Martina, 3 synové |
|
(4.4.2023 18:52:16) Je krásně ukázáno, že ten režim drželi právě ti vychcánkové, vojebávačí, šmelináři, naivové.
Ostatní dělali, že nejsou.
Budovat se nedalo nic, leda tak chata nebo vilka, ale i přitom se muselo šmelit, uplácet, kšeftovat a melouchařit.
Budovat něco společného se nechtělo nikomu - a taky to tak vypadalo.
|
K_at |
|
(4.4.2023 19:41:50) Martino, jojo, zrovna jsem si vybavila historku mého otce, jak potřeboval odvézt palubky, nebo nějaké fošny, prkna na stavbu domku.... Celá ta anabáze je z dnešního pohledu neskutečná a vtipná. Ale mě by to asi zabilo. Celá organizace nákupu, převozu, sehnání auta atd. A něco podobného se tuším opakovalo asi s nákupem pračky. Všechno asi 40 let zpět. Možná trochu víc.
|
Senedra |
|
(4.4.2023 20:23:43) zrovna si jdu první díl pustit, jsem zvědavá....
Kawasakiho růže mě taky hodně dostaly.
|
|
|
Martina Bergerová |
|
(4.4.2023 21:04:35) "Je krásně ukázáno, že ten režim drželi právě ti vychcánkové, vojebávačí, šmelináři, naivové. Ostatní dělali, že nejsou. Budovat se nedalo nic, leda tak chata nebo vilka, ale i přitom se muselo šmelit, uplácet, kšeftovat a melouchařit."
ahá, to fakt platí takhle plošně, jo? Když si vezmu svou původní rodinu, tak třeba osmdesátky byly dobou, kdy byli fakt poměrně šťastní - potom už nikdy (není to tím, že si to pamatuju dětskou perspektivou, fakt byli docela spokojení a měli život ve svých rukou). A přitom nešmelili, neupláceli, nekšeftovali, nemelouchařili, režim šel zcela mimo ně....
|
Stará husa |
|
(4.4.2023 21:37:29) Ježiš, tak to bude asi tím, že jsi byla dítě. Já si pamatuju moc dobře, že vůbec nic nešlo získat bez úplatku, náš tatínek musel dát prodavači v Elektru pět stovek, aby mu jen řekl, kdy přivezou barevné televize, pak vystál celou noc frontu před prodejnou. Za všecko se platilo, bez obálky nebo aspoň flašky se nešlo k jakémukoliv doktorovi, všecko se zařizovalo přes známé, kdo neměl známou prodavačku, řezníka, zelináře, automechanika, instalatéra, opraváře televizorů neměl nic nebo musel tvrdě platit. A samozřejmě se platilo i sexem. Moc dobře si vzpomínám na známého vedoucího bytového odboru, co se o něm povídalo, kolik bral peněz na úplatcích, kolik ženských mu zaplatilo svým tělem. A kdo chtěl stavět rodinný dům, jen sehnat pozemek, tehdy do osobního užívání, všechen stavební materiál, řemeslníky, zedníky, všecko přes známé z a pomocí úplatků. Bony od vexláku, kdo měl strach tak od známých, co měli možnost získat západní měnu, aby si člověk mohl koupit v Tuzexu džíny nebo něco trochu zajímavějšího. Hnusná doba! Mimochodem, teď jsem zhlédla tu Volhu a přesně tak to bylo. Kolegyně byla u interrupční komise a zrovna na podobnou soudružku tam narazila. A to bylo až v 80. letech, teoreticky už to mělo být volnější. Vystihli to úplně přesně a mnohdy a mnohde to bylo ještě horší.
|
|
Martina, 3 synové |
|
(4.4.2023 21:43:17) ahá, to fakt platí takhle plošně, jo?
Vždyť jsem to tak napsala - ostatní dělali, že nejsou. Nedrželi režim, ale ani nedělali nic proti němu.
Ideologicky byl socialismus naprosto vyprázdněný.
