Karolko,

jaks psala ...jestli to má cenu a nemám si někoho hledat, než to zase udělá on... tak to se mi v hlavě taky občas přežene

Včera jsem měla krizi. Muž má tehle týden odpolední. Takže je dopoledne do 13.30h doma a já jsem v práci od rána do odpoledne. Moc se nevidíme. Včera jsem prostě měla blbej pocit, že za ní dopoledne jel. Drobnůstky jako že nebyl doma na netu, nebo, že skoro nic nesnědl, že když mi volal slyšela jsem jakoby šum, když jede v autě. Den před tím koupil na auto zimní gumy, tak si říkám, tak je jel projet... V 18h mají v práci přestávku, tak mi volal. Měla jsem přiškrcený hlas, poznal, že nejsem ok, říkala jsem, že je mi blbě, chtěl abych šla k dr. to jsem odpověděla, že by mi nepomohlo. Ptal se zda je to kvůli němu. Nechtěla jsem o tom mluvit po telefonu. naléhal, řekla jsem, že jo a že si myslím, že za ní byl. Řekl mi, že ne, že se můžu zeptat souseda. To bych neudělala. Tak já povídám ale píšeš si s ní. Tak mi řekl, že ne. Začala jsem brečet, řekl mi ať nebrečím, nebo že bude taky - přišlo mi že je mu to líto. Tak jsem se mu omluvila a řekla, že jemu by to taky vrtalo hlavou. Řel, že mě miluje.
No, tak jsem se uklidnila. Jisté je, že ať by tam byl, nebo nebyl, psal si s ní nebo nepsal, tak mi samožřejmě odpoví že ne...
Byla jsem pohodová, navenek jsem stejná, ale uvnitř nervák.
Karolko, ať Ti ruka dobře srůstá! Drž se! Najdi si nějakou činnost, co Ti krapet zaměstná hlavu, ať se netrápíš víc, než je nutné!