlaky a dopravu...stačila jedna návštěva Smíchovského nádraží, kam jsme ho někdy ve 2 letech vzali prostě jen podívat na vlaky, stejně jako spousta jiných rodičů tam bere svoje kluky...a vláčkodráha pod stromeček a už to jelo.... My jsme se nikdy předtím o dopravu nijak nezajímali, než se narodil syn, tak jsme občas někam vlakem na výlet jeli, ale častěji spíš autem...teď naopak už několik let jezdíme hlavně vlakem . Ale od začátku jsme ho teda v tom maximálně podporovali, když jsme viděli, že ho to fakt zajímá a žije tím...takže prostě jezdíme snad na všechny dostupné akce po republice, pořizujeme knížky, hledáme spolu informace, dostal foťák, kameru, teď si sám dokoupil z kapesného ještě stativ...našli jsme i dopravně zaměřený kroužek, kde si konečně našel partu kamarádů, do té doby pro nás bylo scifi, že by se někde s někým skamarádil...no teď si díky vlakům kámoše hledá celkem snadno , prostě ho podporujeme jak můžeme...myslím, že i to ten zájem taky utváří...protože taky jsme to prostě mohli přejít, říct si jenom "hm, tak se mu líbí vlak, no..." a nechat to být...třeba by si k tomu cestu našel i tak...a třeba taky ne...myslím, že bez nějaké pomoci a podpory se ten zájem rozšiřuje o dost hůř... Já jsem třeba jako malá ráda a hezky kreslila, chtěla jsem chodit někam na výtvarku, ale nebyla jsem sama dost sociálně zdatná, abych si to nějak zařídila sama a naši se k tomu nějak neměli...dodnes mě to trochu mrzí...postupně ten zájem vyprchal a už jsem se k tomu nevrátila...možná i proto syna v tom jeho zájmu tolik podporujeme...vypadá to, že on u toho jednou skončí i profesně, ale hlavně, našel si díky tomu ty "svoje" lidi, se kterými si má co říct a i kdyby to měl být jen jeho koníček, tak pořád budu radši, když bude pobíhat s kámoši někde po perónech a natáčet vlaky po celé republice, než aby někde v parku na lavičce s kámoši kouřil, nebo se potloukal bůhví kde...
|
| rišulka |
|
(14.5.2020 12:24:10)
TaJ, chápu, že ty vlaky pro vás byly "cizí" a moc se mi líbí, jak vždycky o klukovi píšeš a jak se mu věnuješ, je to skvělé mít takový zájem a jestli mu přinesl i kamarády tak o to víc, taky ty vaše výlety, je fajn, že máte něco takhle svého, moc vám fandím.
A vlastně trochu i závidím. Riška nic takového nemá, proplul tím vesmírem, pak to byly cesty, hlavně značky. Asi od třetí třídy to všechno zmizelo a nic nenahradilo.
No díky škole doma teď začal na chatě fotit - úkol do přírodopisu - příroda kolem nás a furt ten hmyz. Ne že by to byly dobré fotky, ale zabaví ho to a jsou to docela zvláštní pohledy, třeba se tím směrem zaměří - nebo se najde něco časem no. Ale taky dlužno říct, že se mnohem více zapojuje do práce, na té chatě, sice ne úplně "klukovsky", bojí se ohně a strojů, nářadí, tak třeba nedělá se dřevem, ale snaží se a je to fajn.
|
| TaJ |
|
(14.5.2020 14:19:36)
Rišulko, podle mě je fajn každý ten zájem podporovat, i když nám třeba v tu chvíli nepřipadá úplně smysluplný...někdy z toho je pak hlubší zájem, někdy ne, ale je fajn toho zájmu využít...takže i v tom focení bych ho hodně podporovala... Náš syn třeba k té zálibě ve vlacích přivedl časem i nás, fakt mě ty akce a výlety baví, člověk se dozví spoustu věcí a ty staré mašiny mají svoje kouzlo...navíc, díky vlakům není ani teď problém ho dostat někam ven, na vzduch, na výlet...což bez vlaků už problém docela je...takže stačí cokoli spojit nějak s vlaky a jsme spokojení všichni
Náš začal fotit někdy okolo 6 let, tak potom dostal svůj vlastní foťák, vodotěsný a funguje pořád, jen repráček u videí už po těch 6 letech trochu chrastí...taky začal nejdřív fotit něco v přírodě, no a časem přešel na focení a natáčení vlaků a věcí kolem nich...loni dostal kameru, tak zase to trochu zdokonalil, teď ten stativ...
