Re: Dilema

Ahoj budoucí rodičové.
Přítomnost otce u porodu vřele doporučuji a to zejména v druhé fázi, kdy je vám partner velkým pomocníkem -může vás masážovat, nosit potřebné věci, být prostředníkem mezi vámi a zdravotnickým personálem a zároveň psychickou oporou. Pokud vás muž má rád, snáší s vámi dobré i zlé. Každopádně ho ale k přítomnosti u porodu nenuťte, někteří chlapi na to prostě nejsou. Celkově si ale myslím, že k porodu muž patří, protože narození dítěte je obrovský emocionální prožitek a myslím si, že u muže prohlubuje intenzívnější vztah jak k dítěti, tak i ke své partnerce.
Eva
Dovolte, abych se i já do diskuse připojil. Před narozením syna jsem byl spíše já zastáncem své přítomnosti u porodu, než manželka, která si ještě nebyla jista. V té době to byla víceméně výjimka. Předporodní fáze trvala více než 10 hodin a proto byla moje účast více než potřebná. Samozřejmě bez teoret. přípravy (Velká kniha o matce a dítěti) bych si tam netroufl. Jelikož jsem stál pořád u hlavy ženy, držel ji za ruku a povzbuzoval, mám z toho ty nejkrásnější vzpomínky. Naopak dnes mám ze své přítomnosti u porodu, ke které se chystám, trochu obavy, právě pro pocit, že se přítomnost otce stává módní záležitostí, o čemž mne přesvědčila právě účast na předporodním kurzu. Milující se partneři nesmí těmto pocitům podlehnout a odměnou jim budou nádherné společně strávené první chvíle života jejich dítěte.
Roman,otec