Zdravotnictví je o lidech, ne o penězích

Máme také jednu zkušenost:
Máme dceru od úterního rána na JIPce. Byla plně kojená. Už v neděli večer začala ublinkávat, v noci 2x zvracela, ráno měla na plence růžový flek (krystalky z moči, známka dehydratace). Dopoledne zvracela znovu - žlutě (asi 45 min po kojení) a měla zvýšenou teplotu (37.2). Obvodní lékařka nás poslala hned do nemocnice. Tam ji byl kolem 14. hod. proveden ultrazvuk (sono) bříška a hlavy. Vše údajně v pořádku. Dcera dostala čaj a já měla za úkol chytat moč. To bylo vše, co udělali. Nadále jsem měla kojit. Asi 45 minut po kojení dítě opět obloukem zvracelo, hned jsem informovala sestru. Trvalo hodinu, než za námi "někdo" přišel. Na plence se objevovala hráškově zelená stolice se sraženinani. Už v pozdní pondělní večer jsem opět na plence objevila dva růžové fleky. Nikomu plenka nestála za pozornost. Byla jsem pověřena odchycením moče. Něco jsem chytla, ale prý špatně, neboť moč již nebyla sterilní (nikdo mě nepoučil, jak odebrat moč). Sestra mi řekla, že moč byla nepoužitelná a museli ji vylít. Měla jsem za úkol nadále kojit, dítě před a po kojení vážit. Nešlo to, neboť váha byla nestabilní. Dávala jsem dítěti velmi malé dávky mléka, nechala jsem jej pít tak 2-3 minuty. To udrželo. Večer, když se malá po celodenném bdění zklidnila a smutně ležela v postýlce, přišel do pokoje primář. Pohlédl na dítě ze vzdálenosti asi jednoho metru, řekl že holčička vypadá dobře, že je spokojená a výsledky moče jsou negativní. Ptala jsem se lékařky, co mám dělat dál, že dítě je plačivé, hladové a žíznivé. Zeptala jsem se, zda mohu miminko normálně nakojit. Řekla, ať to zkusím. Během kojení asi po 7 minutách mě dcera znovu obloukovitě pozvracela přímo proti prsu. Změřila jsem ji teplotu (to do té doby nikdo neučinil). Naměřila jsem jí přes 38. Doktorka ji nechala dát Paralen. O půlnoci dítě vyčerpáním usnulo na bříšku (s přístrojem Baby Sense). Konečně jsem usnula jsem též. Za hodinu mě sestra vzbudila, že mám dát dítě na záda. Namítala jsem, že dítě celý den nespalo, že je vysílené a že jsem ráda, že konečně spí. Z důvodu zvracení jsem měla obavy, aby v poloze na zádech nevdechlo zvratky. Také se domnívám, že mělo bolesti bříška, pro které na zádech spát nemohlo. Sestra byla nekompromisní. Holčička se samozřejmě vzbudila a asi dvě hodiny plakala. Žízní, hlady, bolestí a únavou. A horkem (na pokoji bylo 30 stupňů). Asi ve tři hodiny jsem ji přeměřila teplotu a měla přes 39 st. Řekla jsem to sestře, a ta chtěla dát další Paralen. Teprve na mou žádost zavolala doktorku. Byl jí dám Ipobrufen. Sestra se mne ptala, zda už byl dceři odebrán vzorek stolice. Odpověděla jsem, že na žádost sester od 5. hod. odpoledne skladuju použitou plenu, ale nikdo si pro ni nepřišel. Odběr stolice byl tedy proveden až v úterý časně ráno. Dostali jsme čaj, který jsem jí měla dávat. Ten sice udržela, ale nestačilo jí to. Až ráno dítěti odebraly krev. Kolem osmé hodiny naštěstí jiná lékařka rozhodla o převedení dítěte na JIP a napojení na kapačky. Od ní jsem se také dozvěděla, že moč, kterou jsem (údajně nesterilní) odebrala (a údajně byla vylita a podle primáře byla negativní) byla mírně pozitivní(?). Dcera už byla v tu dobu apatická a nekomunikatikativní. Ještě týž den odpoledne i po napojení na kapačku měla dcera horečku 39,5. Z krevního obrazu bylo zjištěno, že je chudokrevná. Dnes odpoledne (ve středu) zkoušeli dítě dokrmovat mým odstříkaným mlékem ředěným se sterilní vodou. Jednu dávku dcera snesla, druhou po 2,5 hodinách opět zvrátila. Během dne měla teplotu 37.6. Výsledky z kultivace budou prý zítra (ve čtvrtek) ráno. Zatím lékaři 4. den po prvním zvracení a 3.den po hospitalizaci nevědi, co dítěti je a jak jej léčit. Znovu opakuji, že krev a stolice ji byly odebrány až po 20 hodinách pobytu v nemocnici, na kapačky ji daly po 35 hodinách od prvního zvracení, kterým vše začalo. Po celou tu dobu bylo dítě hladové a žíznivé. Jeden lékař mi řekl, že dát ji na JIP o několik hodin později, mohlo to dopadnout tragicky. Primář mi na mou otázku, proč bylo dítě převedeno na JIPku až po 20 hodinách podrážděně odpověděl, že "nechápe, co tím sleduju a čeho chci docílit. Tvrdil, že to není jen tak dát dítě na JIP, že ji tam dali výsostně už v úterý ráno (?). Jiného lékaře jsem se zeptala, zda se z toho dítě dostane (jinými slovy zda to přežije) a on mi je řek: "Děláme, co můžeme" a jakoby utekl. A ještě poznámka, špinavé prádlo jsem na dětském oddělení musela "likvidovat" sama, o dítě se starat sama, když plakalo, sestry si nás nevšímaly. Zkrátka pobyt matky s dítětem = suplování práce zdravotních sester.