Také to nechápu.

Dle mého ve spoustě případů jde do velké míry o opuštění dítěte (v našem rozhodně). Často jsem přemýšlela, jak to ten náš otec vnímá, jestli si říká před spaním, jak se má jeho chlapeček, jestli ho trápí svědomí, jestli se mu stýská. A dospěla jsem k názoru, že ne. Jsem moc ráda, že nejsem v jeho kůži.