Re: Realizovatelný a funkční způsob, jak řešit zapomínání

mandelinko,

autoritativní neznamená být generál, co vyžaduje značky. Ty to evidentně vnímáš negativně. Přitom to tak není, jen ne každému to sedne. Ale třeba pro děti s ADHD je to strašně důležité, a když to někdo neumí, má jeho dítě problémy .

Autoritativní typ prostě stanovuje pravidla a následky při jejich nedodržení. Ty sice dovolíš dceři jít spát později, ale rovnou řekneš, co se stane, když z toho bude mít nějaké problémy. Třeba v tomhle je to vysloveně pozitivní, že jí to vyhovuje, protože jí ta únava nehrozí, a protože nemá ty problémy, co mám já, tak jí to nemá jak ublížit. Ale pořád jsi to ty, kdo rozhoduje. Ona se zeptá, ty dovolíš.

Demokratický přístup nejprve přednese možnosti, včetně možných důsledků, které každá možnost má, a možnost navrhovat mají všichni, takže se mezi možnostmi může objevit i něco, s čím rozhodně nesouhlasíš. Potom se hlasuje, všichni mají stejně silný hlas, vyhrává většina, o výsledku už se pak nediskutuje, i kdyby vyhrála ta pro rodiče nejhorší možnost (moc lidí takto rodičovsky založených neznám).

Liberální typ se snaží upozornit na všechny možnosti a jejich důsledky, ale rozhodování je čistě každého věc, ovšem do míry, kdy to nemá negativní vliv na ostatní. U toho spaní je to třeba o tom, že dokud byly holky malé, takže vyžadovaly pozornost, když nespaly, tak prostě myusely jít spát tak, abychom se mohli vyspat i my. Od doby, co jsou schopné pozhasínat a uložit se samy, tohle prostě neřešíme a často jdeme spát dřív než ony. A ony už zase vědí, že když to přepísknou, tak jim z toho může být pěkně nedobře...většinou tedy stačí otázka "Neměla bys už jít spát?"...tak nějak jako připomenutí, kolik je hodin. Naěe pokusy o nařizování totiž většinou končily tím, že jsme pak stejně museli chodit hlídat, kontrolovat, často jsme u nich i usnuli...a ony řádily dál a přepískávaly to už jen proto, že to vlastně bylo zakázané...tohle nám prostě nejde .