Re: Dilema

Milá Jano,
moje zkušenosti s tatínkem u porodu jsou rozporné. U prvního porodu manžel byl a bylo to skvělé.
Je ale pravda, že já jsem jeho přítomnost ocenila především těsně po porodu, kdy nám donesli dcerku a nechali nás v klidu vychutnávat naše štěstíčko. Bylo to opravdu krásné.
Při druhém porodu jsme počítali automaticky s tím, že manžel u porodu bude, ale náhoda tomu chtěla, že nebyl zrovna k zastižení a tak jsem rodila sama.
Nejprve to vypadalo, že půjde o velmi rychlý a pohodový porod, ale situace se zkomlikovala a já jsem si na sále skutečně "užila". V té chvíli jsem byla ráda, že tam muž není, protože si myslím, že by ho to dost vyděsilo a i mě by byla jeho přítomnost asi nepříjemná.

Přesto bych tatínka k porodu doporučila (vždycky může počkat chvíli na chodbě), ten krásný pocit po porodu ve společnosti vašeho miminka určitě stojí za to.
Pokud budete rodit sama, tak vás po porodu uklidí na dvě hodiny někam do kouta porodního sálu, mininko odnesou, a uvidíte je až vás převezou na oddělení šestinedělí. Nikdo si vás moc nevšimne, protože máte odpočívat. Jenže podle mých zkušeností, jste tak plná dojmů a štěstí,že o tom musíte s někým mluvit.A hlavně -chcete mít miminko u sebe, a to vám pravděpodobně nedají, pokud nebudete mít s sebou partnera!

Co se týká obav o estetiku porodu, tak to, myslím, není tak hrozné. Pokud jde vše normálně tak ta poslední fáze trvá krátce. Krve taky moc není, protože to hlavní krvácení nastává, když už je miminko venku. Jenže to už se bude tatínek nejspíš koukat na něj a půjde ho se sestřičkou zvážit atd.

Přeji vám hodně štěstí Jitka