Komu stačil stabilizační byt, dovolená v zotavovně ROH nebo někde pod stanem, seriál nebo estráda v TV, tak byl velmi šťastný. Život byl jednodušší než dnes.
|
Stará husa |
|
(4.4.2023 22:07:00) Řekla bych, že šťastní byli možná dělníci ve fabrikách, tehdy velmi protežovaní, případně ještě pracovníci v JZD, kteří si mohli chovat vlastní zvířata a pěstovat zeleninu a jiné plodiny na zahájení. Takoví jednodušší lidé, kterým nevadily zavřené hranice, ani ty politické zgryndy , co se linuly z televize, rádia a veškerého tisku, co nechtěli nic lepšího než tepláky a zástěru na oblečení, pivo a bůček k jídlu a pití, tvrdý sparty a když jim Máňa sehnala mrazák na přebytky, tak byli šťastní jak slunéčko sedmitečné.
|
K_at |
|
(4.4.2023 22:12:54) Huso, ono stačilo mít dost starostí v běžném životě.... mohlo tě trápit spousta každodenních problémů. Ale to šmarjá neznačí jednoduchost. I dnes máš mnoho lidí, kteří neřeší politiku a kdesi cosi - protože jejich denní starosti a problémy je vytěží na maximum. A pokud ještě k tomu jsou pokorní, 5ak jsou vděční 6a kus obyčejného klidu, když zrovna nastane. A takoví lidé byli vždycky. Upřímně mě tyhle paušalizace děsí.... Že lidi byli buď blbí, nebo vychcaní.
|
Martina, 3 synové |
|
(4.4.2023 22:24:56) Že lidi byli buď blbí, nebo vychcaní.
Ne. Oni to byli takoví Diogenové. Co bylo snadno dosažitelné, to měli. Byt, jídlo, práci, boty, zábavu.
Neřešili, že není k dostání moderní oblečení - anebo si ho ušili, upletli.
A stejně to měli se vším ostatním. Nebylo, tak nebylo, netrápili se tím. Reklamy nebyly, tak je ani nenapadlo bůhvípočem toužit.
|
K_at |
|
(5.4.2023 5:23:42) Martino, jo. Ale to považuji ve své podstatě za výhru. Toužit po cizině, když jsem rád, že koupím boty, abych měl v čem chodit, je dost frustrující.
|
|
|
|
Martina Bergerová |
|
(4.4.2023 22:17:09) "šťastní byli možná dělníci ve fabrikách.........nechtěli nic lepšího než tepláky a zástěru na oblečení, pivo a bůček k jídlu a pití, tvrdý sparty a když jim Máňa sehnala mrazák na přebytky, tak byli šťastní jak slunéčko sedmitečné."
Huso, promiň, ale kolik ty znáš dělníků z fabrik. Víš, že se jich bytostně štítíš Ne vážně, ke kolika dělníkům jsi v životě měla bližší vztah
|
|
Okolík |
|
(4.4.2023 22:25:55) Stará huso, to co píšeš mě dost děsí. Takové pohrdání A ten předchozí příspěvek - kde jsi to žila? Úplatky na každém kroku .... To je všechno dehonestující paušalizace na základě tvé osobní zkušenosti.
Moji rodiče než by upláceli, tak prostě ty věci, kvůli kterým píšeš, že tví rodiče každého upláceli, neměli.
|
Martina, 3 synové |
|
(4.4.2023 22:30:48) Moji rodiče než by upláceli, tak prostě ty věci, kvůli kterým píšeš, že tví rodiče každého upláceli, neměli.