Jinak samozřejmě proběhly taky další krátkodobé zájmy - intenzívní období dinosaurů, vesmíru, letadel...všechno bylo fajn, že v té době nasával každou informaci o tom a hodně mu z toho zůstalo v povědomí...i když pokaždé se zase vrátil k těm svým vlakům...
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(14.5.2020 1:46:15)
Majákova - moje mamka taky má ráda historickou literaturu a historické filmy...naopak mě to nikdy nebavilo, i když jsem v tom byla odmalička... A náš syn třeba nečte vůbec, ačkoli my s manželem jsme docela čtenáři a knížky mu nabízíme odmalička...dokud se nenaučil sám číst, tak měl knížky rád a rád poslouchal čtení od nás...co čte sám, tak knížku vezme do ruky jen z donucení kvůli škole...zkoušeli jsme už snad všechno možné, ale čtenář z něj prostě nebude...
|
|
| byvala radka |
|
(14.5.2020 8:32:19)
taky jsem vyrůstala v "dějepisném" prostředí a taky mě nikdy nebavil
zeměpis ano a hlavně ČR, a přesně jak píše TaJ, věděla jsem hodně, protože jsme hodně cestovali po ČR
nebo mě bavila chemie, ale jen teoretická část, prakticky jsem se bála přiblížit k hořáku a zkumavce
|
|
| Stará husa |
|
(14.5.2020 8:52:11)
Já jsem se vždycky zajímala o minulost, už jako dítě předškolního věku mě bavila knížka Bylo nebylo, jsou to básničky o věcech z minulosti, co už dneska jsou jinak, má to krásné obrázky, já tím byla nadšená. Taky jsem hodně četla historické knížky, už někdy v 9 letech jsem četla Z Čech až na konec světa od Jiráska, to ve mně zanechalo hluboký dojem. Milovala jsem Jiráska (mám ho ráda dodnes), Sienkiewicze, Loukotkovou. To se pojilo i s láskou k četbě celkově, proto jsem milovala hodiny literatury, ať v češtině nebo v ruštině, většinu knih, o kterých jsme se učili, jsem už předtím četla a bavilo mě i učit se o spisovatelích, kdy kdo žil, co prožil, i teď mě to baví a jak narazím na nějakou takovou životopisnou knížku, tak ji hned hltám. Zeměpis mě bavil jen jako propojení s tím dějepisem. Co jsem nenáviděla byla matematiky, fyzika, chemie, deskriptiva, i když jsem to třeba i pochopila (maturovala jsem z matiky za 1), tak mě to prostě nebavilo a nezajímalo, stejně jako třeba biologie.
A naši třeba hodně četli, vlastně v každé volné chvíli, ale měli jiný vkus, maminka milovala americké autory jako Hemingway, Steinbeck, táta zas sci-fi, já ze začátku hltala všecko, anglické, francouzské, ruské klasiky, ty historické romány, ale klidně jsem zhltla i Mladou gardu nebo Sirénu, já ani nevěděla, že je to povinná četba. Dokonce jsem četla i Labyrint světa a ráj srdce, i když ta tehdejší čeština mi dala hodně zabrat. Přitom třeba moje babička byla vyslovený matematický talent a matika ji hodně bavila. Myslím si, že sklony k něčemu jsou prostě vrozené a pak stačí jen příležitost a už vzniká záliba. Jak to v sobě nemáš, tak můžeš mít příležitostí kolik chceš a nezaujme tě to.
|
|
|
| Delete |
|
(13.5.2020 22:28:23)
Majáková,
já jak kterou, třeba zeměpis, dějepi vůbec, dokonce mám dojem, že jestli jsme vůbec učebnici měli, tak jsme ji nepoužívali. Ale třeba pracovní sešity na matematiku z první třídy, slabikář, pracovní listy na prvouku, přírodovědu ze třetí si vybavím desky (a třeba tu bych strašně ráda sehnala), pak jsem si třeba vždycky pamatovala, jak vypadala fyzika, obzvlášť ta v šestce, ale matiku si nevybavím. Přírodopis pětku a šestku jsem si pamatovala, sedmičku a osmičku ne...chemii už taky ne.
