14.5.2020 8:52:11 Stará husa
Re: Memorovat nebo vyhledávat informace?
Já jsem se vždycky zajímala o minulost, už jako dítě předškolního věku mě bavila knížka Bylo nebylo, jsou to básničky o věcech z minulosti, co už dneska jsou jinak, má to krásné obrázky, já tím byla nadšená. Taky jsem hodně četla historické knížky, už někdy v 9 letech jsem četla Z Čech až na konec světa od Jiráska, to ve mně zanechalo hluboký dojem. Milovala jsem Jiráska (mám ho ráda dodnes), Sienkiewicze, Loukotkovou. To se pojilo i s láskou k četbě celkově, proto jsem milovala hodiny literatury, ať v češtině nebo v ruštině, většinu knih, o kterých jsme se učili, jsem už předtím četla a bavilo mě i učit se o spisovatelích, kdy kdo žil, co prožil, i teď mě to baví a jak narazím na nějakou takovou životopisnou knížku, tak ji hned hltám. Zeměpis mě bavil jen jako propojení s tím dějepisem. Co jsem nenáviděla byla matematiky, fyzika, chemie, deskriptiva, i když jsem to třeba i pochopila (maturovala jsem z matiky za 1), tak mě to prostě nebavilo a nezajímalo, stejně jako třeba biologie.
A naši třeba hodně četli, vlastně v každé volné chvíli, ale měli jiný vkus, maminka milovala americké autory jako Hemingway, Steinbeck, táta zas sci-fi, já ze začátku hltala všecko, anglické, francouzské, ruské klasiky, ty historické romány, ale klidně jsem zhltla i Mladou gardu nebo Sirénu, já ani nevěděla, že je to povinná četba. Dokonce jsem četla i Labyrint světa a ráj srdce, i když ta tehdejší čeština mi dala hodně zabrat. Přitom třeba moje babička byla vyslovený matematický talent a matika ji hodně bavila. Myslím si, že sklony k něčemu jsou prostě vrozené a pak stačí jen příležitost a už vzniká záliba. Jak to v sobě nemáš, tak můžeš mít příležitostí kolik chceš a nezaujme tě to.
Odpovědět