To bylo na tom režimu to nejzrůdnější. Že stavěl taková dilemata - buď dám úplatek za získání docela běžné věci nebo se bez ní budu muset obejít.
|
Okolík |
|
(4.4.2023 22:32:07) No, je to tak, jak píšeš, Martino.
|
|
|
Stará husa |
|
(4.4.2023 23:00:58) Okolíku, žili jsme v normálnímvelkem městě, táta pracoval coby ekonom v továrně, maminka jako účetní v projektovém ústavu. Oba pocházeli z velmi chudých rodin, v restitucí nám nevrátili ani malinké políčko, protože jsme nikdy nic neměli. Naši si našetřili 28 000 na družstevní byt a museli podplatit papaláše v tátove podniku, abychom po 7 letech členství v družstvu ten být konečně dostali. Nemohli jsme si ho ale vybrat, byl nám prostě jeden priklepnut a ber nebo nech bejt. Vzhledem k tomu, že naši neměli žádné tzv. užitečné povolání, jehož výsledky nebo vliv by se dal za něco směnit, museli jsme za všecko dávat uplatky. Od té již zmíněné televize, po léky proti bolesti pro babičku, když umírala na rakovinu a křičela bolestí, po úplatky instalatérovi, aby vůbec přišel po třech týdnech, kdy se nám pokazil záchod, po úplatek paní prodavačce, aby mi schovala bavlněné kalhotky jako dárek k Vánocům, po uplatek v samoobsluze, aby nám prozradili, kdy přivezou kokos a oříšky aj. aj. Nepamatuju si všecko. Na něco jsme neměli, třeba na úplatek, abych se dostala na VŠ, která by mě bavila nebo abychom dostali devizový příslib. Tak jako my, žili v mojí bublině úplně všichni. Jako dítě do cca 13 let jsem to nevnimala, pak jsem si postupně začala všímat nebo mě naši s nějakou tou obálčičkou taky někam poslali a já se svijela ponížením. Jednou jsem měla odevzdat nějakému gynekologovi flašku francouzského koňaku za nějaké vyšetření, div jsem to flašku nerozbila, jak se mi třásly ruce hnusem. A to nemluvím o tom, jak jsem po VŠ začala pracovat v podniku, kde na vedoucích místech byli sotva vyučení soudruzi, kteří ale měli VUML a byli politický navýši, hloupí byli jak pučtok, ale měli ohromnou moc. Nezapomenu na soudružku Bendovou, která sprdla každého, kdo ji omylem řekl paní Bendová, pány už jsme přece zrušili. A takové Zvláštní oddělení, to byl pocuc. Fronty každý čtvrtek ráno na knihy, odpoledne na maso. Zavíralo se v 6, ale už o půl páté nebylo pečivo ani mléko a už se umývala podlaha, aby se dalo najevo, že už lidí do obchodu nemají lézt. Po městě jede náklaďák s pomeranči a za ním utíká hromada ženskejch s kabelama, aby věděly, do které Zeleniny jede a kam si tudíž můžou stoupnout do fronty. Fronta vedoucí z prvního patra až do přízemní a každá ženská v ní mohla dostat maximálně 2 balíčky tvrdých propustných buničitých vložek a jednu krabičku prášku na praní. Neříkejte mi, že vy, co jste v té době žíly, jste tohle nezažívaly!
|
Okolík |
|
(4.4.2023 23:13:09) Jo, fronty na všechno, ty mě taky štvaly. Ale ty úplatky - ne, to jsme prostě neprovozovali. Jak jsem psala, radši jsme to neměli. Na VŠ jsme se dostali bez úplatků i protekce, Filosofická fakulta nebyl náš zájem, to jsme měli kliku, že na ty "naše" VŠ nebyl takový nával. Moji rodiče byli učitelé, ze svých platů si ani na ten byt bohužel nenašetřili a ani jsme nic nerestituovali.
|
Stará husa |
|
(4.4.2023 23:27:29) No, já se taky dostala na SŠ i VŠ bez protekce a úplatků, ale VŠ nebyla ta, kterou bych chtěla studovat. Naši si našetřili horko těžko 28 000 na družstevní byt, ale na auto nebo nedej bože chatu či chalupu už jim nezbyl ani pětník. Táta pak ve 47 letech po dvou těžkých infarktech musel jít do invalidního důchodu a to jsme museli hodně šetřit. Přesto nemůžu říct, že bych jako dítě nebo mladá holka nějak strádala. Období, kdy jsem chodila na svůj milovaný gympl mezi lety 1974 až 1978 bylo nejšťastnějším obdobím mého života. Objektivně vzato to ale byla hnusná doba a čím jsem byla starší a zkušenější, tím víc jsem to viděla. Ta radost v 89. roce se nedá ani popsat! Jasně, že i naše současnost má své mouchy, ale tehdy a dnes, to je nebe a dudy.