Tak a jak tu o tom píšeme, neodolala jsem a zkusila najít aspoň ten přírodopis pro 7. roč. A on ho někdo prodává i s tou mou vytouženou přírodovědou. Takže si jdu asi udělat radost  .
|
|
|
|
|
|
|
|
| Alena |
|
(13.5.2020 21:49:39)
Souhlasim, nase deti toho o dvacatem stoleti vedi nasobne vic nez my v jejich letech. Ano mraky nastenek jsme meli a porad se neco pripominalo, ale bylo to zoufale ulpivani na nekolika tematech: osvobozeni, ruda armada, unor, velka rijnova. Nevim jestli to bylo uplne nosna vybava pro zivot.
|
| Rodinová | 
|
(13.5.2020 21:51:22)
Aleno, jak vidis, tak jsme se s touto vybavou nejak popasovali
Zejmena ta blizka historie se vzdycky vyklada desne subjektivne, je moc blizko na odstup, my jim zrejme delame totez, akorat to ted nevnimame.
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 21:55:48)
Tak především se vždy učil dějepis do období minimálně o dvě generace nazpět. Dnes se končí dějepis v devítce současností. jsem trochu na rozpacích, zda je to dějepis, nebo širší současnost.
|
| Federika |
|
(13.5.2020 21:59:34)
Syn dokonce snad klasickej dějepis ni nemá.Má takový divný předměty, kde se to tak nějak prolíná, nic moc nememorujou,ale píšou všelijaký "vědecký" práce, ankety s pamětníky, pojednání a srovnávání událostí, doby atd... Ty předměty se jmenujou třeba KEK nebo Humanities, já nikdy pořádně něvěděla,co tam probírají
|
|
| Stará husa |
|
(13.5.2020 22:08:05)
To máš pravdu, my jsme na zakladce skončili někdy po první světové válce a na gymplu jsme tu druhou světovou proletěli jen tak letem světem. Zato na VŠ jsme měli předmět Dějiny MDH a KSČ, to byla těžká nuda. A jinak do nás neustále tlačili ze všech stran SSSR, VŘSR, Vítězný Únor, to bylo šílené. Ale dějepis jako takový mě bavil moc, hlavně středověk. Dodnes je historie mým koníčkem. Zeměpis jsem ráda neměla a musím přiznat, že v něm mám dost mezery.
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 22:12:25)
Zeměpis na základce i na gymplu jsem ráda neměla kvůli slepým mapám. Dodnes nemám vůbec prostorovou představivost, nejsem schopná si zapamatovat cestu autem, i když tudy jezdím mnohokrát za rok. Dnes mě zeměpis baví, protože si to propojuji s dějinami, ale ta orientace je stále chabá. Nemám na to buňky, vím to o sobě.
|
| TaJ |
|
(14.5.2020 2:14:50)
Majákova, já si taky nepamatuju cesty autem, ale to asi i proto, že nejsem řidič a tudíž nikdy na tu cestu nedávám tolik pozor...a v mapách jsem se tady dřív moc nevyznala, nebo orientace v krajině - někde na výletě jsem se dvakrát otočila a už jsem pomalu nevěděla, odkud jsem přišla. Ale to se změnilo ve chvíli, kdy jsem asi před 3 lety začala se synem jezdit sama na pár dní někam pryč - vlakem, nebo autobusem, sama jsem si musela najít ubytování, spojení, cestu od vlaku k ubytování, umět se zorientovat na výletech, někde v přírodě apod...dokud jsme jezdili s manželem, který má výborný orientační smysl, tak jsem vždycky tak nějak podvědomě spoléhala na něj, že on to pohlídá...a až pak, když jsem na to byla sama, tak jsem začala to okolí víc sledovat, začala jsem si všímat různých orientačních bodů (zvláštní barák, strom, nebo prostě nějaké výraznější body po cestě) a najednou to jde . Podotýkám, že nepoužívám venku mapy v mobilu, ale máme radši papírovou mapu. A třeba před těmi 3 lety, když jsme začali takhle jezdit, tak jsem ani chytrý mobil ještě neměla...
