Náš pobyt v nemocnici v Krči

Když byly Štěpánovi 2 měsíce, byl na operaci pylorostenózy na dětské chirurgii v Krči. Protože operaci předcházely dost nejasnosti (naše dětská lékařka vadu vůbec nerozpoznala a úbytek na váze připisovala nedostatku mléka matky), leželi jsme ještě před tím na interním oddělení téže nemocnice, kam byl přijat s hraniční dehydratací. Dětské interně nelze kromě nějakých maličkostí (jako jedné neochotné sestry, která by nejraději, aby snad za ni všechno, včetně odběru krve, dělaly maminky) nelze vytknout nic. Ochotné sestřičky, hodní lékaři - výsledky všech možných vyšetření jsem se dozvídala ještě v noci před Štědrým dnem - byli jsme totiž přijati večer před tím. Jídla na Štědrý večer bylo tolik, že jsme ho ani s manželem nemohli sníst. Pokoj jsme měli sami pro sebe (zřejmě proto, že byly vánoce a Š. byl jediné miminko na oddělení). manžel tams námi mohl být až pozdě do večera a nebyl to žádný problém. 25.12. nás nejdříve málem propustili, ale naštěstí provedli ještě rentgen, který pylorostenózu potvrdil, a tak Š. putoval na JIP a potom na dětskou chirurgii, mě poslali domů a 27.12. ho operovali. Vše probíhalo dobře, a tak jsem za ním mohla asi za 3 dny jít. Setřičky na chirurgickém JIPu byly moc hodné, ale když nás přeložili na oddělení, už to tak růžové nebylo. Sloužící sestřičky přes Silvestra byly zřejmě otrávené, že musí sloužit, nechtěly k nám pustit manžela, že nejsou návštěvní dny - přitom nám paní doktorka řekla, že může chodit kdykoliv - protože chodí víceméně za mnou a ne za pacientem, kterému to bylo fuk - hlavně když jsem mu dala najíst a přebalila jsem ho. Po dlouhém běhání pro povolení od ošetřující lékařky "milostivě" sestřička "dovolila" 5 minut a skutečně po 5 minutách byl manžel z oddělení vykázán. Protože Š. zlobil s kojením (měl týdenní pauzu - byl na umělé výživě), bylo rozhodnuto o přikrmování. Jenže sloužící pan doktor "naordinoval" plný Sunar 2 měsíčnímu dítěti. Ani se nepodíval do chorobopisu, kolik mu je a co mu bylo. Musela jsem Š. před každým krmením a po krmení vážit. To by celkem nevadilo, na interně jsem to dělala taky a problémy nebyly. Ale na chirurgii měli jedinou váhu na dlouhé chodbě, kde byl hrozný průvan. A važte tam 2 měsíční nahaté miminko, které je po operaci. Na koupání jsme si museli přinést vlastní vaničku, protože tam k dispozici byla jen koupelna pro dospělé. Nesměli jsme mu namočit operované a zavázané místo a to jde skutečně ve velké vaně nebo pod sprchou dost těžko. Nu, byli jsme rádi, když jsme byli doma.
Po dvou měsících jsme se octli znovu na dětské interně s podezřením na zápal plic, který se, naštěstí, nepotvrdil. A opět bez problémů. Hodné sestřičky, vstřícní lékaři, kteří všechno ochotně vysvětlili.Myslím, že není problém tak úplně jen ve financích, když na dvou odděleních jedné nemocnice je patrný takový rozdíl.problém někdy tkví v lidském nebo v méně lidském přístupu k malým a velkým pacientům. I vybavení těchto dvou oddělení se dost lišilo.Na interně hezké prostředí s hernou pro děti, kterou jsme sice nyužili, ale prohlédli si ji, na chirurgii klasické "socialistické" oddělení, jak si je pamatuji z dětských let. Na Nový rok došly pleny a musela jsem si nechat poslat pro vlastní z domova. Nevím, co bychom dělali, kdybychom doma žádné v zásobě neměli.