Re: být či nebýt... u toho?

Pani Jana ma ve spouste veci pravdu. Nicmene zivot prinasi nejruznejsi situace a ackoliv jinak bych asi byla spise rada mela partnera pri porodu u sebe, dostala jsem se do presne opacne situace. Muj partner si preje byt u porodu, zatimco ja si to nepreju.
Zajimalo by mne teda, jak je to vlastne v takovych pripadech, kdy se partneri na takove veci nedohodnou (pokud partner pri porodu nechce byt, pak je to jasne .. nikdo jej nutit nemuze ..)
ale kdyz je to naopak ? Muze mu to vlastne nekdo zakazat ?
Ja osobne citim jeho pritomnost pri zrozeni toho drobecka jako nepatricnou a vlastne mimoradne obtezujici. (Asi bych na tomto miste mela poznamenat, ze budu svobodnou matkou - partner se mnou ani s ditetem zit nechce, nicmene tvrdi, ze se na nej tesi a obcas - tak jednou do mesice - mne prijde i navstivit, ale zivot s nami jako normalni rodinou chape jako omezeni sve svobody. Nechce "si komplikovat zivot zbytecnymi starostmi".) Mne se ale ted nikdo nepta, zda chci nebo nechci .. Nicmene predstava porodu v pritomnosti partnera je pro mne mmimoradne stresujici uz ted.
Citim, ze clovek, ktery bez mrknuti oka zradi vlastni dite, ktere ho potrebuje a jeste ma tu drzost tvrdit, ze si jej preje nema u tak choulostive situace jakou porod bezesporu je, co delat.

Porod preci neni skolni exkurze pro zvedavce ani pastva pro oci sadisty. Nicmene tak ci tak .. na druhou stranu porad je to otec (byt odmita byt otcem se vsim vsudy) a tedy ma pravo videt vlastni dite a tezko mu v tom muze nekdo branit.
Musim ho tedy pri tom porodu trpet nebo nemusim - jak je to ?
Mohl by mi poradit nekdo, kdo ma s timhle zkusenosti ?

Partnera znam temer 7 let a vim, ze sve rozhodnuti opustit vlastni rodinku ani byt pri porodu nezmeni.