|
|
| byvala radka |
|
(14.5.2020 8:36:58)
jé, tak to já slepé mapy mám ráda
docela se orientuju i v neznámém prostředí (když se předtím kouknu na mapu, ale papírovou nebo celkovou v počítači, ne detaily, prostě "ofotím prostor do hlavy")
|
|
| MaMar | 
|
(14.5.2020 12:58:58)
Slepé mapy jsem neměla ráda proto, že se známkovaly - stačilo se splést o nějaký puntík, nebo čáru a už horší známka. Přitom mapy jsem vždycky milovala a miluju, baví mě i hry ve stylu slepých map na internetu. A samozřejmě, člověk získá znalosti během života přirozeně, když cestuje, čte, skvělá je taky možnost "virtuálního cestování" třeba na Google Earth, to bavilo moje děti a baví to i žáčky ve škole při vlastivědě.
Myslím, že pro zeměpis i dějepis může škola hodně nadchnout, nebo je naopak znechutit, podle přístupu učitele a způsobu hodnocení.
|
|
|
|
|
| Alena |
|
(13.5.2020 21:56:46)
Samozrejme, ze clovek inklinuje k nejakemu vykladu spornych udalosti, ale jsem si naprosto jista, ze nejake "my jim zrejme delame totez, akorat to ted nevnimame." skutecne neprobiha. Srovnavat socialisticke vyucovani s dnesni dostupnosti informaci a svobodou slova je hodne mimo.
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 22:00:07)
Aleno, ale nikdo tady nesrovnává výuku dnes a v době socialismu. Zmínili jsme jen nástěnky, že jsou hodně působivé názorností na paměť, a je jedno, v jaké době.
|
| Alena |
|
(14.5.2020 15:39:30)
majakova "ale nikdo tady nesrovnává výuku dnes a v době socialismu. Zmínili jsme jen nástěnky, že jsou hodně působivé názorností na paměť, a je jedno, v jaké době."
divala ses po vlakne? reagovala jsem na toto:
"Zejmena ta blizka historie se vzdycky vyklada desne subjektivne, je moc blizko na odstup, my jim zrejme delame totez, akorat to ted nevnimame."
|
|
|
| Rodinová |
|
(13.5.2020 22:00:17)
O tom vubec nemluvim, i pri nejlepsi vuli vykladem historii zkreslujes, cim bliz je, tim vic. Tudiz my i nechtene delame totez, samozrejme, a doufam, na propagande jsme ubrali.
|
|
|
| TaJ |
|
(13.5.2020 21:57:34)
Rodinová, my dělali se synem nedávno do vlastivědy prezentaci na téma "Sametová revoluce"...a oba jsme u toho tedy dost trpěli , i když nakonec jsme to nějak dali dohromady a bylo to příznivě ohodnoceno, tak jsme to teda dělali oba s nechutí a daleko víc jsme si užili "Mírný podnebný pás" z přírodovědy a nebo i další vlastivědné téma "Technický pokrok a zajímavosti po r. 1989" - tam se tedy vyřádil hlavně syn, byl ve svém živlu - porovnání tehdejšího cestování vlakem a tehdejší MHD, s tou současnou, ho vyloženě bavilo :-D
|
| Rodinová |
|
(13.5.2020 22:12:00)
Taj, ale to presne se snazim rict, vykladat historii, kterou jse sama zazila jako "historii", je slozity
|
| TaJ |
|
(14.5.2020 1:43:02)
Rodinova, jo, tak je fakt, že když syn dělal referát z doby Rudolfa II., tak nás to bavilo trošičku víc...ale fakt jenom trošku, my ten dějepis nějak nemusíme oba celkově...
|
|
|
|
|
|
|
| Majákova |
|
(13.5.2020 21:33:56)
Moniko, s tím naprosto souhlasím. Velkou roli hraje vizuální paměť. Člověk před rokem 1989 chtě nechtě všude čuměl na nástěnky. Taky si dodnes pamatuji, že Lenin byl hodný člověk, protože rozdával dětem melouny
|
| Monika |
|
(13.5.2020 21:37:41)
Tak Lenina s melouny jsme asi neměli, to mi uniklo. S VŘSR mám nadosmrti spojenou Auroru, chrám Vasila Blaženého a potom (nevím proč) se vždycky kreslily továrny se zubatou střechou a komínem, na kterém byla pěticípá hvězda
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)