Re: být či nebýt... u toho?

Taky si myslím, že by se nastávající tatínkové měli rozhodnout sami. Manžel zpočátku tvrdil, že k porodu nepůjde. Bylo to dost jednoznačné. Ve vhodné chvíli jsem mu naznačila, jak bezvadné by to pro mě bylo, kdyby svůj názor náhodou změnil. Ke konci těhotenství stále nevěděl. Bylo znát, že by chtěl, ale pravděpodobně si představoval hororovou situaci z některých filmů. Když jsme přijeli do porodnice a mému manželovi řekli, ať jde domů, že tam přespím a ráno porod vyvolají, jenom vyhrkl : "Ale já u toho chci být." Teprve v tuhle chvíli to věděl najisto. Ještě té noci jsme ho volali, u porodu byl a mě tím strašně pomohl. Byla jsem tak nějak jistější, statečnější ... A manžel je šťastný, že si nenechal ujít narození své dcery a dlouho, douho se pyšnil tím, že byl úplně první, kdo věděl, že je to holčička.
Lenka