|
|
|
K_at |
|
(5.4.2023 5:29:12) Na ty úplatky se musím zeptat našich. Obávám se, že dost let v rozpočtu naši rodiny na úplatek nezbývalo. Šetřilo se intenzivně. Zachraňovala to později zahrada. Ale ty jsi starší. Rodiče mladší, než tvoji.
|
Senedra |
|
(5.4.2023 5:59:46) Šetření a fronty si pamatuju... Úplatky nevím, peněz moc nebylo a otec na to neměl povahu. Spíš různé protislužbičky fungovaly. Ty mi opravíš auto, já ti ostříhám stromy a seženu postřiky na zahradu...
Sestra ( velmi schopná a inteligentní) se dostala na vysněnou SŠ, protože ředitel řekl, že když má vzít z protekce dítě politruka, tak chce i tuhle holku. Mě naši nechtěli pustit na gympl, protože se báli, že nebudu smět na VŠ ( polepený kádrový profil rodiny).
První díl mě zaujal, Melíškovou jsem v paruce nepoznala. Hádek hraje naprosto dokonale takového malého primitiva, který si jede po svém, různé fintičky, kšeftíčky...
|
|
|
Ruth |
|
(5.4.2023 6:13:20) Kolik z toho jsou reálné zážitky a kolik je vyčteno? Ženy s kabelama, utíkající za náklaďákem - to by mohl být Páral, ne?
|
Martina, 3 synové |
|
(5.4.2023 8:36:07) Já si pamatju, jak se lidé přicházející k frontě ptali, na co se stojí. A jak jednou prodavačka vylezla a volala na frontu: jděte domů, nic nepřivezli.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(5.4.2023 8:44:45) To jsi fakt viděla? Myslela jsem, že to je z filmu.
|
|
|
Stará husa |
|
(5.4.2023 10:39:05) Ruth, ty ženy s kabelama letící za náklaďákem s pomeranči jsem viděla na vlastní oči u nás v centru města.
|
|
|
Girili |
|
(5.4.2023 7:55:36) Naši úplatky nedávali. Max. máma někdy až PO u doktora nebo v nemocnici bonboniéru nebo kafe. Sama to dostávala od pacientů (po rehab. pobytu - nebyl to úplatek, ale děkovné, nebyla vlivná). Tátovi by ruka upadla, kdyby měl něco dát, tak moc by se styděl. Barák postavili, ale nic extra a žádné úlevy neměli. Ale v naší střediskové obci nešlo bydlet jinde než v baráku, žádný bytový fond tam nebyl, jen domková zástavba.
|
Koníček mořský |
|
(5.4.2023 8:24:28) My jsme byli úplně obyčejný lidi, babička dělala v kulturním domě, máma v muzeu a pak aranžérku, táta na dráze. Dostali jsme normálně byty v paneláku, my jeden velký dva plus jedna, babička taky dva plus jedna. Naši svépomocí stavěli barák, s pomocí kamarádů a výhodné půjčky pro mladé rodiny. Žádné úplatky si nepamatuju. V rámci možností všechno šlo, výběr zboží byl malý, ale za dva roky bylo postaveno. Jo, člověk si nemohl moc vybírat, spíš se různě shánělo, bralo se, co bylo. Ale o to větší radost byla, když něco bylo. Babička vlastně i načerno "podnikala" - šila lidem oblečení. Máma vypalovala "na kšeft" jeleny v říji a tak. Na gympl jsme se normálně dostali. Knížky, desky, hračky, oblečení se teda shánělo jak se dalo, ale vždycky něco bylo. Měla jsem dostupné rakouské rádio a televizi, písničky nahrávala na kazetu - ta se sháněla v tuzexu, na burze, v zahraničí... Jezdili jsme k moři do Bulharska, Rumunska, vlakem. Na zájezdy autobusem. Byla to doba omezená a komunisty nesnášíme celá rodina. Ale nějak obyčejně žít se v tom dalo. Sprostě jsme teda nemluvili, ani nikdo v mém okolí. Sprostá mluva mě vlastně děsila, zrovna tak nějaké to "rozdávání" na potkání. Ale to bylo spíš výchovou, i mé okolí bylo poměrně kultivované. Celé mládí jsem chodila po zábavách a diskotékách, byla jsem depešák a punkáč, chviličku i metalačka. Doba to byla hnusná a podivná, ale jsem ráda, že jsem jí zažila, zrovna za mlada. A že jsem za mlada zažila i to, že šla do pryč.
