Moje hojné zkušenosti

Mám zkušenosti s 5 nemocnicemi. V každé se chovali jinak.
Když jsem byla poprvé v roce 1999 hospitalizovaná se starším synem (laryngitida) v nemocnici v Kyjově nevycházela jsem z údivu. Postel jsem měla úplně jinde než moje dítě. Dítě bylo na pokoji s jiným malým pacientem, tento pacient měl střevní chřipku. Chování sestřiček k ostatním pacientům bylo přezíravé. Prostě jim daly léky a dál se o ně nestaraly. Neměla jsem ani moc informací, co synovi je. Jakou má nemoc a jaká jsou rizika. Domů nás propustili relativně zdravé, ale bez léků. Ovšem tu střevní chřipku jsme si odvezli oba. Za tento pobyt jsem platila 200 Kč za den, jako příspěvek na stravu.
Když zde byl syn hospitalizován ještě v 5 letech, změnil se přístup sester i doktorů k lepšímu. Měli jsme mnohem více informací o jeho zdravotním stavu. Ale prostředí zůstalo stejné.
Další hospitalizace byla v roce 2000 v nemocnici v Opavě. Sanitka dojela do 5 minut. Dítě jsem měla na pokoji. Krásné útulné prostředí, spousta hraček. Na pokoji jsem byla sice ještě s jednou maminkou, ale její syn měl stejné onemocnění jako můj. Doktoři mě informovali, jaké léky dostává a co bude dál. Nezaplatila jsem ani korunu.
Nemocnice v Uherském Hradišti 2005 - syn měl zánět ledvin. Hezké prostředí. Tady jsem se synem neležela, ale každý den jsem za ním odpoledne dojížděla. Nebyl problém sehnat doktora, aby mě informoval, vše mi laicky vysvětlili. Starší děti měly na pokoji televizi, takže se nenudily. A syn vždycky říká, že až bude zase ležet v nemocnici, tak jedině tady. Nejvíc vzpomíná na sestřičky.
Nemocnice Mladá Boleslav 2007 - mladší syn (3 měsíce). Krásné prostředí, dvoulůžkové pokoje, spousta hraček, na pokoj chodí i sestřička, která se stará dětem o zábavu, je zde možnost půjčit si hry, nebo se starším dítětem zajít do herny. Doktoři chodí 3 x za den Vás informovat, co se bude dít, na jaké vyšetření půjdete, nebo se jen zeptat, jak se Vám vede. Sestřičky uměly pěkně zacházet s mým dítětem. Nebyl problém, když jsem si potřebovala odskočit, aby jej pohlídaly. Za tento pobyt jsem sice také platila 200 Kč za den, jako příspěvek na stravu, ale zde mi to nevadilo.
Následně nás převezli do nemocnice v Motole, neboť syn potřeboval magnetickou rezonanci a tento přístroj v MB nemají. Prostředím jsem byla šokována. Jako kojící matka jsem měla nárok na vlastní pokoj, takže to bylo celkem fajn, ale ostatní maminky spaly na zemi na rozkládací sedačce (3 na jednom pokoji). Lékaře jsem viděla pouze dopoledne na vizitě. Když jsem s ošetřující lékařkou potřebovala mluvit, trvalo mnohdy hodinu, než se podařilo sestřičkám ji najít. Nejvíc mě zaskočila naprostá neorganizovanost. Nikdo nebyl schopen vám říct, v kolik hodin půjdete na jaké vyšetření. Sestřičky byly ale perfektní. Moc hezky se o děti bez rodičů staraly a i rodičům uměly poradit. Jediné co mne uklidnilo, bylo to, že se nás ujala stará praktická lékařka. Pokud bych měla na kontroly chodit k té, která nás ošetřovala, žádala bych změnu lékaře. Možná byla chyba v tom, že byla mladá a nezkušená. Chyběl jí cit v jednání.
To jsou tak moje zkušenosti s nemocnicemi