Internetové diskuze a jejich etika

Grainne,
jistěže není ponižující účastnit se jako lékař takovýchto diskusí. Jsem tu a komunikuji. Případ, který tuto debatu rozvířil, se mne netýká. Mluvím obecně, bez rizika.. Ponižující je dočíst se o své osobě, že jste ohrozil/a něčí život. Pravděpodobně s tím dotyčný nesouhlasí. Nejspíš by to označil jako nepravdu. Rád by dal věcem kontext. Ale nemůže. Nemůže napsat: Paní XY, teplotu jste měla takovou, odběry takové, nález a monitor takový. Riziko jsme zhodnotili tak a tak a postupovali jsme, jak jsme postupovali... Ponižující jsou všechny irelevantní invektivy, na něž bylo z mé strany poukázáno dříve. Dotčený lékař pak vstupuje do diskuse s krajním rozhořčením, pocitem bezmoci a nespravedlnosti. Já se zapojuji do debaty, protože chci, mám tu potřebu, nikdo mne do debaty proti mé vůli nezatahuje. (A také požívám výhody anonymity, oproti nim.)
Věřte tomu, že lékaři i sestřičky tento prostor využívají. Čtou si Vaše diskuze, z kladných ohlasů mají radost, záporné nějakým způsobem vyhodnotí, ale obvykle do diskuzí nepřispívají. Ne však proto, že by to považovali za nedůstojné.
Což mě přivádí ke Kohnové..

Kohnová,
nikde v mých příspěvcích není psáno (a odmítám, že by to z nich vyplývalo), že je nedůstojné lékaře účastnit se dámské drbárny. Doufám, že můj postoj v této věci je dostatečně vysvětlen výše.
Dále trvám na tom, že vysvětlit zhruba princip a co a jak může ovlivnit interpretaci není totéž, jako umět "číst monitory". To podle mě vyžaduje zkušenost (tzn. může se to naučit /skoro/ každý, ale musí trénovat). Vždyť interpretace CTG bývá v soudních sporech předmětem znaleckých posudků...
S Vaší námitkou, že pokud argument nelze doložit, není to argument, mohu jen souhlasit. Problém je, že lékaři v daném případě argumenty sice mají, ale vzhledem k lékařskému tajemství je nemohou použít. Tím se toto fórum výrazně polarizuje ve prospěch stěžovatelů a pak, a to si dovolím s Vámi polemizovat, nejde o diskuzi, ale o monolog.
Také prohlašuji, že mně osobně vadí, když v těchto diskuzích kdokoliv kohokoliv nazývá blbcem. S mým mejestátem to nemá mnoho do činění. Jde jednoduše o respekt člověka k člověku.
Důvěra mezi lékařem a pacientem/klientem, chcete-li, je klíčová. I zde jde o respekt, i zde musí být oboustranný. Je velmi těžké přesvědčovat kohokoli o svém respektu (u rodičky navíc v relativně krátkém časovém úseku), když k vám přistupuje a priori s nedůvěrou (a když u toho třeba musíte navíc řešit otázku života či zdraví).