|
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(5.4.2023 8:17:05) huso, fascinuje mě, v jak jiné dimenzi jsi žila... doba, kterou popisuješ odpovídá době kdy zakládali rodinu mí rodiče... úplatky - u nás vyloženě sprosté slovo, táta dal úplatek jen jednou v životě a to až v době "nové", porevoluční, kdy potřeboval zajistit práci a byt pro sestřina manžela... jinak ani moji prarodiče by úplatek nedokázali dát - dědeček z přesvědčení, babička možná trochu z lakoty () přesto nemám pocit, že by jim v životě něco materiálního nějak chybělo... pravda o družstevním bytě si mohli nechat zdát, musel jim stačit nájemní byt státní... prarodiče i rodiče měli auto, o chatu nijak extra nestál nikdo z nich...
|
Liaa |
|
(5.4.2023 8:27:37) Mě fascinuje, že někoho fascinuje, že lidi jsou různí, žijí různě a na stejnou dobu mají jiné vzpomínky.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(5.4.2023 8:44:51) "lidi jsou různí, žijí různě a na stejnou dobu mají jiné vzpomínky"
tomu bych i rozuměla, ale ten popis od husy zněl, jako by bez úplatků nedostali ani noviny do schránky, tak mě to překvapilo, jak je zvláštní, že někde bez úplatků nebyly ani informace o tom, kdy dovezou oříšky (o možnosti je koupit ani nemluvě) vlastně si prostě neumím ani představit, jak tohle mohlo fungovat v reálu a jak je možné, že když to byla tak běžná věc, proč se husa svíjela odporem, když měla obálku předat - podle popisu dávali úplatek někomu nejméně 5x do týdne, to musí přece tak trochu zevšednět, ne?
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(5.4.2023 9:22:03) "uplácelo se ..samozřejmě...jako by dnes ne"
no asi jsem marná po předcích, ale i já dala úplatek jen jednou a to si o něj protistrana na férovku řekla vzhledem k tomu, že to byl instruktor v autoškole, neumím si představit, že bych odmítla jinak si vůbec neumím představit, že bych někomu dala úplatek... a když se ho někdo pokusil dát mě, málem jsem z toho měla mrtvici a cítila jsem se ponížená ještě hodně dlouho (vlastně i jen vzpomínka na to je mi vyloženě nepříjemná)
|
|
|
Půlka psa |
|
(5.4.2023 9:24:26) "uplácelo se ..samozřejmě...jako by dnes ne"
Za socialismu nemám tušení, to jsem byla malej capart, ale "dnes" po mě nikdo žádný úplatek nechtěl. Anebo jsem tak mimo, že jsem to nepochopila . Pravda, nepohybuju se ani ve vysoké politice a ani ve státních zakázkách, ale v běžném životě, o kterém je tu asi řeč, tak vůbec nic. Přijde mi, že lidé spolupracují dobrovolně.
|
Půlka psa |
|
(5.4.2023 9:39:36) Tak já samozřejmě myslela stavební a jiné úřady, zdravotnictví apod. Maloobchod mě ani nenapadl.
|
Půlka psa |
|
(5.4.2023 9:55:05) Však píšu osobní zkušenost. Obencně mluvit nemůžu a za vaši radnici už vůbec ne. Po mě osobně nikdo v životě úplatek nechtěl a už vůbec mi ho nikdo nenabízel, nic obecného z toho nevyplývá.
|
Martina, 3 synové |
|
(5.4.2023 10:12:58) Dala jsem úplatek 200 Kč, aby mi schovali lednici s mrazákem zn. MINSK.
