Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte

Berengarie, no doufám, snažím se dělat co můžu, jednoduché to někdy není, pořád člověk musí kalkulovat s tím, že někde může nastat problém a kolikrát nastane někde, kde bychom to naopak nečekali...ale syn mě za těch 7 let naučil obrovské toleranci a trpělivosti a taky srovnat si, co opravdu je a není důležité...a s tím třeba právě teď souvisí i moje rozhodování, jestli ho mám nechat na současné škole (logopedická třída, 8 dětí, vstřícný a chápavý přístup) a nebo ho přesunout do běžné základky, na kterou by co do učení asi měl, ale tuším, že v psychické pohodě by tam asi moc nebyl...už jsem byla téměř rozhodnutá pro novou školu, ale po rozhovoru s jeho současnou paní učitelkou a vzhledem k tomu, jak se poslední dobou projevuje, se kloním k tomu, nechat ho ještě aspoň jeden rok tam, kde je...jedou tu sice malinko pomaleji, ale on se zase sám učí i věci dopředu a hlavně je tu celkem psychicky v pohodě...sice udělal poslední dobou zase velký pokrok, ale teď zase přišel nějaký zásek...on se prostě vyvíjí stylem dva kroky dopředu, jeden zpátky...už to pozoruju delší dobu...prostě to chce čas a trpělivost....