Trauma z Hořovic

Na začátku listopadu 2013 jsem v porodnici Hořovice porodila akutním císařským řezem syna, já i on jsme byli zcela zdraví. Kvůli nedostatku lůžek na oddělení šestinedělí jsem byla ihned po porodu umístěna na oddělení gynekologie, kam mají z hygienických důvodů miminka zakázaný vstup. Zároveň nebyl v personálu nikdo, kdo by mě dovezl na oddělení neonatologie, kam byl umístěn syn. Jedinou možností bylo, aby mě moji blízcí v rámci návštěv zavezli na toto oddělení na vozíku, ale to až po uplynutí 24 hodin, kdy mi dovolili vstát (později už bych se tam doplazila i sama, ale zakázali mi pohyb mezi odděleními – bohužel byla od sebe dost vzdálená, na jiném patře). Na oddělení šestinedělí/neonatologie jsem syna na vyžádání k sobě dostala, ale přikládat na kojení jsem mohla pouze na chodbě, kromě jedné výjimky se mi nedostalo žádné odborné pomoci ani zázemí. Na oddělení gynekologie jsem setrvala celých 48 hodin, než se uvolnilo místo na šestinedělí a konečně jsem byla umístěna na pokoj se synem. Žádná běžná praxe - přikládání každé 3 hodiny apod. - se nekonala, byli jsme po celou tu dobu dvou dnů separováni. Já i syn jsme pochopitelně utrpěli jak psychicky (to zejména), tak fyzicky oddálením nástupu laktace a začátku kojení. Navíc mě donutili kvůli tomuto zpoždění dávat synovi v začátku umělé mléko. Dodávám, že k situaci došlo z čistě finančních zájmů nemocnice, kdy ředitel zakázal vyhlašovat stop stav, takže se rodičky při plném stavu umisťují odděleně od novorozenců. Obzvláště neetické je to v případě porodu císařským řezem, kdy je znemožněn pohyb a tím pádem kvůli předpisům oddělení gynekologie i styk s dítětem.
Nemocnici Hořovice jsem si pro porod svého prvního dítěte vybrala na základě pozitivních referencí. O to větší bylo mé rozčarování a šok z toho, co jsem zde zažila. Považuji toto zacházení v 21. století za skandální a zcela v rozporu s tím, jak by měl porod a první dny matky a dítěte probíhat. Po neuspokojivě vyřízené stížnosti zvažuji i žalobu.