Značně bizarní zážitek.
|
Půlka psa |
|
(5.4.2023 11:00:28) Bizardně zní už ta lednice MINSK . Úplatek, neúplatek.
|
Stáňa * |
|
(5.4.2023 11:05:17) My máme jednu vyrazenou ve sklepě, tchyne v ni mela zahradnicke potreby, ale půjde letos pryč.
Byla tchyne, napis MINSK je v azbuce. Složila tchyni možná 20 let.
|
|
|
|
Girili |
|
(5.4.2023 18:51:16) Půlko, dneska se totiž neříká o úplatky, ale o sponzorské dary... 😉
|
|
|
|
babi_ |
|
(5.4.2023 11:45:17) Půlko, tak na úrovni maloobchodu opravdu úplatky byly. Ale ne nutně. Kdo žádané zboží nepotřeboval/oželel/neměl na něj peníze, tak neuplácel.
|
Půlka psa |
|
(5.4.2023 11:50:32) Babi, to je mi jasný. Bylo to ve vlákně o tom, jak je to dnes. Dnes je představa úplatku v maloobchodě spíš vtipná. V minulosti je to jasná věc, ale o tom to nebylo.
|
babi_ |
|
(5.4.2023 11:54:24) Půlko, jo aha, čtu to rychle zpětně... jasně, dneska maloobchod ne. Spíš velko a opačně (podmáznout odběr).
|
|
|
|
|
|
|
Stáňa * |
|
(5.4.2023 10:07:56) Juillet, pravda je, že dojičky byly placené slušně. Sousedka byla 😀
U nás to bylo horší. Matka uklízečka, dcera kulaka, co nemohla jít ani na ucnak, a táta opravář zemědělských strojů. Nevím o tom, že by n3kdy dali někomu úplatek. Barevnou televizi jsme měli až v 89 na jaře, mrazák o pár let dřív. Na oboje stali frontu celou noc. Žili jsme hlavně že zahrady, domácích zvířat a malého pole. Nikdy jsme nebyli na dovolené, kupovaly se jen věci, co byly dostupné. Takže jsme nikdy neměli věci typu cečka, rubikova kostka...prostě žádné podpultove zboží. Mandarinky, banány, jen co bylo dostupné v místním obchodě.
|
|
|
Martina, 3 synové |
|
(5.4.2023 8:57:04) Tak zrovna noviny do schránky byly nedostupné, kromě Rudého Práva, to se naopak nosila do práce a do školy účtenka, že bereme.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(5.4.2023 9:04:09) Noviny nevím, ale s časopisy byl problém, měli jsme štěstí, že teta byla v trafice. Schovávala nám tvrdý Sparty a Čtyřlístek.
|
|
|
Koníček mořský |
|
(5.4.2023 9:08:33) Noviny do schránky jsme normálně dostávali, Mladou frontu. Odebírali jsme i Mladý svět, já Pes přítel člověka, máma Děti a my, táta Fotografii. Časopisy ve stánku se nějak zamlouvaly, některých byl jen omezený počet. (Třeba Čtyřlístek). Noviny do schránky bral kdekdo, sama jsem brigádně noviny roznášela. Je fakt, že některé věci se sháněly různě "ze známosti", "pod pultem" přes konexe, a systém různých protislužeb byl tím pádem hodně rozvinutý. To je všude, kde je omezený sortiment. Každý čtvrtek jsem třeba stála ve frontě na maso. Ale ve frontě jsem stála i v roce 1992, každé ráno na rohlíky a stejně se na mě často nedostalo. Úplatek jsem v životě nikomu nedala, ani naši, zboží jsme občas sehnali přes známé např. panenku černošku, plastové Indiány, banány a mandarinky, gramofonové desky... Občas se vyrazilo do Tuzexu nebo do Prahy na burzu někde na poli. Takový pocit radosti , když se něco sehnalo, postkomunistické generace už nezažily.
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(5.4.2023 9:28:53) Bony, mámy kolegyně manžel pracoval v zahraničí a část výplaty dostával v bonech, tak na větší věci třeba kolo od ní. Na drobnosti typu laky na nehty, rtěnky, čoklolády od veksláků před tuzexem.
|
|
|
Ruth |
|
(5.4.2023 9:41:02) Já se odstěhovala pradávno z města za manželem do malé vesnice, nikoho jsem neznala, sociální sítě představovala pošťačka, věděla všechny drby. Když jsem jí požádala o předplatné Mladého světa, užasla nad mou naivitou. "To nejde, zvyšovat počet odběru." Asi za 2 měsíce přichází a už z dálky volá: "Tak to máte zařízené, paní Kropáčková umřela a vy převezmete její předplatné."
|
|
|
Stará husa |
|
(5.4.2023 10:49:32) Martino, přesně tak. My jsme celý život usilovali o to, abychom mohli dostávat do schránky Mladý svět, nebo aspoň ho měli předplacený na stánku PNS, nemožné. Celý život jsme ho sháněli v šest ráno, hned po otevření stánku, jinak byl nedostupný. Každá blbost byla nedostupná nebo obtížně dostupná, takže lidí si poskytovali různé protislužby a frčel výměnný obchod, kdo neměl zdroje nebo schopnosti, holt zkoušel uplácet a nebo spoustu věcí a služeb prostě neměl.
|
breburda71 |
|
(5.4.2023 11:06:17) Ještě na podzim v roce 1990 jsem s pětiměsíční dcerou v náručí stála několikahodinovou frontu před místním textilem na koberec ( všichni z rodiny byli v práci), abychom měli na podlaze koberec a ne studené lino, kdyz začíná dítě lézt..Modlila jsem se celou dobu, aby na mě vyšel hnědý nebo aspoň béžový kovral,a ne fialový nebo modrÿ..
|
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(5.4.2023 9:00:37) Naši asi občas taky něco dali, ale ne zcela běžně.
|
|
Martina Bergerová |
|
(5.4.2023 9:53:55) "podle popisu dávali úplatek někomu nejméně 5x do týdne, to musí přece tak trochu zevšednět, ne? "
Rose, ty jsi fakt potvora
|
|
babi_ |
|
(5.4.2023 11:39:57) Rose, "proč se husa svíjela odporem, když měla obálku předat - podle popisu dávali úplatek někomu nejméně 5x do týdne, to musí přece tak trochu zevšednět, ne?"
to jsem tedy nepochopila tak, že úplatky byly častá věc u jedné rodiny. Několikrát u doktorů (u Husů ty tišící léky pro babičku, gynda), a pak několik drahých nedostatkových věcí jako byt, auto, devizový příslib, úzkoprofilová VŠ, kvalitní maso... Kdo bydlel a ostatní nechtěl (mohl oželet, stejně na to neměl peníze), tak se samozřejmě bez úplatků obešel, v nemoci měl tu péči, jaké se mu dostalo (obecně dle mého celkem dobré, ale některé léky fakt byly "podpultovka").
Ale celkově byly úplatky rozšířenější a v určitém ohledu i méně skrývané, než dnes. Dneska si doktor prostě nechá "na sebe" zaplatit registrační poplatek, a na pokladnu tě pak vyšetří, takže ten poplatek není úplatek. Protože úplatek je fuj. Tenkrát byl úplatek "přijatelnější", protože legálně si připlatit za lepší (dřívější) službu nešlo.
|
|
|
|
|